Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové,
jsem připraven nepodpořit tento zákon, ale zároveň jsem po odpovědích pana ministra, které ještě budu očekávat, možná připraven ho podpořit, ale velmi slabou rukou. Proč si myslím, že není dobrý? Je administrativně ohromně náročný.
Ale tím bych nechtěl kritizovat práci ministerstva, protože systém, který tady máme, je, že tady máme hromadu problémů, ale než bychom se dostali do ledví těch problémů, starozákonně řečeno, tedy do těch základních věcí jak odstraňovat a zjednodušovat veřejnou správu a jak ty jednotlivé sloupy stavět tak, aby byly vzájemně provázány, tak i s ohledem na potřebnost toho problému, možná i s ohledem na některé politické věci, jako že se blíží volby a tak, tak prostě uděláme zákon, který chápe, že celá podstata je špatně, ale prostě řeší něco.
Ten důvod tedy, abych to řekl první, který by mě možná vedl k tomu, že bych to slabé „ano“ vyslovil, je vyjasnit si ještě jednou, jestli tento zákon skutečně nám přináší úsporu státního rozpočtu? Jestli ty peníze, o kterých tady mluvíme, a skutečně by bylo dobře do toho zahrnout všechno, jestli jsou to 4 miliardy, jestli nás to bude stát 1,65 a tak dále, jestli skutečně ta úspora tady je. Nechci mluvit o stamilionech, chci mluvit skutečně jenom v miliardách. A tam by se to mělo projevit.
Jiří Čunek
To znamená, že ta odpověď, že stávající systém nás stojí tolik – a zcela jistě dokladatelně, je nás tady dost, kdo tomu systému, si myslím, díky tomu, co děláme, musíme rozumět, tak bychom měli posoudit, jestli skutečně ta úspora se tam dá předpokládat. Samozřejmě při započtení těch administrativních nákladů, které stát musí hradit příslušným obcím atd. Jinak co tomu, když jsem mluvil o tom, že stavíme vždycky na hromadě nějakého nahrnutého stavebního materiálu, tím myslím všech zákonů, které platí, a vyhlášek, které platí, a je v tom velký problém, tak tento – všimněte si, že tento návrh zákona se skutečně vypořádává jenom s některými věcmi, ale vůbec tam nemáme ty základní věci, které při komplexním řešení bytové otázky máme vědět.
On se toho dotkl, myslím si, že oba dva předřečníci dneska – kolega Krsek i, teď nevím, který... Kolega Holásek, omlouvám se. Tak děkuji panu senátorovi, že mi ukazuje, abych nemluvil dlouho, že máme komisi ve 12:00, ano. O půl jedné končím. Tak se vrátím k tomu, že tento zákon nebo návrh zákona nemluví o tom, v čem je vlastně největší problém, který bychom měli odstraňovat v České republice? To, že jsou tady tyto potřeby, že mnozí lidé nemají kde bydlet atd., to je jistě pravda.
Ale my máme tvořit zákon a celé principy k němu tak, abychom nezbourali aktivitu soukromníků, abychom zásahem státu a samozřejmě zásahem obcí – mluvme tedy o zásahu té veřejné správy, které má v sobě, obsahuje tedy i tu státní, i komunální politiku, tedy státní správu a obce, tak abychom nevyosili někam bytovou výstavbu soukromého charakteru a samozřejmě všechny ty modely, které tady byly vyjmenovány – družstevní atd. To znamená, co tímto uděláme, touto podporou? Je dostatek bytů? To je totiž, o tom to je: kolik nás je, kolik máme bytů v České republice, kolik těchto bytů se pronajímá na Airbnb a tak dále, to znamená to krátkodobé ubytování, v zásadě podnikání. Tím pádem jsou nepoužitelné.
