K tomuto úctyhodnému jubileu jí dnes přišla poblahopřát šumperská místostarostka Marta Novotná a zástupci Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk. Vedle květin a dárkového balíčku dostala oslavenkyně také nový důchodový výměr, který byl o dva tisíce korun vyšší. „Škoda, že to nepřišlo trochu dřív, dnes už si ty peníze moc neužiju,“ řekla s úsměvem i povzdechem zároveň Aloisie Heděncová.
Oslavenkyně žila celý život v Hosticích, svou obec opustila jen v mládí, kdy jako patnáctiletá odešla do služby. Pracovala jako pomocnice v nejrůznějších rodinách v Bludově, Šumperku i v Sobotíně. Několikrát byla velmi těžce nemocná, ale vždy se dokázala vrátit do života.
Hned po válce, to jí bylo pětadvacet let, se vdala a brzy přišla na svět dcera Jaroslava a o čtyři roky později syn Zdeněk. Celý život tvrdě pracovala. „Už jako děti jsme chodily se sourozenci do lesa na šišky a klestí, abychom měli doma čím topit. Později, to jsem už byla vdaná, jsem nastoupila do Olšanských papíren, kde jsem pracovala až do roku 1989. No a v důchodu jsem se starala o zahrádku a domácí zvířata,“ vypráví paní Aloisie, která se o domácnost dokázala postarat až do svých čtyřiadevadesáti let. Sama si vařila a obstarala slepice.
Před šesti lety si zlomila ruku a po rekonvalescenci již potřebovala pomoc, a tak se přestěhovala ke své dceři do Šumperku. Je již třináct let vdovou, radost jí dělají čtyři vnoučátka a dvě pravnoučátka.
Přiznala se, že nyní neužívá pravidelně ani jeden prášek a jediné, co ji sužuje, je ztráta rovnováhy, kvůli které se bojí sama bez pomoci chodit. Ráda čte romány a časopisy. „Jsem tady tak dlouho, že se mi zdá, že do tohoto světa už nepasuju. Hodně věcí se změnilo a kdybych si dnes mohla vybrat, určitě bych si už nekupovala televizi. Není tam nic, na co by se dalo dívat. O to víc bych se věnovala knížkám, mám moc ráda například Karla Havlíčka Borovského,“ dodává paní Aloisie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
