Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové,
hodně už toho bylo řečeno. Já bych chtěl říct jednu tezi. Vláda velmi často používá válečnické příměry, ale jenom bych byl rád, abychom si uvědomovali, že jsme ve válce s virem. Ten nás nesleduje, tomu je jedno, co máme promyšleno nebo nemáme promyšleno, ten je prostě přírodním jevem. A snaha za každou cenu nepřiznávat společnosti, co se bude odehrávat druhý, třetí, pátý den má možná smysl ve válečných operacích, ale nemá žádný smysl v pandemii. A to je podle mého názoru to, co je dnešním problémem, a kdy bych chtěl poukázat na ty právní aspekty, které s tím souvisejí od začátku.
Od začátku vláda vystoupila s tím, můžeme úplně všechno, vyhlašujeme nouzový stav, nevymezujeme, jaká práva a svobody budou omezeny, později vám možná řekneme, jaká omezena budou a jaká omezena nebudou. Už to je, dejme tomu, lehce sporné, ale chápu situaci, ve které vláda byla, a chápu, že to nebylo snadné a jednoduché. Už tam se evidentně nadělaly jasné chyby, u odložení voleb už to konstatoval i Nejvyšší správní soud, a jsem rád, že konečně se podařilo po čtrnácti dnech přemlouvání přimět Ministerstvo vnitra, aby sem přineslo odložení voleb. U zákazu zastupitelstev, pokud to někdo zažaluje, podle mě bude konstatováno nepochybně také, stejně tak neměla vláda žádnou pravomoc zákaz vycestování, překročení hranice směrem ven, vůči svému obyvatelstvu uplatnit. To je jasné a zřetelné, tam nemá vláda žádnou možnost omezovat cestu na území jiných států. Ty to samozřejmě mohou učinit, pokud tam nechtějí naše občany, ale nemůže vláda zakázat nikomu opustit svoji republiku.
O náhradách škody a o tom, jestli se rozhoduje podle krizového zákona nebo podle zdravotnických zákonů, už tady mluvil částečně pan kolega Feri. Já v tom vidím také veliké problémy, protože mám pochybnosti, jestli Ministerstvo zdravotnictví může uplatňovat tato celoplošná opatření, která fakticky chrání zdravé, nikoliv izolují nemocné, ale k tomu se také asi dostaneme.
Já bych jenom teď spíše pro tu budoucnost, pro těch následujících čtrnáct dní a následující úvahy. My musíme - a to celá společnost - vědět předem, co se chystá, co se bude dělat a není možné mít představu, že budu stát na té tiskovce a budu pořád říkat - zakazuje se, zakazuje se, zakazuje se nebo povoluje se. My máme všichni vědět tři, pět dní předem, toto se chystá, v takovém rozsahu a ministerstvo to zdůvodněně dává a dá se to připomínkovat a dá se říkat - proč dáváte osm až deset pro důchodce a ne sedm až devět nebo sedm až jedenáct, má to takové důvody.
Tady je prostě skupina, která se stanovila jako nejchytřejší na celém světě, kteří jenom zakazují a vůbec nekonzultují se zbytkem společnosti. A v tomto vidím obrovský problém. Chybí pak samozřejmě zdůvodnění těch ministerských rozhodnutí. Chybí o nich alespoň základní diskuse předem a ta je prostě pro zákony nezbytná a nutná. Uvědomme si, že tím zavazujeme všechno obyvatelstvo a ta bitva se skutečně vede s virem, ne s obyvatelstvem. My nemáme překvapovat obyvatelstvo, ale máme působit proti tomu, aby se nám tady vir nezačal nekontrolovaně rozrůstat. V tomto vidím obrovský problém. Ono to souvisí i s těmi zákony, které sem přicházejí v legislativní nouzi. Jak vidíme, tak aspoň u zákonů už vláda někdy přichází tři, čtyři dny předem, u některých přichází až dneska a chce, abychom je zítra schválili. Ale pak je ještě sedmkrát změní, protože přesně zjistí, že tady ještě nedomyslela toto a ještě nedomyslela toto. My potřebujeme opravdu plán toho, jaká jsou opatření a předem, aby se o nich mohla bavit celá společnost a říkat: toto ještě ano, toto už ne.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
