Pane doktore, cítíte po 30 letech v české společnosti úbytek demokracie, anebo dokonce hrozbu návratu ke starým pořádkům?

Demokracie v našich podmínkách, to je jenom část společenských procesů, které jsou námi kontrolované a kontrolovatelné. Tím tady vzniká prostor pro další procesy, které nemají pod kontrolou ani politici. Musíme si uvědomit, že jednak žijeme z velké části ve světě, kde hraje důležitou roli virtualita – a jednak ty procesy nejsou standardními procesy, tak jako tomu bylo dřív.

Mám tím na mysli různé korporace a nadnárodní společnosti, které tlačí na politiky, samy vytvářejí pravidla, a tím omezují možnosti demokratického rozhodování, které už zdaleka nejsou odrazem těch velkých ideálů, jaké jsme tu před těmi 30 lety společně sdíleli.

Když už jste se zmínil přímo o tom čase před 30 roky – to znamená začátku 90. let, tak tehdy tu byla nejprve vlna obrovského entuziasmu, kterou ovšem během dvou tří let vystřídalo určité vystřízlivění a rozčarování. Já si vzpomínám konkrétně na Karla Kryla, který po těch prvních heroických měsících v podstatě zlomil nad tím nastupujícím režimem hůl s tím, že je zkorumpovaný a založený nikoliv na pravdě a lásce. Vy jste se shodou okolností s Krylem znal…