Premiér Fiala se omluvil voličům za zvýšení daní. Nevěděl prý, že bude válka. Přijímáte jeho omluvu?Anketa
A kolik skutečně na trhu je volných bytů? Spekuluje se o tom, ale jsou to zcela jistě statisíce. To nejsou malé jednotky. Bytů, které leží, a my budeme stavět nové a měli bychom identifikovat, proč vlastně ty ostatní byty chceme, které jsou volné. Proč se někomu vyplatí, aby byl volný a nechal to tak. A teď tady nastupují ty problémy, které tady již byly řečeny. My nebo všichni tady, co jste komunální politici, tak víte, že velké problémy, ano, způsobila právě dobře myšlená podpora bydlení, která v tuto chvíli funguje.
A to je ten obchod s chudobou. Který ale přináší ještě další velké problémy, a to, že mezi občany, kteří dlouhodobě, desítky let obývají nějaké společné bydlení v bytových domech, tak přichází někdo, kdo si koupil byt, prostě podědil ho, má ho prázdný. A teď tam umístí nájemníka, který je ze, řekněme, sociálně vyloučeného prostředí, víc to asi nemusím komentovat, platí vlastně na trhu největší cenu, protože ji dostává od státu, takže tady se dostáváme na tu nit naprosté nespravedlnosti, kdy všichni ostatní občané, kteří si postavili svoje bydlení či jsou někde a platí si ho, tak ze svých daní platí nějakému soukromníkovi přes občana, který na tu dávku má nárok, tak daleko více, než by ta dávka byla na trhu.
Jako a v tom si myslím, že tento zákon, návrh zákona tedy pomáhá, že prostě hledá to řešení. Samozřejmě hledá ho tak, že se k tomu vyjadřuje stejně moc lidí a zřejmě to bude, jak řekl kolega Vícha, poměrně komplikovaný systém. A i bez korupce tedy. Ten systém bude komplikovaný jako takový.
Takže ten základní parametr, který tady nemáme, to znamená tu statistiku, jak vidí stát počet bytů, které tady máme, počet bytů, které jsou tady volné, počet bytů, které se již teď pronajímají a dotují. A to, co to způsobilo, tak to, že my, nám ve městech vzniká velký problém, že společenství nejenom vlastníků – ano, jsou to společenství vlastníků, případně jsou to u družstevníci, tak je velký problém s tím, že tam ta komplikovaná, kontroverzně žijící rodina, která způsobuje hluk atd., nepořádek, tak díky tomu, že ten majitel prostě je spokojen s tím nájmem, který je daleko vyšší, než by získal na trhu, tak on tuto rodinu tam drží.
Takových problémů my řešíme jenom na našem městě, tedy Vsetíně, řekl bych desítky. A je to způsobené pouze tím, že ti majitelé dostávají dost velké finanční prostředky. To je jedna věc. Ta druhá věc, to znamená, vyrovnat se s tím pohledem státu, do jaké míry má stát podpořit toto bydlení tak, aby ta rovnováha – ceny bytů atd. – nebyla narušena. To jsme v tomto návrhu nedostali, a ani se vlastně o tom nediskutuje, ačkoliv by to vždycky v bytové politice, která má být dlouhodobá, mělo hrát významnou roli.
A to další řešení, tedy abych řekl, co si myslím, že je nejdůležitější, je, že pak bychom měli hledat spravedlnost. To, co jsem řekl na začátku. Jak to, že lidé se stejným sociálním statusem, tedy se stálým výdělkem, se jedni rozhodnou a jdou a soboty, neděle a celé týdny staví, budují si bydlení, a pak ze svých daní tomu druhému, který je na tom úplně stejně se vším všudy jako oni, platí, že on volá: „Státe, dejte mi tady byt a já tady budu bydlet.“
Prostě musí to být tak, a většina měst k tomu přistoupila, že se snaží srovnat tržní nájmy s obecními nájmy, protože pro vás, kteří se této problematice nevěnujete, ta hrůzná politika státu od 90. let, která takzvaně chránila nájemníky a nedovolila zvyšovat tržně nájemné obcím a městům, právě vedla k tomu, že města se zbavovala bytů.
