Při letošních společných vojenských manévrech ve Freyungu (Bavorsko) jsem se německým, americkým a holandským důstojníkům pokoušel vysvětlit fungování našeho volebního systému do obecních zastupitelstev: „Džentlmeni, u nás může volič jedním jediným hlasem zvolit dokonce 55 poslanců...“

Dali se do smíchu, protože to považovali za vtip. Když jsem jim vysvětlil, jak se to dělá, už se nesmáli, nýbrž jenom vrtěli hlavou. Jejich dotaz: „What meaning does it have?“ (Jaký to má smysl?) jsem zodpovědět nemohl. Jaký to má opravdu smysl, totiž nikdo, koho jsem se doposud dotazoval, ani za mák netuší! Američané, Němci i Holanďané byli toho názoru, že by u nich za takových okolností nikdo k volbám nešel, protože by museli každému extra vysvětlovat, jak má postupovat, pakliže by oni sami tak nesmyslnému systému vůbec správně rozuměli.

Volič v době totality mohl jedním hlasem zvolit celou kandidátku Národní fronty. To znamená hned najednou např. 300 poslanců. To je v parlamentní demokracii považováno za nepřípustné, neboť jeden hlas může být odevzdán pouze jednou a nikoli 300x. Tento princip však v současném českém parlamentarismu neexistuje a ve volbách do místních zastupitelstev je nahrazen metodou komunistické „Národní fronty“.

Tak např. volič v Táboře svým jediným hlasem může prakticky hlasovat 27x, v Českých Budějovicích 45x, v Plzni 47x a v Brně dokonce 55x. Pakliže si sami vyberete nějakého kandidáta a dáte mu svůj hlas, nemá to vůbec žádný význam, podobně jako v totalitních volbách bývalého sovětského bloku. Takový hlas ad hoc zaniká.

Onen novodobý “švejkismus“ funguje následujícím způsobem: Představte si, že volíte v Plzni. Celkem 46 občanů volí svého oblíbeného kandidáta ABC a zaškrtne jeho jméno. Jeden občan však chce kandidáta CDE a zaškrtne celou jeho politickou stranu. Tím mu udělil 47 hlasů. Vyhrává tedy kandidát CDE, ačkoliv ho volil jeden jediný osamělý občan a vůle ostatních 46 občanů nemá vůbec žádný smysl.