Vážení přátelé, dovolím si před začátkem dalšího "maratonu" po srpnové přestávce Evropského parlamentu krátké ohlédnutí. Minulý víkend jsem navštívil Chaos Communication Camp (#CCCamp19) blízko německého Berlína. Tématem této mírně "punkové" akce pro hackery (čti experty na informační a příbuzné technologie) a podobné životní formy byla mimo jiné i diskuze o odpovědnosti poskytovatelů (jejíž změny budou dle plánu Evropské komise předmětem legislativy Digital Services Act), které jsem měl možnost se jako panelista zúčastnit. Znovu jsem si připomněl, že i když se téma týká každého člověka, který se pohybuje na Internetu (tedy prakticky každého), dopady takových změn dokáže vidět jen nemnoho odborníků. Nestačí totiž rozumět pouze oblasti právní. Ani nestačí si nechat copyrightovou lobby "vysvětlit", že bez přehnaně tvrdé ochrany práv "duševního vlastnictví" umřou autoři hlady. Je třeba také rozumět tomu, jak funguje Internet a informační technologie obecně. Vzletné plány, jak bude Internet lepší a bezpečnější, jsou krásné, ale ďábel se vždycky skrývá v detailu. Zkusím proto znovu vysvětlit, o co vlastně jde, a to tak, aby to bylo snad srozumitelné i pro širší publikum (modří, kteří vědí, snad prominou :-D).

Digital Services Act (DSA) je legislativa připravovaná Evropskou komisí, která byla součástí agendy pro Evropu, představené předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. DSA má zastřešit a “vylepšit” stávající nebo připravovanou legislativu v digitální oblasti, ať již jde o nedávnou schválenou směrnici o copyrightu, směrnici o potírání teroristického obsahu, nebo devatenáct let starou směrnici o elektronickém obchodu. Mohlo by se zdát, že cílem DSA je mimo jiné větší bezpečnost na Internetu, ale jak už to tak bývá, daní za tuto domnělou bezpečnost je také ztráta svobody.