Zhubl 80 kilo, hospodu zavřel. Je filmař, v ČT si neškrtne a řekl celou pravdu o umělcích

01.02.2021 4:44

ROZHOVOR „Umělci skutečně nejsou všichni milionáři. A někteří ve finále teď opravdu za tu kasu šli,“ říká na reakce, které se ozývají na adresu umělců, režisér Tomáš Magnusek. K náladě ve společnosti podotýká: „Lidi jsou fakt zoufalí, naštvaní, přemýšlejí, jak ta nařízení přečurat.“ Vysvětluje, proč má strach z kompenzací, jež stát v „době koronaviru“ vyplácí. Říká, že ačkoliv není volič vládnoucí strany, nelíbí se mu, jak někteří lidé neustále do vlády „šijou“, a že se nevyplatilo, že premiér chtěl dělat některé věci „k vůli lidu“. Za velký problém považuje distanční výuku. „Já bych navrhoval, aby žáci tento školní rok opakovali,“ říká z pozice bývalého učitele. Promluvil i o ČT, o „zaškatulkování“ i o novém dílu Bastardů, který začne zanedlouho natáčet. Vyjádřil se také ke slovům prezidenta Zemana.

Zhubl 80 kilo, hospodu zavřel. Je filmař, v ČT si neškrtne a řekl celou pravdu o umělcích
Foto: archiv T. Magnusek
Popisek: Tomáš Magnusek

Situace pro umělce rozhodně není nijak lehká, kultura už řadu měsíců víceméně stojí. Někteří si museli najít náhradní práci mimo kulturu, aby se uživili. Jak to, pane režisére, zvládáte vy?

Anketa

Chcete Prymulu zpět coby ministra zdravotnictví?

29%
58%
hlasovalo: 10480 lidí

Za prvé musím říct, že to opravdu není jednoduché a myslím si, že není správné tu situaci zlehčovat. Protože je umělec a umělec. Jsou herci, kteří jdou z filmu do filmu nebo dlouhodobě hrají v seriálech. Ale pak jsou třeba muzikáloví nebo divadelní herci, kteří se soustředí především na tuto práci. A v momentě, kdy jim vypnete tento, pro ně mnohdy jediný příjem, především u těch mimopražských, tak to může být skutečně existenční problém. Nemají šanci si naspořit díky tomu, že hrají třeba v nějakém mega filmu. Je nutné si říct, že umělci nejsou jedna stejná velká skupina. Tak to není. Takže děkuji vám za tuto otázku, protože ta situace skutečně pro řadu lidí není jednoduchá. Opakuji, ne každý hraje za desítky tisíc ve filmech a seriálech.

A jak to zvládám já? Když mi bylo dvaadvacet, tak jsem založil sociální službu osobní asistence, kterou se celou dobu snažím vést. Chodíme pomáhat k lidem, ke kterým se třeba nedostane charita a podobně. Funguje to jako domácí péče. A i já teď mám také pravidelné služby v terénu. Zavřená je i naše Viktorka, herecký dům a restaurace, kterou jsme před třemi lety otevřeli v Ratibořicích. A protože to bylo teprve před třemi lety, kdy jsme ji otevřeli, tak jsme si samozřejmě ještě nedokázali vytvořit nějakou finanční rezervu. Ale nestěžujeme si. Člověk se musí snažit. Žena chodí na brigády, já pracuji v osobní asistenci a situaci zatím zvládáme. V této době je výhodou, když měl člověk více aktivit.

I přes tuto těžkou dobu se už chystáte i na další díl Bastardů…

Ano, březen, duben budeme točit čtvrtý díl. Jmenuje se, a to budete první, kdo to zveřejní, Bastardi 4: Reparát. Vymyslel ho jeden moudrý muž. Je to můj „reparát“ za ty první tři díly. Zkusím tou čtyřkou napravit nějaké ty chyby, ať už filmařské nebo filozofické.

Sám jste původně učitel. Jak moc jste při práci na Bastardech vycházel z vlastních zkušeností?

Celou dobu vycházím z vlastních zkušeností. Jeden z mých velmi dobrých přátel napsal mému kolegovi – Bastardi 4? Aby to nebyl vývar z vývaru. A touto větou mě vyhecoval tak, že jsem to psal velmi dlouho, aby to nebyl vývar z vývaru. Já jsem ve školství působil vlastně od maturity. Začínal jsem jako romský pedagogický asistent, pak jako učitel, vychovatel. Takže jsem vlastně celou dobu čerpal ze svých zkušeností. Do toho mi po prvním díle začala řada lidí posílat i své příběhy, poznámky, zážitky. Pak už řada těch situací byla jejich. Ale jak mě někteří, co se týče Bastardů, napadali, že je to nesmysl, tak musím říct, a jsou na to desítky svědků, že velkou část těch historek jsem zažil já nebo někdo z mých tehdejších kolegů. Rozhodně nejde o žádnou fikci.

