Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové,

hodně už toho bylo řečeno. Já bych chtěl říct jednu tezi. Vláda velmi často používá válečnické příměry, ale jenom bych byl rád, abychom si uvědomovali, že jsme ve válce s virem. Ten nás nesleduje, tomu je jedno, co máme promyšleno nebo nemáme promyšleno, ten je prostě přírodním jevem. A snaha za každou cenu nepřiznávat společnosti, co se bude odehrávat druhý, třetí, pátý den má možná smysl ve válečných operacích, ale nemá žádný smysl v pandemii. A to je podle mého názoru to, co je dnešním problémem, a kdy bych chtěl poukázat na ty právní aspekty, které s tím souvisejí od začátku.

Od začátku vláda vystoupila s tím, můžeme úplně všechno, vyhlašujeme nouzový stav, nevymezujeme, jaká práva a svobody budou omezeny, později vám možná řekneme, jaká omezena budou a jaká omezena nebudou. Už to je, dejme tomu, lehce sporné, ale chápu situaci, ve které vláda byla, a chápu, že to nebylo snadné a jednoduché. Už tam se evidentně nadělaly jasné chyby, u odložení voleb už to konstatoval i Nejvyšší správní soud, a jsem rád, že konečně se podařilo po čtrnácti dnech přemlouvání přimět Ministerstvo vnitra, aby sem přineslo odložení voleb. U zákazu zastupitelstev, pokud to někdo zažaluje, podle mě bude konstatováno nepochybně také, stejně tak neměla vláda žádnou pravomoc zákaz vycestování, překročení hranice směrem ven, vůči svému obyvatelstvu uplatnit. To je jasné a zřetelné, tam nemá vláda žádnou možnost omezovat cestu na území jiných států. Ty to samozřejmě mohou učinit, pokud tam nechtějí naše občany, ale nemůže vláda zakázat nikomu opustit svoji republiku.