Článek byl převzat z Profilu Ing. Ivo Bezecný - Něco málo o politické odpovědnosti

Na jedné straně pietní shromáždění, pietní místa, pietní proslovy, na straně druhé bujaré oslavy placené z veřejných zdrojů. Na jedné straně bereme důchodcům a posíláme většinu z nich do chudoby, na straně druhé ušetřené peníze vyhazujeme za veřejná ministerská mecheche a podobné kratochvíle. V jedné ruce kondolence pozůstalým a příbuzným obětí, ve druhé ruce sklenice šampaňského a bujaré veselí.

Když byl ministr zdravotnictví Babišovy vlády Prymula přistižen v hospodě v době jejich uzávěry, rezignoval a pakoval se. Když ve stejné době bujaře slavil britský ministerský předseda Boris Johnson, vzdal se jak své premiérské, tak i poslanecké funkce. Uznat chybu je velké umění a vyvodit z ní důsledky vyžaduje velikou vůli i odvahu. Vyžaduje to kus chlapa.

A co lidovec Marián Jurečka? Hlavní protagonista médii propíraného bujarého veselí na MPSV. Tvrdý vůči spoluobčanům, zvláště těm, kteří se nemohou bránit, o to víc dopřávající sám sobě a svým vyvoleným. Už dávno ztratil povědomí o realitě života. Skromný, hodný  kluk z vesnice, který to někam dotáhl a nyní už jenom rozdává hraběcí rady, pózuje na traktoru a považuje se za spasitele českého národa a jeho financí. Ve svém dlouhém pracovním životě jsem už podobné typy poznal.  Typy, které funkce proměnila ze skromných tichošlápků na ředitele zeměkoule. Do chvíle, než malý chlapeček vykřikl, že král je nahý. Pak zmizeli jako pára nad hrncem a nikdo nikdy už o nich neslyšel. Jen smrad po nich ještě nějakou dobu přetrvával.

Dlouhodobě se stavím proti Jurečkovu patolízalství vůči ODS, které v zásadě vygumovalo KDU-ČSL z celostátní politické scény. Z jeho patolízalství už má prospěch jen omezená skupina lidoveckých papalášů, kteří by si bez deštníku ODS museli hledat jiné uplatnění. Což by bylo pro většinu z nich obtížné. Tak dobře jako v Poslanecké sněmovně už by se asi neměli.