Prezident Miloš Zeman v pátek jmenuje vládu koalice Spolu a STAN s Piráty podle návrhu premiéra Petra Fialy, a to včetně Jana Lipavského. Je to pro vás překvapení?

Začnu tím, že když zhruba před týdnem prezident Miloš Zeman oznámil, že nejmenuje Jana Lipavského ministrem zahraničí ze čtyř jasně formulovaným důvodů, z nichž jedním je zcela evidentní rozpor mezi prohlášeními pana Lipavského a programovými body Fialova kabinetu v zahraničních otázkách (zejména co se týče vztahu s Izraelem, postojem ke skupině V4 a postojem k cílům a zájmům sudetoněmecké organizace), měl jsem radost.
Ano, překvapení to pro mě bylo. Pak jsem se ovšem nad rozhodnutím hlavy státu hlouběji zamyslil – a dospěl jsem k názoru, že z různých tahů, jež měla k dispozici, byl tento patrně nejlepší.

Prezident přitom dal jasně najevo, že je pro něj Lipavský jako ministr zahraničí nepřijatelný. Lze nějak odhadnout, proč změnil názor?

Mohu samozřejmě pouze hádat. Jak jsem právě řekl, hlouběji jsem se nad důvody Miloše Zemana zamyslel. Jaké měl v dané chvíli možnosti? Udělejme si malou rekapitulaci:
Pokud by Miloš Zeman trval na nejmenování bakaláře Lipavského, Petr Fiala dopředu, v těsném semknutí s lídry ostatních částí demoblokového pentagramu, avizoval, že by podal kompetenční žalobu.

Čeho mohl Miloš Zeman dosáhnout? Třebaže jsem přesvědčen, že výklad ústavy umožňuje prezidentovi republiky nepřijmout každý premiérův návrh na ministra (Kdyby například premiér navrhl prezidentovi republiky osla, musí ho jmenovat?), což zmínily mj. kapacity jako C. Svoboda či A. Gerloch, je silně pravděpodobné, že Ústavní soud ČR by ve stávajícím složení rozhodl v prezidentův neprospěch. Miloš Zeman by sice mohl na svém dále trvat – a politická síla na účinný odpor proti němu by nebyla, ale rozpoutala by se mediální štvanice jak na jeho osobu, tak na stále ještě premiéra A. Babiše, který by nadále mohl úplně za vše – a jeho šance na zvolení v prezidentské volbě by výrazně poklesly. Petr Fiala by zatím získal čas – a jeho kabinet by se nakonec někdy k vládě dostal – nikým nekorigován.

Miloš Zeman nechal nejprve adepty na ministry pěkně prosmažit a podusit před kamerami, aby si lidé všimli, jak jsou mnozí nekompetentní. Řadím je do tří skupin: 1. Ti, kteří jsou spojeni s nějakými levotami jako Z. Stanjura (kauza Eskon). 2. Ti, kteří svému resortu zjevně nerozumí jako M. Jurečka a 3. Ti, kteří mohou vyloženě škodit a jejichž úroveň je otřesná. Toto je kategorie pro pana Lipavského. U něho Miloš Zeman vyjmenoval rozpory s vládním prohlášením: Kooperaci s landsmany, protiizraelské postoje, politiku zaměřenou proti V4 a podporující muslimskou imigraci. Lipavského mezitím již popravili skoro všichni novináři s tím, že věřili, že ministrem nebude. A on bude – odrovnán v přímém přenosu jako blekotající bakalář, jehož hrůznou bakalářskou práci i zdrcující posudek na ni četl kde kdo. Bude pod drobnohledem, a každá jeho sebemenší chyba padá na Fialovu hlavu, neboť on si ho prosadil. S ním tedy i skončí.

Uvědomme si – a nyní promlouvám hlavně k podporovatelům Miloše Zemana, kteří mu kvůli jeho rozhodnutí jmenovat Fialovu vládu i s panem Lipavským nemohou přijít na jméno – že Fialova vláda se může znemožnit jen tehdy, bude-li vládnout. Nečasův kabinet nevydržel ve trojčlenném složení. Fialův je pětičlenný, navíc Piráti se mu rozpadají za pochodu – a vést je bude chtít udáváním do Bruselu pověstný L. Wagenknecht, který oznámil, že si nepřeje, aby Piráti byli „submisivní politický přívěsek“.