Co uděláte, když se vám na podlaze rozlije sladký sirup a do kuchyně vám začnou létat vosy? Budete zavírat okna, hledat plácačku, nebo napřed pořádně utřete to sladké lákadlo? Chcete-li omezit příval imigrantů, žádajících o azyl, přestože přicházejí z bezpečných zemí, budete zavírat hranice, honit ilegální přistěhovalce, pašované v dodávkách zločineckými gangy, nebo zrušíte či omezíte to, co je do Evropy láká?
Proč všichni směřují do Německa? Je tam nejvíc rozlitého sirupu? Tohle přirovnání s vosami je tvrdé, vypůjčil jsem si ho z jedné debaty na německých serverech, použil ho regionální politik CSU. Wolfgang Schäuble, nedávno zesnulý německý politik, bývalý ministr financí a vnitra několika spolkových vlád a předseda spolkového sněmu, krátce před svou smrtí řekl, že si Německo dosavadní azylovou politiku nemůže dovolit. "Pokud nabízíme vysokou úroveň sociálních dávek, neměli bychom se divit, že se lidé budou snažit přijít do Německa, pokud to bude možné," uvedl. "Potřebujeme tedy standardizovanou, evropskou úroveň." Jednoznačně se tak vyslovil pro snížení sociálních dávek pro žadatele o azyl.
Odborník na imigrační právo Daniel Thym říká, že Německo má tu zvláštnost, že nadále vyplácí sociální dávky cizincům, kteří jsou povinni opustit zemi. Stejný názor sdílí i další politici, jako třeba Alexander Dobrindt, šéf parlamentní frakce CSU v Bundestagu: "Je třeba omezit pull-efekt a harmonizovat azylové dávky v celé Evropě, aby Německo již nebylo největším magnetem pro nelegální migraci v Evropě."
Je Německo skutečně tím největším magnetem pro žadatele o azyl kvůli nadmíru štědře otevřené peněžence? Jak je to se srovnáním v evropských zemích?
Bc. Tomáš Kubín
Srovnání Dávky pro žadatele o azyl v Evropě jsou nepřehledná směs variant, v níž není snadné se vyznat. Nestačí porovnávat jenom částky, uváděné v povrchních zprávách v médiích, je třeba vzít v potaz tři fáze žádosti o azyl a hodnotit je z pohledu těch, kteří mají situaci dokonale zmapovanou. Totiž podle výhodnosti toho, co dostanou ve fázi podané žádosti o azyl, po udělení azylu, a naopak po zamítnutí, což je případ drtivé většiny žadatelů.
Odpověď budeme hledat ve zprávě „Aspekty sociálního zabezpečení v případě přistěhovalectví ve vybraných evropských zemích“, zpracované pro Německý spolkový sněm z března 2023, a v dalších oficiálních údajích.
Období po podání žádosti o azyl
Během fáze podávání žádosti dostává svobodná osoba v Německu 410 eur měsíčně. Tato částka zahrnuje 182 eur kapesné a 228 eur na stravu a ubytování. Tyto peníze však dostávají i lidé, kteří žijí v azylovém centru bez stravy. Dále jsou uvedeny další země, vždy kapesné mimo ubytování v azylovém centru a k tomu další dávky, například na stravu a ubytování, vždy v eurech na měsíc. Španělsko 220 + 0, Francie 210 + 222, Dánsko 217 + 0, Švédsko 185 + náklady na bydlení pouze v případě, že žadatel pracuje. U dalších zemí je to výrazně méně, Itálie 77 + 0, Rakousko 40 + 425 pro ubytování v soukromí, Polsko 0 + 0, Maďarsko 0, ve výjimečných případech 60 eur + 0. V této fázi tedy některé země poskytují více, Německo není na špičce atraktivity.
