Vážený pane předsedající,

jsem velmi překvapen, že jsem se dostal ke slovu po hodině a půl, co jsem přihlášený. Ale nechci navazovat na nic, co tady bylo. Myslím si, že je důležité spíš vytvářet určitou atmosféru. A já jsem nerad, že je tady taková atmosféra nemít matematiku rád, anebo na té matematice založit úplně všechno. Ale já vám chci říct jaksi svoje svědectví, které je staré, a velmi staré, protože já jsem maturoval před 45 lety. A před 53 lety jsem se přitom zapojil do osmileté výuky gymnázia, které mělo ve svém vínku matematiku a fyziku.

A chtěl bych říct při této příležitosti, že matematika je na prvním místě příležitost pro naše školství. A prosím, abychom si tuto věc řekli. Je to jednoznačná příležitost, která byla vyzkoušena. A byla vyzkoušena tak, že dokonce celou dobu existuje kontinuita. Takže já až půjdu letos na oslavu, nebo nevím, jestli je to ještě oslava, ale až si budu připomínat 45 let po maturitě na našem gymnáziu v Brně, tak si budu také připomínat to, že jsme dostali mimořádnou příležitost právě díky tomu experimentu osmiletého gymnázia s matematikou a fyzikou.

A protože vím, že v tu dobu byly v celém Československu jenom tři takové školy, tak se mně v mém věku dostalo něčeho, čehož se nedostalo mnohým jiným, kteří jsou výrazně mladší než já. A na nás ten experiment matematika plus byl vyzkoušen už tenkrát. To znamená, matematika plus je dobře. Ale v průběhu těch časů, které zde jsou, je zapotřebí si říct, že musíme využít právě té kontinuity a i těch výsledků několika škol, protože i vysoké školy vědí, že když jim někdo přijde z určitého gymnázia - a já úmyslně nejmenuji ani to své vlastní, tak vědí, že studenti, kteří odtamtud přijdou, budou kvalitnější, protože už to mají dávno vyzkoušené.

A já si troufnu říci, že jsou tedy tady gymnázia, která vlastně už dopředu říkají a v průběhu celé své existence, co existují, tak prokazují, že ta matematika je naše česká cesta, která nám může pomoci zlepšit úroveň vyučování jako takového. Tady najde na prvním místě o to, jestli bude maturita povinná nebo nepovinná. Tady jde o to, že já jsem se díky tomu spolu se svými spolužáky naučil systémovému myšlení. Pro mě je to obrovský dar. A kdyby se to týkalo jenom mé osoby, tak takových skvělých učitelů na školách a na každé škole, jsou takoví, kteří to dokážou předat a dokážou to předat celé třídě, ale my jsme to dostali všichni, protože... Jako skutečně když si vezmu jednoho svého spolužáka vedle druhého - a teď mohu mluvit i o těch, kteří přišli čtyři roky po mně, osm roků po mně, tak jsme se v tom světě, který je teď, neztratili.