Dnes přemýšlím o tom, jestli existuje vůbec šance na to, aby se ODS dokázala nějak vnitřně revitalizovat. Co je vlastně důkazem toho, že politická strana funguje? Jednoznačně je to fakt, že voliči volí její kandidáty. Což úzce souvisí s tím, jak kvalitní kandidáty strana vygeneruje v primárkách. A když mluvím o kvalitním kandidátovi, mám na mysli člověka, který je také nositelem programu.

Mrkněme se na to, jakým způsobem se volí ve vnitrostranických volbách. Pokud je to dobrý systém, bude motivovat lidi k tomu, aby na sobě pracovali a ucházeli se o kandidátky. Pokud ty volby jsou spravedlivé a férové, budou metou, ke které bude směřovat celé dění ve straně.

Jak takové spravedlivé primárky vlastně vypadají?

Nový člen přijde do strany s cílem podpořit nějaký ideový proud, zapojuje se do dění a postupně poznává své kolegy a oni zase jeho. Při diskusích o věcných problémech se ukazuje síla a přesvědčivost jednotlivých členů. Každý má možnost ovlivňovat směrování strany svým hlasováním a diskusí. Před blížícími se volbami se zintenzivňuje diskuse o programu a konkrétních cílech – ještě více začínají být vidět členové, kteří to mají v hlavě srovnané a dovedou své kolegy motivovat a podněcovat. Když se tedy otevře debata nad kandidáty do primárek, má každý jasno. Kandidáti zveřejní své nominace v dostatečném předstihu a sami si o ně řeknou – jen tak je zaručeno, že se své kandidatuře budou maximálně věnovat. Pak se na místní úrovni v tajné jednoduché volbě zvolí kandidáti v pořadí.

Jednoduchá tajná volba – jak vypadá

Není to nic složitého. Pokud v místním sdružení je třeba sedm zájemců na pět míst, při tajné volbě píšeme na hlasovací lístek pět kandidátů v pořadí. Z koše se vyberou ti nejlepší – proto asi košový systém. Po sečtení hlasů nám vyjde celkové pořadí, přičemž ten na prvním místě se stává lídrem. To je základní jednoduchý princip, který se variuje podle úrovně – od místního sdružení až po region. Principem je seřadit kandidáty podle přání volitelů, přičemž ten první je lídr.