Dávám zatím malou ochutnávku k tématu, které bude rezonovat v letošním létě. Evropské unii se jaksi nedařilo schválit rozpočet na dalších šest let, její šílený program Green Deal, a ještě si státy EU bez bruselského aparátu poradily v době koronavirové krize. Dokonce mezi sebou zavíraly hranice, což musel být hrozný šok z narušení takového "tabu".

Proto Evropská komise přišla s obvyklým postupem líbivého přebalu se zbrusu novým názvem. Přeci to tak pěkně zabralo u Evropské ústavy, přebalené jako Lisabonská smlouva. Letos je to tedy jeden balíček, v něž se skrývají dvě lahůdky: šestiletý rozpočet EU za 1100 miliard euro a tajemný Fond obnovy (zvaný New Generation EU) za pouhých 750 miliard euro (které neexistují, tedy se musí půjčit na finančních trzích, Evropská komise to ráda zařídí, dlužníky a ručiteli zároveň ale budou jednotlivé členské státy). Je to tak krásný plán, že to média mainstreamu vychvalovala dnem i nocí - jak by někdo chtěl odmítnout dárek ve výši 750 miliard euro. Jen část z toho ale je opravdu dárek (tj. granty), větší část jsou prostě půjčky. Vnucované i těm státům, které je nepotřebují nebo si umí levně půjčit na finannčních trzích sami (i na záporný úrok, jako ČR, tj. ještě nám trh platí, abychom si od něj vzali peníze).

Zdálo by se, že tak hloupý plán nemá naději na úspěch. Probuďte se, na jednáních s fyzickou přítomností našich zástupců si málokdo dovolí veřejně pípnout. Co na tom, že to budou voliči splácet roky, resp. jejich děti to budou splácet. Protože s utracením se počítá co nejdříve (max. do tří let), ale se splácením se prý nebudeme zbytečně stresovat, spíš tak v roce 2028 (v optimistické variantě o dva roky dřív). Navíc EU vymyslela skvělý trik - napřed odouhlasíme, že se všichni zadlužíme, až pak budeme řešit, jak se to bude splácet. A velkým tajemnstvím také zůstává, na co vlastně bychom ty peníze potřebovali.