Vlkovští sokolové si společně s obcí připomenou u pomníku u školy 100. výročí úmrtí největší osobnosti Vlkova, legionáře Gustava Duška, který zemřel při bojích na řece Bělé u Poloviny na Sibiři 6. července 1918.

Gustav Dušek, věrný sokol a legionář, největší osobnost vlkovského Sokola

Gustav Dušek se narodil 30. srpna 1891 ve Vlkově (okres Jaroměř) jako sedmý syn rolníka Bedřicha Duška. Byl to požehnaný rod: devět synů a tři dcery z něho vyšly. Dušek – otec, byl ze zakladatelů Sokola ve Vlkově, vedl ale také syny své k sokolské práci. Sedm hochů Duškových tvořilo své doby II. družstvo vlkovského Sokola.

Obecnou školu vychodil Gustav ve Vlkově, v roce 1905/6 absolvoval c. k. všeobecnou školu řemeslnou v Jaroměři s výborným prospěchem. Otec, který dal již dva syny studovat, by rád dopřál i Gustovi další vzdělání, ale živnost by to neunesla. A tak musel do učení k firmě Rabas v Hradci Králové, umělecké zámečnictví. Zaměstnání Gustava těšilo, učení zvládnul za tři léta místo čtyř. Dále absolvoval s vyznamenáním průmyslovou školu v Hradci Králové. Roku 1909 byl přijat do sokolské jednoty královéhradecké. Skromný a horlivý chlapec se záhy stal přeborníkem a na závodech v Záhřebu v roce 1911 dobyl čestnou cenu. Pilně cvičil sám a stal se vedoucím dorostu.

Když Gustav skončil studie na průmyslovce, obdržel jeho otec dopis od ředitelství, aby dal nadaného hocha na umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Se slzami v očích psal otec, že „nemůže náklad na pražské studie nésti“. Obdržel odpověď, kterou jistě nečekal - ředitelství školy samo opatřilo jeho přijetí do c. k. umělecko-průmyslové školy a postaralo se o stipendium. V Praze Gustav dva roky pilně studoval. Ústav mu opatřil 500 K ročního stipendia. Nebylo by to ovšem stačilo, ale další podporu opatřil mu profesor T. G. Masaryk, který byl na nadaného hocha upozorněn.