To tedy znamená, že situace v této sféře opravdu není jednoduchá, protože co si vybavuji, bylo to opravdu dost drsné...

Víte, tak ono to bylo hodně drsné i díky tomu, že v těch Bastardech byly všechny ty situace soustředěné v té jedné škole, v jednom filmu. Tím to bylo víc šokující. Ale jak říkám, fikce to určitě není.

Anketa

Dostane se Robert Šlachta se svým hnutím Přísaha do Poslanecké sněmovny?

69%
31%
hlasovalo: 18486 lidí

Když se podíváme na nejnovější seriály, konkrétně na ČT, například seriál Hlava medúzy sklidil z některých stran značnou kritiku. Seriál o Boženě Němcové někteří vynášejí do nebes, jiní kritizují. Jak vy hodnotíte současnou, nejen seriálovou, tvorbu ČT?

Ani jeden z těchto projektů jsem neviděl. Ale sledovali jsme na ČT seriál Most, seriál Trpaslík a tu trilogii Herec nebo i Bohému. A je pravda, že ta ČT mě vždy donutí, že se těším zase na další neděli, na další díly seriálů. Jsou dva typy pořadů, které pravidelně sleduji. Na Nově je to Výměna manželek, na ČT jsou to ty jejich seriály. Já vím, že je to hrozný nepoměr. Kdekdo mi říká – prosím tě, ty jseš takový docela inteligentní člověk a čekáš na Výměnu manželek? A já vysvětluji, že to přece není o intelektu. Ta Výměna manželek je skvělá sociologická studie. Takže na to se dívám.

Jinak, ačkoliv si myslím, že na ČT jsem „zaškatulkovaný“, že pro ně asi nikdy nic dělat nebudu, musím být objektivní a říct, že třeba jejich seriál Trpaslík byl skvělý. Výborný byl i Most nebo Bohéma. Já vím, že ji řada lidí kritizovala, ale už to, že se o těch lidech mluví, je dobře. Stejně tak je to i s tou Boženou Němcovou. Třeba to pro někoho nesplnilo jeho očekávání, která měl, ale je nepochybně dobře, že se takové věci tvoří. Jsem zastáncem těchto projektů.

Jak porovnat seriálovou tvorbu mezi veřejnoprávní ČT a komerčními stanicemi, kde dominují zejména na počet dílů dlouhé či „nekonečné“ seriály typu Ordinace v růžové zahradě, respektive Ulice?

Každý ten projekt je přesně pro tu svou cílovku. Nikdy nezapomenu, když jsem točil svůj první film, ve kterém hrál herec Jan Pohan, což byl starý herecký bard. Točili jsme a on se tak ošíval a ptal se, do kolika to ještě tak vidím. A vypadlo z něj, že v půl šesté začíná Ulice. Já na něj koukal, jestli to myslí vážně. On byl ubytovaný u mých rodičů a opravdu jsme ho tam pak odváželi, aby tu Ulici stihl. Nebo jdeme na návštěvu ke švagrové a ona doufá, že budeme do půl deváté pryč, protože bude Ordinace. Takže já pořád opakuji, že každý projekt, který své diváky má, má smysl. Nezatracuji tedy ani jedno ani druhé.

Je každého svobodná volba, na co se chce dívat. Je hrozně krátkozraké odsuzovat někoho za to, co sleduje. Nemám rád takové ty řeči – prosím tě, na jakou píčovinu se to díváš? Já se můžu koukat jak na artové věci, tak na věci, u kterých se nemusí přemýšlet. To byla přece ta krásná scéna ve Vratných lahvích, kde se pan Svěrák ptá paní Kolářové – prosím tě, při tvém vzdělání, na co se to díváš? A ona mu říká: Žehlil jsi někdy? Ne. Tak vidíš. – A v tomto obraze to krásně vydefinovali.

Hodně se v poslední době mluví o cenzuře, zvláště na sociálních sítích. Jaká je vaše zkušenost? A co cenzura ve filmové, televizní tvorbě?

Nejvíc to teď pociťuji přitom, když třeba dáváme nějaký film na youtube. V březnu, aby se lidi mohli dívat, jsme vytvořili můj vlastní youtube kanál a dali jsme tam zdarma všechny mé filmy. Od Kluků z hor, což je můj asi nejlepší film. až po Bastardy. U youtube musí člověk dávat pozor na určitou tu vulgaritu, zamazávat prsa a tak. Když třeba použiju do scénáře nějaké sprosté slovo, tak můj kamarád, kameraman říká, že už vidí, jak na youtube s tím bude problém. Takže o tom musíme přemýšlet.

