Je třeba připomenout několik zásadní faktů o pohybu finančních prostředků ve zdravotnictví. Není tajemstvím, že se  zdravotní systém dlouhodobě potýká s nedostatkem peněz – ale zároveň i s plýtváním. Systém veřejného zdravotního pojištění vykázal za rok 2011 manko přesahující pět miliard. Podobná čísla se dají pochopitelně očekávat i  za letošek.

V roce 2012 přišlo zdravotnictví o čyři miliardy kvůli vyšší DPH a příštím roce přijde o další jednu až dvě miliardy kvůli nedávno prosazenému dalšímu zvýšení DPH. Systém se navíc dostává do kontinuální ztráty také kvůli stárnutí populace, které spolykává každý rok jednu až dvě miliardy korun nvíc. Na jedné straně se objevují stále nové zdravotnické postupy a technologie – které sice přinášejí vyšší kvalitu léčby, ale na straně druhé jsou některé z nich extrémně drahé a v podstatě neufinancovatelné. Jedinou vzpruhu pro zdravotnictví znamenalo zrušení stropů zdravotního pojištění, které umožní přítok jedné a půl miliardy. To je ale vše. Ve státním rozpočtu už nejsou další volné prostředky, které by se nemocnému zdravotnictví mohly poslat – vždy to bude na úkor jiných, rovněž důležitých kapitol jako školství, věda, výzkum atd. Zdravotnictví je teď ve stádiu, kdy si musí pomoct samo, kdy musí najít vlastní zdroje příjmů. Jedním takovým zdrojem měl být právě systém nadstandardů. 

Podle původní dohody měl být nadstandard zaveden od roku 2012. Na začátku roku sice Heger spustil před-skokanský balíček, v němž byly lehčené sádry, některá očkování nebo měkčí kontaktní čočky, ale výsledkem byly jen příjmy v řádech desítek milionů, což na každoroční ztráty ve výši miliard působí jako plivnutí do vody.