Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,

kdo si počká, ten se dočká. Děkuji za slovo. My jsme tady před týdnem slyšeli z úst ministra zdravotnictví, ministra vnitra zprávu o tom, jaká byla situace na trhu s ochrannými prostředky, jak bylo těžké sem ty miliony kusů, které naše republika potřebovala dostat. Můj příspěvek je na podobné téma, v úplně jiném měřítku, ale možná pro vás bude zajímavý, možná inspirující.

15 března na tiskové konferenci prohlásil pan předseda vlády v souvislosti s tím, že komentoval právě stav počtu ochranných prostředků v našem zdravotnictví a v České republice, tak mluvil o tom, že ochranných prostředků, konkrétně respirátorů, je dostatek, a pokud někde nejsou, tak že je osobně doveze. Já jsem v té době byl v kontaktu s lékaři na jablonecké poliklinice i s ostatními v regionu a věděl jsem, že tam nic nemají. Hodně mě to nadzvedlo. A potom jsem se shodou okolností dostal k informaci, že ty ochranné prostředky a respirátory v Číně jsou, že je dovézt lze a jednou podmínkou bylo, že se musí peníze poslat dopředu. Nebyla to úplně standardní obchodní situace.

Obvolal jsem si ty kontakty, se kterými jsem byl, obvolal jsem starosty, se kterými jsem v kontaktu a během nějakých pěti telefonů jsem měl poptávku asi na čtyři tisíce respirátorů. Tenkrát ta vyhlášená cena byla 82,30 korun za kus včetně letecké dopravy. Když jsem tahle čísla viděl a viděl jsem ten hlad a viděl jsem tu potřebu, tak jsem se rozhodl konat. Poslal jsem do Číny řádově půl milionu korun a rozjel jsem vlastně tu akci, abych ty respirátory k těm zdravotníkům dovezl.

Bylo to docela napínavé období, samozřejmě. Trvalo to celkem šest dní. Měl jsem dílčí informace. Můžu potvrdit to, že v Číně ta situace byla docela dramatická, chaotická, bylo i těžké najít letecké kapacity. Potom, když se to zboží dostalo do Evropy, tak zase hrozilo, že bude zrekvírováno na nějaké hranici, než se dostane do České republiky. Nicméně shodou okolností 24. března, šest dní potom, co jsem ty peníze poslal, se ta zásilka dostala na pražskou Ruzyni a my jsme tenkrát v úterý zrovna zasedali. Já jsem tady před Sněmovnou ty respirátory překládal do svého auta a ještě ten den večer na cestě jsem je dával, nebo respektive předával, starostům, se kterými jsem byl domluvený, na benzínových pumpách a ti to potom posílali k potřebným subjektům.