Když se ještě vrátím k ČT, tak vy jste zmínil, že tam jste „zaškatulkovaný“, že si tam už zřejmě „ani neškrtnete“. Proč?

Víte, řada lidí si odbyla ty chyby na filmové škole, já jsem si je odbyl přímo před diváky. A než jsem vytvořil něco jako byly ty Stopy života nebo Kluci z hor, tak to zkrátka trvalo. A v momentě, kdy váš zaškatulkují, a to se stalo hlavně po těch Bastardech, kdy mě někteří označovali i za rasistu, tak se to s vámi vleče. Třeba Kluky z hor jsme také nabízeli do ČT. A nikdo nám ani neodpověděl. To mi bylo docela divné. Ale je fakt, že rozhodně nejsem ten, který tam každý rok s něčím chodí, takže nemůžu to brát tak, že ode mne nic nechtějí. Ale s těmi Kluky z hor jsem tu zkušenost měl. A myslím si , že toto by nebyl film, který by se pro ČT nehodil. Byly na něj skvělé odezvy, chodila mi spousta mailů, že se to lidem líbilo.

Jak už jsme zmínili, pro umělce tato doba rozhodně není dobrá. Dle vašeho mínění, podpořil stát kulturu v těchto časech dostatečně?

Můj názor celkově na ty podpory je asi dost originální, zase budu pranýřován. Vím, že ta podpora je asi nevyhnutelná, ale prostě... zadlužujeme moje děti, vaše děti, jejich děti. Tohle je velmi tenká hranice. My jsme žádali na začátku jen podporu pro zaměstnance. To je samozřejmě velká pomoc. A stejně se pak velká část tomu státu vrací na sociálním, zdravotním... Úžasná podpora jsou i ta různá posečkání, jako DPH a podobně. To si myslím, že lidem pomůže, protože jim to vytvoří nějaký manévrovací prostor, a to napříč branžemi.

Jestli vyloženě kulturu stát podporuje dostatečně, na to nedokážu odpovědět. Vláda deklaruje, že ano. Vím, že řada lidí točí. I já pracuji. Já osobně jsem tedy nikdy nežádal Fond kinematografie o žádné prostředky. Myslím si, že když si chce člověk natočit film, tak si na to má peníze sehnat. To je moje zodpovědnost, jestli si ten film vydělá, jestli na něj přijdou lidé. Ano, pokud budu točit obrovský historický film, tak tam třeba zažádám. Ale na ty moje projekty to nedělám. Je to můj byznys, moje zodpovědnost. Nevím, proč by daňový poplatník platil to, že já si chci natočit film. Ten mě může podpořit tím, že na ten film pak přijde.

Výroky některých umělců byly hlavně na začátku pandemie některým lidem opravdu trnem v oku. Co myslíte, že nejvíc zavinilo, že část národa se proti umělcům postavila? Někteří lidé jim vzkazovali, že práce je dost, ať jdou třeba za kasu a podobně... Co změnilo postoj lidí k umělcům?

Myslím, že celková nervozita této doby. Že křičí někdo, kdo má divadlo, je zodpovědný za zaměstnance, to je prostě regulérní. Opravdu to není úplně jednoduché. Vadí mi jakékoliv zaškatulkování. Umělci opravdu nejsou všichni milionáři, jak už jsem řekl. Je pár těch lidí, kteří jsou skutečně úspěšní a vydělávají. Ale pak je řada lidí, kteří třeba ještě neměli takové šance. A ti opravdu ve finále za tu kasu šli. Mám řadu přátel, kteří se teď věnují práci mimo kulturu. Takže si myslím, že ta hysterie, která kolem tohoto byla, byla zbytečná.

Víte, celé je to složité. Když byl březen, tak všichni chtěli roušky. Spustili jsme s paní Trskovou kampaň Oživíme Česko, aby lidi, až to skončí, chodili na hrady, zámky, kupovali české výrobky... A lidé si mezi sebou pomáhali, každý se snažil něčím přispět. Ale teď vnímám, že taková situace už není. Lidi jsou fakt zoufalí, naštvaní, přemýšlejí, jak ta nařízení přečurat. A pak to generuje tyto hloupé nálady, starosti...

Myslíte si, že naše vláda situaci zvládá? Ať už celkově kolem koronaviru, tak teď už i kolem vakcinace?

