Celkově bylo vyhoštěno 137 ruských diplomatů a další země, například Slovensko, své kroky vůči Rusku zatím zvažují. Důvodem byl útok na britské občany, který se udál 4. března ve čtyřicetitisícovém městě Salisbury. Útok směřoval na bývalého vysokého důstojníka ruského vojenského zpravodajství (GRU) Sergeje Skripala. Kromě něho se však s větší či menší intenzitou dotkl dalších zhruba 130 lidí.

Útok byl proveden užitím nervově paralytické látky novičok. Britská vláda z útoku obvinila přímo Ruskou vládu. Nebyl to první ruský útok. Už v roce 2006 byl v Londýně otráven jiný bývalý důstojník ruských tajných služeb (KGB, resp. FSB), Alexandr Litviněnko. Vraždu spáchal Andrej Lugovoj, bývalý tělesný strážce z KGB. Rusko ho však do Velké Británie nevydalo. Místo toho se Lugovoj stal poslancem a v roce 2015 mu prezident Putin udělil medaili „Za zásluhy o vlast.“

Britská vláda a její spojenci mají důkazy, které Rusko s útokem v Salisbury spojují. Jak způsob provedení, tak užitá látka naznačují směr vyšetřování. Konkrétní důkazy však zůstávají před veřejností utajené, což je ale naprosto samozřejmé. Vzhledem k tomu, kolik zemí se k britskému kroku přidalo, se musí jednat o téměř matematickou jistotu. Český premiér, Andrej Babiš, na tiskové konferenci přečetl prohlášení, ve kterém se přímo praví: „útok ukazuje na brutálnější způsob špionáže, než jsme dosud byli zvyklí,“ a dále: „Rusové překročili veškeré hranice, když řekli, že jedovatá látka novičok mohla pocházet od nás. Je to naprostá lež.“ Poukázal tím na oficiální ruské prohlášení, že látku užitou při útoku mohli vyrobit Britové, Češi nebo Švédi. Vývoj novičoku byl přitom přísně střeženým vojenským tajemstvím Sovětského svazu v 70. a 80. letech minulého století. Dosud měl na svědomí jedinou potvrzenou oběť, a to vědce Andreje Železňakova, který ho pomáhal vyvíjet.