O potřebě nastolení tématu „změny režimu“ v Česku hovořil zakladatel spolku Svatopluk Petr Drulák. Připustil, že se jedná o kontroverzní téma, a připomněl, že naše země zažila ve 20. století několik změn režimu. Vyjmenoval letopočty 1918, 1938, 1939, 1945, 1948 a 1989.
„Některé změny režimu byly velmi nepříznivé, přinesly obrovské utrpení. Lidé si říkají, aby to zase nebylo něco takového. Snažíme se říkat, jaká ta změna režimu bude. Dodáváme: demokracie, svoboda, prosperita, bezpečnost,“ vysvětlil profesor mezinárodních vztahů na Katedře politologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a bývalý velvyslanec ČR ve Francii.
Zmínil legitimní obavy lidí i strach, který je iracionální. „Strach, který říká, že je to něco nového, bojím se toho, nechci. Dokud je více lidí, kteří se bojí změny režimu, než těch, kteří se bojí pokračování tohoto režimu, tak společnost ještě není připravená,“ soudí Drulák.
Dnes podle něj očividně připravená není. „Nicméně s tím, jak současný režim pokračuje, tak ty dvě skupiny se budou měnit. Těch, kteří budou přesvědčeni o tom, že je potřeba ho změnit, bude víc. A těch, kteří jsou přesvědčeni o tom, že by to mělo pokračovat tak, jak je to nastaveno, bude míň,“ zdůraznil přednášející.
Která opoziční tvář zatím dělá nejlepší kampaň?Anketa
To je podle Druláka nutný vývoj. „I v mainstreamu jsou lidé, kteří mají závažné pochybnosti a říkají si: Ono to přece jenom nefunguje tak, jak by mělo,“ uvedl zakladatel spolku Svatopluk.
Zmínil, že řada lidí si pamatuje osmdesátá léta, kdy se slovo „režim“ používalo naprosto běžně. „Říkalo se ‚tenhle režim‘. Byla tam zjevná distance lidí. Je potřeba, aby si lidé zvykli na to, že i tohle je určitý režim. Tím, že se to pojmenuje jako režim, zároveň říkáme, že je možná alternativa. Ono to takhle být nemusí, může to vypadat jinak. Naše alternativa je demokratická,“ zdůraznil Drulák.
Svoboda někoho, kdo sedí v kleci, a tu klec ani nevidí
Dále řekl, že návraty nejsou možné. „Z historie se můžeme inspirovat, můžeme se poučit, ale nikdy se nemůžeme vracet. Chceme vytvořit něco, co se skládá z osvědčených prvků. Něco, co jinde už funguje a odpovídá aspiracím českých občanů. Něco, o co lidé stojí, co by chtěli,“ přiblížil profesor a bývalý diplomat.
Soudí, že dnes žijeme ve společnosti, kde je čím dál tím méně svobody. „To je nezvratné, nepopiratelné. To, že jsou tady lidé stíháni za názorové delikty, bylo před deseti dvaceti lety těžko představitelné. I když to bereme měřítky tohoto režimu, tak určitým způsobem degraduje. To je podstatné. Ve všech diskusích, které se vedou po roce 1990, se říká, že co je nesporné, je, že máme svobodu. Ta předtím nebyla. V osmdesátých letech mluvit otevřeně o některých věcech na veřejnosti se nemuselo vyplatit,“ vzpomenul Drulák.
Fotogalerie: - Mela v Příčovech
A dnes je to podle něj zpátky, takže degradace svobody je nesporná. Ruku v ruce s tím jde degradace demokracie. Minulý režim svobodu tolik nepotřeboval, měl to jinak postavené.
„Nebyl postavený na svobodné diskusi a svobodné volbě. Omezování svobody režimu na legitimitě tolik neubíralo. Jenže tenhle režim stojí a padá se svobodou. Když nemáte svobodnou debatu, nemůžete mít demokratickou volbu,“ řekl zakladatel Svatopluku.
Současná „režimní média“ podle něj zamezují svobodné debatě. Volba občanů proto není svobodná. „A to dokonce ani těch, kteří si myslí, že svobodně volí… Oni nevolí svobodně. Volí podle toho, co jim nalila do hlavy režimní média. To není svoboda. To je svoboda někoho, kdo sedí v kleci, a tu klec ani nevidí. Vidíme degradaci svobody, degradaci demokracie. Také vidíme, co se děje s naší prosperitou,“ konstatuje Drulák.
Připomněl, že režim osmdesátých let ztrácel na legitimitě kvůli své ekonomické nefunkčnosti a proto, že nedokázal uspokojovat základní potřeby. „Často nebyly k dispozici základní věci. To tento režim dokázal otočit, ale přináší jiný problém – je víc na straně produkce. Předchozí režim dokázal produkovat,“ řekl profesor a připomněl dukovanskou elektrárnu. „Dukovany jsme si budovali v podstatě sami. Byl tu sovětský koncept, ale postavili jsme si to. Měli jsme značky, pod nimiž jsme vyváželi do celého světa. Z toho nezbylo nic nebo jen velmi málo,“ dodal Drulák.
Chybou je, že ekonomika se dostala do postavení ekonomiky dodavatelské, tedy závislé. „Jsme dodavatelé a dodavatelé dodavatelů,“ řekl profesor s jistou mírou nadsázky. „Není to jen otázka hrdosti. Kdyby to bylo dobré pro naši prosperitu, tak bychom se nad to mohli povznést. Pokud nám to přináší peníze, tak nějaká značka sem, nebo tam... Ale ono to tak není. Značka není jen otázka národní hrdosti. Značka jsou peníze. Kdo má kontrolu nad značkou, ten skutečně vydělává. A ti ostatní jsou v pozici zaměstnanců. To je jako rozdíl mezi tím, kdo tu firmu má, a kdo zaměstnává,“ připomněl Drulák.
Česko jako polokolonie
Když jsme dodavatelé, je celá ekonomika v pozici zaměstnanců. I firmy jsou v pozici zaměstnanců. „Nikdy nedostanou to, co odvádějí. To má jeden důležitý důsledek, který spočívá v tom, že naši životní úroveň, měřenou reálnými mzdami, lze srovnávat. Pracujeme naplno, ale dostáváme půl. Kdybychom žili tři čtyři tisíce kilometrů víc na jih nebo na východ, tak to nebude polovina. Bude to třeba čtvrtina nebo desetina. To je realita koloniálních ekonomik. Mezi koloniemi na tom jsme ještě dobře, protože nejsme úplně kolonií. Jsme polokolonií. Ale ta logika, že máte domorodce, kteří za pár cetek makají, a ty, kteří sklízejí zisky, se uplatňuje i tady,“ zdůraznil Drulák.
Tohle je podle něj prosperita, kterou režim dokázal zajistit. „A s tímhle nastavením nikdo nic neudělá, pokud se to nezmění,“ řekl profesor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s názorem, že Česká republika je „polokolonií“?
autor: Naďa Borská
