Evropský soudní dvůr zahájil proces s Českou republikou za kvóty – je to spíše teoretická otázka, k ničemu nás donutit nemohou, ale zaznívá názor, že jde o precedens a že je třeba, aby se ukázalo, že pravidla v EU platí a je třeba dodržovat zásady solidarity. Je tedy EU v tomto sporu se zeměmi Visegrádské čtyřky v právu? Jak komentovat situaci, že Evropskou komisi zastupuje ve sporu proti nám Češka, právnička Zuzana Malůšková?
Tento proces je samozřejmě zcela zvrácený a je jen snahou bruselských špiček, lidově řečeno, postavit středoevropské země do latě. Je to již více než rok, co představitelé evropských zemí pochopili to, co naše politická reprezentace takřka jednohlasně tvrdila už dávno, a sice že kvóty jsou nesmysl, který nikam nevede, který nefunguje a který neřeší příčiny ilegální migrace, ale pouze důsledky, a to velmi kostrbatě.
Chce-li někdo někoho školit, aby dodržoval pravidla, pak bychom se měli zaměřit zejména na ty země, které nesou odpovědnost za vnější hranice schengenského prostoru, mají na to ze společného rozpočtu prostředky, a tuto svou úlohu zanedbaly. Zejména zde docházelo k porušování klíčových principů a Dublinských dohod. Situace, kdy na druhé straně stojí advokátka českého původu, mne nijak neznepokojuje, je to samozřejmě pikantní, nicméně takové situace se v advokátním prostředí běžně dějí.
Poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM) cestoval na válkou zmítaný Donbas, kde si nechal zahrát naši státní hymnu a na místě vlála i česká vlajka. Je to podle vás v pořádku? Vystupoval jako delegace, mnozí lidé napříč politickým spektrem jeho cestu odsuzují. Je problémem Ondráčkovo vystoupení, nebo už samotná cesta na Donbas?
Pan poslanec Ondráček na této cestě de iure nebyl zástupcem Poslanecké sněmovny, protože takové cesty mají svůj formální schvalovací proces. Na druhou stranu nelze jeho cestu považovat za ryze soukromou, protože poslanec může při takové příležitosti těžko vystupovat jako soukromá osoba, zvlášť když je uveden organizátory jako zástupce své země. Domnívám se, že není tak naivní či nezkušený, aby nevěděl či nepředjímal to, co ho na místě čekalo, a sice vlajky, hymna, slavnostní uvedení a další propagandistické zneužití jeho účasti. Takový hlupák kolega Ondráček opravdu není a my ostatní nejsme hlupáci, abychom takovému vysvětlení věřili.
Čili ta cesta od počátku do konce byla špatně a poškozuje jméno naší země u našich spojenců, devalvuje naši zahraniční politiku a je ostudou české vlády, že se opírá o hlasy strany, jejíž představitelé se takových akcí účastní. Jsem přesvědčena, že čeští zákonodárci, byť takzvaně soukromě, nemají na oslavách neuznaných států co dělat. To kolega Ondráček musel vědět. A pokud ne, tak neměl nastupovat do auta označeného naším státním symbolem.
Jak hodnotit fakt, že se Ondráček za svou cestu odmítá omluvit?
Já tu cestu celou vnímám jako provokaci a s tím pochopitelně souvisí i to, že se pan poslanec odmítá omluvit či jakkoliv distancovat. Komunisté samozřejmě na dění na Ukrajině pohlížejí optikou diktovanou z Kremlu a ochotně slouží tomu, aby Ukrajina byla nadále ze strany Ruska destabilizována, aby pozice naší země k této otázce byla zpochybňována a nabourávána. Je jen a jen chybou současné vlády, že jim k tomu dává velký prostor.
Psali jsme:
Protesty proti nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové nekončí. Do jaké míry přinesli vůdci protestů spolehlivé argumenty pro tvrzení, že je osoba Benešové ohrožením pro nezávislost soudů, potažmo pro demokracii?
Domnívám se, že osoba Marie Benešové je jen spouštěčem protestů či jejich záminkou. Samozřejmě, že důkazy v tuto chvíli nejsou a já sama si myslím, že se teprve musí prokázat, zda Marie Benešová skutečně bude nezávislost justice ovlivňovat. Bylo by pošetilé, kdyby tak činila. Osobně s hodnocením počkám, ačkoliv rozumím tomu, že výměna ministra spravedlnosti ve chvíli, kdy klíčová trestní kauza premiéra Babiše spěje do finále, vyvolává silné pochybnosti.
