Ve světle (či spíše v ponurém stínu) posledních, prakticky už každodenních, útoků muslimských hrdlořezů na Evropany po celé západní části našeho kontinentu, si dovoluji nabídnout čtenářům Parlamentních listů svou studii o podstatě tzv. politického islámu, kterou jsem poprvé publikoval začátkem roku 2015.

Vzbudila tehdy celkem silný ohlas, mainstreamová média mi okamžitě přisoudila nálepku xenofoba, který, v lepším případě, silně přehání. Mnozí se mému textu tehdy smáli. Ale ne dlouho, protože týden poté, co vyšel, vystříleli muslimští teroristé redakci Charlie Hebdo.

Pár měsíců na to vyzvala kancléřka Merkelová muslimy k masovému ilegálnímu příchodu do Evropy. Ti této výzvy využili ve větším než malém množství. A za luxusní vydržování se Evropanům odvděčují po svém. Noži, mačetami a řezáním hlav.

Kdo s koho

"Zaseji strach do srdcí nevěřících," řekl prý kdysi Mohamed. Je načase, aby se nevěřící v Evropě začali skutečně bát: Von der Leyenová, Jourová, promigrační europoslanci a všichni ti, kteří mají na rukou krev spoluviny za minulé i budoucí vraždy Evropanů, ať se bojí. Ať se bojí trestu za to, co Evropě provedli a provádějí. Věřím, že jednou budou stát před mezinárodním tribunálem, stejně jako nacističtí předáci a ideologové v Norimberku, kde se budou zodpovídat za své zločiny.

Muslimové, žijící v České republice jsou ve stejné situaci, jako byli Němci v Československu po mnichovském diktátu v letech 1938-1945. Je na čase (a na nich), aby si vybrali stranu, za kterou budou bojovat. Tuto volbu jim - a zejména jejich dětem - vůbec nezávidím.