Vladimír Železný, televizní veterán, který stál u zrodu Československé televize už jako osmiletý chlapec v roce 1953 a později zakládal komerční TV Nova, se v rozhovoru s Petrem Hájkem na Protiproudu zamyslel nad podstatou „veřejnoprávnosti“. Podle něj současný spor o koncesionářské poplatky není o veřejné službě, ale především o penězích a moci.

„Od peněz k penězům,“ připomíná Železný s odkazem na Molièra. Vzpomíná na první vysílání v Měšťanské besedě, kdy herec Filipovský křičel slavnou repliku „Mé peníze, mé peníze!“ z Lakomce. „Tím de facto předurčil téma dnešního povídání,“ říká Železný. „Veřejnoprávní televize u nás začínala o penězích. A dodnes se to kolem nich točí.“

Koncesionářské poplatky existovaly už v roce 1953, tehdy šlo o 50 korun ročně za přijímač. Dnes podle Železného fungují jako skrytá daň. „Stát stejně vybírá tu daň. Tenhle zvláštní mechanismus jen zastírá její podstatu. Tváří se to, jako by si lidé televizi platili dobrovolně, ale ve skutečnosti je to povinné a přísně vymáhané,“ říká. „Je to tedy totéž jako daň.“

Peníze podle něj hrály klíčovou roli od začátku jeho kariéry. „Začínal jsem jako produkční, staral jsem se o rozpočty, vyplácel lidi. A vidíme dodnes, že peníze jsou na prvním místě.“

Co vlastně znamená „veřejnoprávnost“? Železný připomíná americkou Public Broadcasting Service (PBS), která vznikla jako vzdělávací platforma zaměřená na témata, do nichž by komerční televize nešly – jazykové bariéry, integrace nebo věda. Klíčové je podle něj financování: PBS stojí převážně na dobrovolných příspěvcích, nikoli na povinných poplatcích.

Anketa

Chcete, aby vypukla stávka v ČT?

Ano, chci. Protože to nikoho nebude zajímat a stávka selže

89%

Ano, chci. Poplatky pro ČT je třeba bránit

4%

Ne, nechci

3%

Nevím / Je mi to jedno

4%

hlasovalo: 12552 lidí

V českém prostředí podle něj došlo k posunu bez jasné změny pravidel. „Původně otevřená televize plynule přerostla v takzvanou veřejnoprávní instituci,“ říká. Výsledek? „Veřejnoprávní je především to zastřené vybírání peněz. Jinak tam toho moc nenajdete.“ Smysl by podle něj dávalo především kvalitní vzdělávací vysílání pro děti, o které komerční stanice nemají zájem, protože „děti nedisponují penězi“.

Jako funkční model uvádí německou ZDF, která má dvě jasně oddělené rady. Televizní rada (Fernsehrat) řeší obsah a zastupuje společnost, zatímco správní rada (Verwaltungsrat) kontroluje finance. „Velmi důkladně hodnotí hospodaření za každý pořad. Ptá se: Proč ten pořad? Proč za tyhle peníze?“ popisuje Železný. Právě tento typ kontroly podle něj v Česku chybí.

Kriticky se staví i k programu České televize. Pořad StarDance označuje za symbol posunu k zábavě na úkor veřejné služby. „Neumím si představit, že by veřejnoprávní televize v Německu měla pořad s anglickým komerčním názvem,“ říká. Podle něj se ČT snaží soupeřit s komerčními stanicemi, místo aby plnila vlastní roli.

Problém vidí i ve sponzoringu, který označuje za „nejnebezpečnější hračku“. Podle něj často přechází v dlouhou skrytou reklamu a deformuje trh. „Ubírá to příjmy komerčním televizím a pokřivuje prostředí,“ dodává.

Jako příklad neefektivního hospodaření uvádí pořad Černé ovce, který podle něj vychází z formátu Novy Občanské judo. „Stejný počet výjezdů, stejný počet reportáží, ale náklady byly dva až třikrát vyšší,“ tvrdí.

Železný zároveň nabízí konkrétní doporučení: vytvořit skutečně funkční správní radu složenou z ekonomů a odborníků, jasně definovat, co je veřejná služba, a zvážit změnu financování, například dobrovolné poplatky nebo model „platí jen ten, kdo se dívá“.

Podle něj je nutné přiznat i změnu doby. „Internet převzal řadu funkcí veřejnoprávní televize,“ říká. Televize by se podle něj měla soustředit především na zpravodajství. I tam ale vidí problém: „Odhaduji, že 85 procent novinářů jsou liberálové,“ uvedl s tím, že zpravodajství ČT je podle něj napojené na „pražskou kavárnu“.

Debata o financování veřejnoprávních médií přitom dál pokračuje. Vláda navrhuje od roku 2027 zrušit koncesionářské poplatky a nahradit je financováním ze státního rozpočtu. Česká televize by měla dostávat 5,7 miliardy korun ročně, Český rozhlas zhruba dvě miliardy.

Kritici varují před politickým tlakem a možným porušením evropských pravidel mediální svobody. Železný ale vidí v navrhované změně příležitost. „Hlavní boj je o zpravodajství a publicistiku. A za vším hledej peníze,“ uzavírá.

Podle něj současný model vznikl v jiné době. „Fungoval v předinternetové éře,“ říká. Dnes veřejnoprávní média čelí konkurenci streamovacích platforem, fragmentaci publika i nástupu umělé inteligence. Zatímco některé evropské země reagují reformami a zeštíhlováním, v Česku se podle něj zatím vede především politický a veřejný spor.

Psali jsme:

SMS? Ulice plné. Děti? Ticho. Kekely udeřil na „spravedlivé“ chvilkaře

„Byl jsem tam osobně.“ Motivy chvilkařů odhaleny. Nacher o zákulisí ČT

„ČT nepatří mňoukajícím Wollnerům.“ Koller varoval, lidé ho uzemnili

Žebříček, kterým se ohánějí v ČT. Jenže do něj není vidět