Zároveň nijak nezpochybňuji nespokojenost veřejnosti s tím, že zde existuje mocenský pakt premiéra a prezidenta, že Andrej Babiš má do značné míry mocenský monopol, že je zcela zřejmá privatizace moci a bezpečnosti a manipulace veřejnosti prostřednictvím mixu líbivých slibů, rozhazování státních peněz a ovládnutí mediálních prostředků. V tomto smyslu jsou tedy protesty zcela legitimní a patří k demokratickému zřízení.
Fotogalerie: - V „kotli"
Zaznívá ale i argument, že produkty dnešního justičního systému jsou například Ivo Ištvan a jeho kauza Nečas + Nagyová, ze které se nakonec vyklubalo jen doměření daně za kabelky a luxusní oblečení, nebo čerstvě osvobozený Ivo Rittig. Je tedy za co protestovat? A jak s nešvary české justice zatočit?
Jak jsem již uvedla, dle mého mínění protesty nejsou jen o nezávislé justici. Tím samozřejmě netvrdím, že naše justice nemá chyby, které popisujete. Paradoxní ale v tuto chvíli je, že když ODS navrhovala před deseti lety obdobnou změnu struktury státních zastupitelství, o které nyní ministryně Benešová mluví, byla to právě ona, kdo tuto změnu kritizoval.
Problém tkví v tom, že se nacházíme ve zcela nestandardní situaci, kdy v čele vlády je trestně stíhaná osoba a kdy jakákoliv systémová změna v justici nebo v bezpečnostních sborech nemůže být posuzována jinak, než s přihlédnutím k této realitě. Je to situace ve světě zcela nemyslitelná a bylo by normální, aby takový člověk ve své funkci skončil. Premiéru Babišovi v tomto ovšem chybí jakákoliv sebereflexe.
„Kdybych takhle hospodařil, za pár let bych chodil žebrotou,“ nechal se slyšet senátor a místopředseda TOP 09 Tomáš Czernin na adresu státního rozpočtu pro rok 2020 s plánovaným schodkem 40 miliard korun. Je podle vás zveřejněný plán pro rok 2020 rozhazovačný a nezodpovědný?
Nejen nezodpovědný, ale zcela amatérský. A nejde jen o rozpočet na příští rok, nýbrž o všechny rozpočty, za které současná a minulá vláda, v níž byl Babiš ministrem financí, nese odpovědnost. Hospodaření našeho státu se za tu éru posunulo čistě k projídání budoucnosti a k rozhazování zcela mimořádných ekonomických výsledků plynoucích z růstu, které měly jít na investice, na obranu, infrastrukturu, reformy atd.
Namísto toho nám zde Andrej Babiš a ČSSD zanechají dědictví v podobě státního Otesánka, kterého bude jen velmi těžké v horších časech, kdy tolik peněz nebude, zkrotit a krmit. Stát za této éry nabral desítky tisíc nových zaměstnanců, navýšil mandatorní výdaje, začal rozhazovat za slevy na jízdném a jiné socialistické nesmysly. Hospodařil s deficitem, kdy to nebylo nutné. V době kdy se zde měly zjednodušit a snížit daně a kdy peníze měly zůstat lidem, se konala pouze velká party. Teď už vláda vidí, že peníze docházejí a začíná přemýšlet o sektorových daních a jiných nesmyslech, jež v důsledku nezaplatí nikdo jiný než daňoví poplatníci.
Jak se vypořádat s argumentem, že Andrej Babiš „našel“ 8,6 miliard korun na navýšení rodičovského příspěvku mladým rodinám?
Tento argument je naprosto směšný. Premiér Babiš opět jen marketingově tahá voliče za nos, a to těsně před volbami do Evropského parlamentu. Státní rozpočet má velké rezervy, respektive je zde celá řada děr, kudy peníze tečou zcela zbytečně. Namátkově lze připomenout dotace firmám, které má premiér ve svěřenském fondu. Vzpomeňme i na slevy na jízdném, jejichž výši dotujeme ze státního rozpočtu částkou, která je srovnatelná s více než 10 procenty rozpočtu resortu obrany za celý rok. Tento argument, který vyznívá jako vždy mesiášsky, není ničím jiným než velkým pokrytectvím a ohlupováním lidí.