Tady v tomto směru není žádná předchozí zkušenost. Proto se mi nelíbí, jak se do té vlády šije, jak ji kdekdo kritizuje. Vím, že teď budu zase vnímán jako člověk, který tu vládu brání. Přitom, já jsem nikdy nevolil stranu, která nyní vládne. Ale jak říkám, vláda s tím nemá a nemohla mít žádnou zkušenost, takže v některých ohledech taky tápe. Premiér chtěl dělat některé věci „k vůli lidu“. A dnes si myslím, že už i ti lidé vidí, že to nebylo zrovna správně.

V každém případě ale nejsem zastáncem toho, že vláda vystoupí na tiskovce a hned už do ní ta média šijou. Mám pocit, že některá média se na to úplně specializují, aby vyhledávala chyby. K tomu se do vlády pouští opozice. Skutečně myslím, že jsou momenty, kdy musíme držet spolu. Až ta pandemie skončí, tak samozřejmě mohou média přijít a říct – tohle a tohle se udělalo špatně. Ale šít do nich dvě minuty po tiskovce, takové články typu – který premiér by pandemii zvládl lépe... To je přece zbytečné.

A jak hodnotit postoj prezidenta Zemana v této době? Kulturní sféru nadzvedl třeba svým výrokem, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“. Je prezident v této těžké době oporou svému národu?

Já jsem během koronakrize zhubl a moc jsem nejedl a u toho jsem točil svůj film Stáří není pro sraby, který se letos představí divákům. Takže jsem vlastně tvořil hladový... Tak uvidíme, zda ten film bude dobrý a zda má pan prezident pravdu.

Když jsme mluvili o tom, že jste učitel, navíc máte dvě děti, jak hodnotíte distanční výuku a vůbec celkově přístup škol a ministerstva školství v této době?

Kdyby to bylo technicky možné, tak bych děti nechal tento školní rok zopakovat. Mám doma deváťáka a dceru v páté... a vidím, že to prostě nejde. Učitel musí mít kontakt se žákem. To je prostě nutné. Nevím, jak toto řešit. My jsme tady na hranicích s Polskem, tam to řeší tak, že jeden týden chodí jedna parta, druhý týden další. Možná tak... Zkusit se inspirovat v zahraničí. Ale tato plošná distanční výuka, to je podle mě velmi špatně. Už teď jsou prakticky rok doma, i když s menšími přestávkami. Chápu, že všichni vidí hlavně ty ekonomické problémy. Ale pro mě je tedy největší problém ta distanční výuka, vzdělání, budoucnost, jak ty děti budou fungovat. Tento rok jim bude chybět a to se nám teprve vrátí.

Kromě toho, že jste režisér, herec, podnikatel... jste také spisovatel. Dokonce jste předsedou Obce spisovatelů. Zajímalo by mě, jak těžké je dnes vydat knížku, v souvislosti s tím, že český národ rozhodně nečte tak, jako to bylo v dřívějších letech. Nebo se to díky pandemii, kdy lidé musí pobývat více doma, změnilo?

Já se vůbec nepovažuji za spisovatele. Napsal jsem celkem čtyři knihy. Poslední je kniha „Slasti a strasti Tomáše Magnuska, aneb jak jsem zhubl 75 kilo“. Mně ta koronakrize totiž dala to, že jsem měl na sebe víc času a jak už jsem řekl, zhubl jsem 80 kilo. Snažím se tím motivovat další lidi, kteří mi píší.

Tu Obec spisovatelů jsem převzal spíš jako manažer než spisovatel. Z mé zkušenosti se knihy zatím vydávají. Lidi si je nyní kupují přes e-shopy. Obec spisovatelů díky editorské práci Lydie Romanské vloni vydala Dekameron 2020, do kterého přispěly desítky autorů i z jiných států. Jsou tam povídky, které všichni ti autoři psali v době koronakrize a jsou určeny jak lidem, kteří pracují ve zdravotnictví, tedy v první linii, tak samozřejmě i veřejnosti. Jezdili jsme po nemocnicích. Byl jsem například s Martinem Dejdarem, s panem kolegou Koláčkem, s Petrou Řehořkovou a s Václavem Upírem Krejčím předat knihy na pražské záchranné službě. Alespoň něčím malým přispět...

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: David Hora

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Česko jako přívěšek, F-35 jako výpalné. USA jsou připraveny chránit jen některý vzdušný prostor. Rozborka profesora Krejčího

4:44 Česko jako přívěšek, F-35 jako výpalné. USA jsou připraveny chránit jen některý vzdušný prostor. Rozborka profesora Krejčího

„Nelze pochybovat o tom, že když se ve Washingtonu rozhodnou rozmístit v Česku či Polsku jaderné nál…