Bytů se nestaví málo (celkem je v různých fázích přípravy rozestavěno přes 13 000 bytů), ale chuť nakupovat je tak velká, že kdyby jich měli developeři postaveno více, rychle by si našly své majitele. Díky dosavadnímu růstu platů zároveň platí, že počet ročních mezd potřebných na koupi bytu je stále menší než před krizí v roce 2008.

„Dostupné bydlení“ se ale nerovná „množství bytů na komerčním trhu a jejich cena“.

Představa, že každý, kdo chce slušně bydlet, si má vzít hypotéku, je vadná. Důsledky takového uvažování se rychle překlopí v krizi, kterou si v drsné podobě prošla např. řada španělských měst. Bydlení v nájmu přináší výhody, o kterých obchodníci s hypotékami raději nemluví.

Řada dalších metropolí ví, že dostupné bydlení je věc veřejná, nikoli soukromá, a má ve svém vlastnictví minimálně dvacet procent celého bytového fondu.