Sešlost podivně vyhlížejících existencí, demonstrujících svou podivnost a požadující stále více privilegií jen proto, že jsou podivní. Nad touto maškarádou skoro nemá smysl ztrácet slova. Nabízí to však obecnější zamyšlení.

Jedna stará, ale velmi živá anekdota zní takto: Při záplavách v jedné nejmenované oblasti sedí děda před domem a voda stoupá. Jedou kolem hasiči a říkají: „Dědo naskoč si, jde velká voda.“ Děda na to: „Nikam nejdu, Bůh mne ochrání.“ Voda stoupá a to celé se opakuje ještě dvakrát. Nakonec se dům pod vahou vody zhroutí, děda se utopí a jde do ráje, kde si trpce stěžuje Bohu: „Bože, tolik jsem ti věřil, že mne zachráníš, a ty ses na mne vykašlal.“ Bůh na to: „Co to povídáš? Vždyť jsem pro tebe třikrát poslal hasiče!“

I my jsme byli minimálně třikrát varováni před ideální společností podle maoistických neomarxistů a ultralevicových fašistů. Byly to nejen historické zkušenosti, ale z nedávné doby především filmy 1984, Sexmise a Demolition Man. Za sebe prohlašuji, že toto není společnost a způsob života, který jsem si vybral.