Ministryně financí Alena Schillerová rozpočet hájí tím, že je prý schodek držen ve stejné výši jako dříve a vláda neuhýbá z programových priorit. Je to pravda? A měl by být v dnešní ekonomické situaci rozpočet schodkový? Jaké položky byste zredukovala, či zcela vyškrtla?
Pokud paní ministryně přijímá schodek pouze jako holý fakt, jako něco automatického, s čím se přeci již dopředu počítá a nediskutuje se o tom, pak tedy rozhodně není ženou na svém místě. Schodek v době ekonomického růstu není v žádném případě něco, čím by se jakákoliv vláda měla chlubit a jeho bagatelizací jen zakrývá své hýření a rozhazování, kterým uplácí voliče a dotuje takzvaně bývalé společnosti premiéra Babiše. Prostor pro úspory nepochybně je, ať už jde o zmíněné slevy na jízdném, nové a zbytečné agendy, na které vláda nabrala desetitisíce zaměstnanců nebo právě stamilionové dotace Agrofertu, které plynou z našeho rozpočtu, aniž by byly kryty příslušnými prostředky z Evropské unie.
Zastupitel a předseda ODS v Jesenici Martin Lang se velmi nevybíravě vyjádřil o prezidentu Zemanovi, cituji: „Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini.“ Měl by být za svůj výrok potrestán? Je přípustné, aby se v podobném duchu vyjadřoval jeden politik o druhém?
Pokud je mi známo, vedení ODS se od tohoto výroku distancovalo a sám pan Lang se za něj omluvil a rezignoval na funkci předsedy místního sdružení. Výhrůžky nebo výzvy či volání po násilí na komkoliv do demokratické společnosti určitě nepatří. Neměli by se jich dopouštět ani komunální politici, ale na druhé straně ani prezident, který k podobným výrokům například proti novinářům také mnohdy nemá daleko.
Často se mluví o tom, že v českém prostředí je Facebook zaplaven výhrůžkami násilím a smrtí, mnohdy ze strany podporovatelů prezidenta Zemana. Lze říci, že za takovou atmosféru, která se nyní obrátila i proti Zemanovi, může prezident sám, podporou té tzv. nenávisti?
Prezident Zeman ke klidu a smíru ve společnosti bohužel nepřispívá. Veřejná dehonestace jeho konkrétních odpůrců či celých společenských skupin je pod úroveň majestátu jeho úřadu a nepochybně posiluje štvavé a nenávistné tendence mezi lidmi. Netvrdím, že je to pouze on, kdo se tak chová, ale právě od prezidenta bych očekávala zcela jiný přístup. Od toho současného ale již neočekávám v tomto smyslu vůbec nic, protože je člověkem, který žije už jen touhou co nejvíc pokořit své oponenty.
Před eurovolbami se rozjela masivní kampaň, zacílená proti dezinformacím. Aktivně se do ní zapojil například youtuber Kovy, který se pomocí videí snaží cílit především na mladší publikum. Je podle vás taková aktivita záslužná?
Záleží samozřejmě na tom, jakou má formu. Dezinformační servery, šíření poplašných zpráv a spikleneckých teorií, to je prokazatelný fakt, který zažívá v dnešní době boom. Jsem jednoznačně proti státním zásahům do svobody slova. Na druhé straně osvěta, tím spíš na dobrovolnické bázi, je určitě prospěšná, protože mnozí lidé si neuvědomují, že ne vše, co je někde napsáno, je objektivní pravda. Boj s dezinformacemi lze vyhrát pouze silnějším důrazem na vzdělání a posilování schopnosti kritického myšlení.
Co Evropa v tuto chvíli nejvíce potřebuje?
Evropa potřebuje v tuto chvíli nejvíce vydechnout od neustálého tlaku na stále těsnější politickou integraci a potlačování suverenity národních států. Potřebuje rozumnou domluvu s Ruskem na uklidnění konfliktu na Ukrajině a potřebuje zachovat silnou transatlantickou vazbu, která je garancí našeho bezpečí a dostatečné kapacity pro zažehnání potenciálních zdrojů světového napětí.
V praxi to znamená reformu Evropské unie a jejích struktur, revizi toho, jaké kompetence se mají vrátit do rukou národních států, zastavení tlaku na vznik společné evropské armády, vyřešení otázky brexitu a v neposlední řadě dorovnání výdajů na obranu na úroveň 2 % HDP v těch zemích NATO, které jsou hluboko pod touto úrovní, a to včetně České republiky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
