Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Někdy člověku přinese realita něco, co se domnívá, že nemůže zažít ani ve strašném snu. A pro doktora je to nedostatek léků. To, co se děje v posledních týdnech, je velmi špatné a domnívám se, že z hlediska nás všech naprosto nutné, abychom o tom hovořili, protože se může dotknout tato problematika všech vás.

Dobře víte, že bolesti zubů provázejí lidstvo tak dlouho, jak je. A také bych byla velmi nerada, abychom sklouzli do situace, že by extrakce zubů, tedy vytrhnutí zubů, bolelo jako v době středověku, kdy to prováděl jistě jinak zručný kovář. V čem byl hlavní problém a v čem je naše priorita, je, že tyto úkony nás nebolí. Jinak nečiňme si žádné iluze v tom, že by předchozí generace neuměly chirurgickou stránku věci. Řada význačných chirurgů v době před anestezií má - dodnes po nich je pojmenována řada věcí, protože byli velmi zruční, ale víme dobře z knih, jak dopadali jejich pacienti, pokud vůbec přežili tedy, odhlížím od všech možných komplikací.

Víte velmi dobře, že trhání zoubků je v současné době jedna z léčebných preventivních metod i u dětí, neboť samozřejmě všichni chtějí, aby jejich chrup byl co nejlepší, protože špatný chrup nám potom zhoršuje řadu interních nemocí. Takže ortodoncie, tedy část stomatologie, která se zabývá rovnáním zubů, se mnohdy nevyhne extrakci, tedy vytrhnutí zoubku. No a co nás může čekat? Že zoubek nenecháte dítěti vytrhnout, protože trápit dítě určitě nikdo z nás nebude - já tedy rozhodně bych byla proti - a mnohdy bez opichu, jak se tomu říká, čili bez podání anestezie, to opravdu nejde. Ty zoubky nejsou takové, že by zůstávaly v měkkém rohlíku.