Dnes přemýšlím o tom, jestli existuje vůbec šance na to, aby se ODS dokázala nějak vnitřně revitalizovat. Co je vlastně důkazem toho, že politická strana funguje? Jednoznačně je to fakt, že voliči volí její kandidáty. Což úzce souvisí s tím, jak kvalitní kandidáty strana vygeneruje v primárkách. A když mluvím o kvalitním kandidátovi, mám na mysli člověka, který je také nositelem programu.
Mrkněme se na to, jakým způsobem se volí ve vnitrostranických volbách. Pokud je to dobrý systém, bude motivovat lidi k tomu, aby na sobě pracovali a ucházeli se o kandidátky. Pokud ty volby jsou spravedlivé a férové, budou metou, ke které bude směřovat celé dění ve straně.
Jak takové spravedlivé primárky vlastně vypadají?
Nový člen přijde do strany s cílem podpořit nějaký ideový proud, zapojuje se do dění a postupně poznává své kolegy a oni zase jeho. Při diskusích o věcných problémech se ukazuje síla a přesvědčivost jednotlivých členů. Každý má možnost ovlivňovat směrování strany svým hlasováním a diskusí. Před blížícími se volbami se zintenzivňuje diskuse o programu a konkrétních cílech – ještě více začínají být vidět členové, kteří to mají v hlavě srovnané a dovedou své kolegy motivovat a podněcovat. Když se tedy otevře debata nad kandidáty do primárek, má každý jasno. Kandidáti zveřejní své nominace v dostatečném předstihu a sami si o ně řeknou – jen tak je zaručeno, že se své kandidatuře budou maximálně věnovat. Pak se na místní úrovni v tajné jednoduché volbě zvolí kandidáti v pořadí.
Jednoduchá tajná volba – jak vypadá
Není to nic složitého. Pokud v místním sdružení je třeba sedm zájemců na pět míst, při tajné volbě píšeme na hlasovací lístek pět kandidátů v pořadí. Z koše se vyberou ti nejlepší – proto asi košový systém. Po sečtení hlasů nám vyjde celkové pořadí, přičemž ten na prvním místě se stává lídrem. To je základní jednoduchý princip, který se variuje podle úrovně – od místního sdružení až po region. Principem je seřadit kandidáty podle přání volitelů, přičemž ten první je lídr.
A jak je to ve skutečnosti?
Pokud mohu mluvit o „své“ ODS, bortí se nám to hned na začátku. Tak nějak se u nás moc nediskutuje nad programem a lidé tak úplně nemají šanci poznat jednotlivé kandidáty. Uchylujeme se tak ke druhotným znakům – ten je úspěšný starosta, ten už někdy někam kandidoval, ten vypadá sympaticky, toho lidi znají jako fotbalistu, doktora, umělce… Naše skvělé vedení na všech úrovních nám to chce ulehčit, tak doporučuje a vybírá, až už nemají na nic jiného čas.
Členové ODS, pamatujete si na to, kdy jste naposledy volili nějakou kandidátku klasickým košovým systémem? Kdy jste zodpovědně vybírali lidi a podle hlasovacích výsledků se pak teprve tvořilo pořadí? Členové jsou jakýsi vzorek veřejnosti a jsou schopni v tajné volbě aspoň trochu přenést přání veřejnosti do kandidátky. Pokud toto přání veřejnosti budeme respektovat, máme šanci utvořit kandidátku, která uspěje i u voličů. To bychom ale museli nechat členy samostatně rozhodovat – v tajné volbě, v košovém systému. Místo toho neustále ten prvek volby a výběru – padni komu padni – eliminujeme a oslabujeme.
První padl za vlast lídr. Už ho nevolíme jako nejlepšího z více kandidátů – pokud možno ze všech, kdo chtějí kandidovat. Hlasujeme o něm mnohde samostatně. A vybíráme většinou jednoho z jednoho – co to je za blbost? To není volba, to je potvrzování předem daného výběru. Většinou máme někoho zasloužilého, kdo je tak nějak nejvíc vidět, tak ten je tedy lídr. Dovedete si představit, že by někdo šel do takového souboje? Proti lídrovi, který je pevně usazen ve své pozici? Jak by se na takového protikandidáta všichni dívali – ty řeči, že nemá nic za sebou, že není známý, že si to nezaslouží (!) a podobně. To je tak manipulativní… A tak zhusta volíme lídry ve volbách bez protikandidátů, přistoupili jsme na to a zatloukli jsme si tak několik hřebíčků do naší rakve. Jak by to vypadalo, kdyby v koši bylo minimálně deset kandidátů a ten nejlepší by se prostě stal lídrem! Minimálně by se všichni museli víc snažit.
Volbu lídra jsme úspěšně zlikvidovali a co ten zbytek? Bylo obvyklé, že se další pořadí volilo košovým systémem – volitelé píšou pořadí nebo vybírají z velkého množství jen ty, které chtějí na kandidátce vidět. Volby byly napínavým soubojem a volební sněmy skutečně tvořily kandidátku. Co vidíme stále častěji dnes? Samé potvrzování předem vymyšlených a vyhádaných kandidátek. Volitelům se předloží pracně seskládaná kandidátka a členové v tajné volbě kandidátku celou buď schválí, nebo neschválí. Někde vidíme třeba prvek potvrzování jednotlivých kandidátů, místo po místě.
Potvrzování není opravdová volba
Řekněme si na rovinu – žádný z výše popsaných způsobů není skutečnou volbou a tvorbou kandidátky. Je to potvrzování a zase jen potvrzování. Přistoupili jsme na to a zcela jsme vyřadili z naší činnosti prvek klasických primárních voleb. Není diskuse, není férový souboj kandidátů, není možnost v tajné volbě vyjádřit své preference a pomoci tak politické straně sestavit přijatelnou kandidátku. Řadový člen nemá prakticky možnost ovlivňovat to nejdůležitější – volební kandidátky. Prvek voleb je tak pokroucený, že už se to férové volbě nepodobá ani náhodou.
Jasně – i v těchto pokroucených volbách se dají věci ovlivňovat. Ale je to sakra těžké. Můžete odevzdat prázdný hlasovací lístek a vyjádřit tak vaše přesvědčení, že odmítáte volit lídra vlastně bez možnosti volby – vždyť máte v nabídce jen jednoho člověka. Ale kdo to udělá? Většina tam rezignovaně to jméno napíše…
Tak vidíte – tam se dopracovala ODS. Kýváme jako ovce na volební řády a systémy voleb, které řadové členy de facto z voleb vyřazují. A ještě si zatleskáme. Ovšem tleskáme si na vlastním pohřbu, protože jsme se zbavili nejsilnější zpětné vazby. K čemu pak ti členové vůbec jsou? Nedivme se, že jsou pasivní a nechce se jim chodit na sněmy.
Na závěr si neodpustím kacířskou myšlenku – Petr Fiala byl zvolen se silným mandátem. Myslím, že by mu prošlo, kdyby otevřel debatu nad volebními řády. Možná by i prošlo, kdyby určitý typ volebního řádu byl prostě povinný. A všechny ty potvrzující paskvily, které vidíme poslední dobou, by byly prostě výkonnou radou zakázané – pod hrozbou odebrání licence. Možná tvrdé, ale nutné. Vlastně si říkám, že příští předseda by si to mohl dát do programu. A nechat se zvolit jen pod podmínkou, že kongres schválí i zákaz pokroucených volebních řádů. Co vy na to?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