Ale nebylo to pro žádný zlý úmysl, jenom ten, že vlastně občané, kteří bydleli v družstevních a soukromých bytech a domech, dopláceli de facto ze svých daní městských, tedy z peněz města, dopláceli na všechny nájemníky, kteří bydleli, protože oni měli nájem extrémně nízký, a dokonce to ještě teď dobíhá pořád, protože u některých nájemníků, pokud tam oni bydlí, vy nemůžete zvýšit nájem. A pak to bylo tak, že na jedné chodbě bydlí pan soudce, který tam bydlí 30 let, jemu nezvýšíte nájem, takže on má nájem jako pro člověka, který zcela jistě zapadá do té kritické kategorie občanů, a pak tam bydlí uklízečka, ale protože je sama, nic nedostane, protože to tak tak vychází. A to je spravedlnost? To znamená, že spravedlnost je, že ve stejných či podobných bytech je stejný nájem pro všechny. Jestli to pronajímá soukromník anebo obec, má být lhostejno.
Pak nastupuje samozřejmě další věc, ale tu nebudu rozpovídávat, a to je, jak se dokázat zbavit nájemníka, tak, aby ten vlastník bytu, a v tomto případě, myslím hlavně na města a obce, aby se s tímto nájemníkem mohl vypořádat rychle. My jsme to museli udělat tak už dávno, už od roku 1998, na té obci nebo na městě, tak jsme to museli udělat tak, že jsme měli dokonce týdenní nájemní smlouvy. Věřte mi, že mnohokrát se ukázalo, že i za týden se ukázalo, že ten člověk je naprosto nemožný, nevhodný. Všichni nám hrozili kdovíjakými žalobami, teď myslím, veřejnoprávní instituce a hlavně neziskové organizace. Příběh o tom, že těm, které jsme vystěhovali z rozhodnutí soudu na ulici, a nakonec jsme jim dali nějaké bydlení a pak jsme za to zaplatili pokutu, tady nebudu vyprávět. Ten je zvlášť plačtivý. 5,6 milionů pokuty dostala advokátka a 1,8 dostali ti, co žalovali. U nás to skutečně mnohdy je zajímavé.
Ale ten základní parametr, kolik vlastně potřebujeme bytů, základní parametr spravedlnosti, to znamená, že v podobných bytech, v podobných lokalitách bude stejný nájem, to si myslím, že tuto odpověď bych žádal od pana ministra, jestli si myslí, že koncept, který předkládá, takový je. Pak bych rád, jak jsem řekl na začátku, ať se vyrovnáme s tím, že někdo tvrdí, není to pravda. Ten systém bude dražší de facto celkově pro státní rozpočet. A pak se musíme vyrovnat s ještě s jinou věcí, a ta patří k tomuto tisku... Je ten systém skutečně levnější nebo je dražší nebo je stejně drahý, ale je skutečně spravedlivější? Vede k tomu, že to bude spravedlivé? V každém případě já souhlasím s tím, že bychom měli vytvářet systém, kdy se ukazuje, a věřím, že tomu snad všichni věříte, veřejná správa obecně je nejhorší hospodář. Všechno, co nemusí dělat, nechť nedělá. Veďme to skutečně k tomu, kolega Holásek o tom mluvil, a myslím si, že i ty projekty, které doprovází, o tom ví dost. Podpora družstevního bydlení, podpora toho, kdy si to lidé tvoří sami, musí rozhodovat o svém domě, o svém domě sami, je daleko lepší, než když je to ubytovna, kde si lidé jenom pořád něco přejí a nechtějí uklízet ani chodby, už na to mají služby. Všechno to potom vede k tomu, že se za prvé ani neznají, a za druhé, k tomu majetku obecně mají úplně jiný přístup.
Já jsem přesvědčen, že mně by stačily pro podporu tohoto zákona odpovědi na tyto dvě otázky. To je ta ekonomická a ta otázka spravedlnosti.
Moc děkuji a omlouvám se, že jsem vás zdržel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