Funguje náš stát dobře? Jste spokojeni s úřady, zdravotnictvím, sociálními službami apod.?Anketa
Po udělení azylu
V Německu mohou žadatelé, jejichž žádost o azyl byla schválena, požádat o tzv Bürgergeld, což je v podstatě dřívější podpora v nezaměstnanosti. Standardní sazba pro jednu osobu je v současné době 502 eur, k tomu se proplácejí náklady na bydlení a vytápění. Ve Francii dostávají uznaní žadatelé o azyl něco podobného, "Revenu de solidarité active" ale již zahrnuje příspěvek na bydlení. V Dánsku dostávají uznaní azylanti sociální pomoc ve výši přibližně 800 eur, tato částka již ale zahrnuje náklady na bydlení. V Rakousku dostávají uznaní žadatelé o azyl sociální pomoc ve výši něco přes 1 000 eur, která také zahrnuje náklady na bydlení. Ve Švédsku, Řecku a Polsku jsou dávky výrazně nižší. V Itálii žádná sociální pomoc pro uznané žadatele o azyl neexistuje. Žebříček atraktivity v této fázi vede Německo spolu s Rakouskem.
Fáze o zamítnutí žádosti o azyl
V Německu mají všichni žadatelé o azyl po 18 měsících nárok na tzv. analogické dávky. To znamená, že stejně jako němečtí příjemci sociálních dávek dostávají „Bürgergeld“, mají nárok na zákonné zdravotní pojištění, bez ohledu na to, zda jsou odmítnuti, nebo ne. Ve Francii jsou odmítnutým žadatelům o azyl zrušeny všechny dávky a musí do jednoho měsíce opustit své ubytování. Odmítnutí žadatelé v Dánsku jsou na tom podobně jako ve Francii, po zamítnutí žádosti o azyl se musí dobrovolně zúčastnit repatriačního programu, aby mohli nadále pobírat dávky. Ti, kteří odmítnou odejít, již nedostávají žádné peníze, pouze jídlo, oblečení a ubytování v deportačním táboře. V Polsku, Řecku a Maďarsku po zamítnutí žádosti končí veškeré dávky.
Proč tedy zrovna Německo?
Německé výhody se stanou rozhodujícím faktorem hlavně podle toho, jak dlouho jsou poskytovány, a dají se shrnout do vzorce, který imigranti dokonale ovládají. Rozhodnutí o tom, zda žadatel v zemi může zůstat, nebo ji musí opustit, totiž trvá mnoho měsíců, často i let, a po celou tu dobu dostávají žadatelé o azyl podporu.
Průměrná doba vyřízení žádosti o azyl činí 7,8 měsíců. Proti rozhodnutí je poté podáno odvolání, jehož vyřízení trvá v průměru 23 měsíců. Po celou tu dobu je žadatelům podpora poskytována. Odmítnutí podávají následné žádosti, tzv Folgeantrag. Z 13 000 lidí z Albánie, Kosova, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Severní Makedonie (až na Kosovo kandidátské země pro vstup do EU!!!), kteří v Německu od ledna do září požádali o azyl, jich 7000 podalo tuto následnou žádost. Její vyřízení trvá v průměru 6,4 měsíce. Poté následuje odvolání a vydání konečného rozhodnutí trvá v průměru 16 měsíců. Někteří žadatelé o azyl podávají takových následných žádostí až osm. Po celou tu dobu mají zajištěné bydlení a dostávají podporu v hotovosti, a to až několik let, teoreticky do opuštění Německa. Což je v podstatě navždy.
Napadne vás možná, jak to všechno mohou žadatelé o azyl vědět, jak jsou schopni sehnat si kdesi daleko potřebné informace. Ve výrobním provozu kontraktora německé firmy v Bosně bylo zákazníkovi sděleno, že v létě spadne produkce na čtvrtinu, protože nemají lidi. Na dotaz, jak je to možné a kde jsou, zákazníkovi ukázali z okna kancelář agentury, sídlící přes ulici, se slovy „všichni jsou u vás a támhle jim to za poplatek zařídí“. Agentura za pár desítek euro vybaví chtivé německých sociálních dávek informacemi, zajistí dopravu a napíše informace, nutné uvést v odůvodnění následné žádosti o azyl.
Změna na obzoru
V Německu již debata o omezení sociální pomoci a zkrácení azylového řízení není tabu, politici a novináři se o tom již nebojí mluvit a psát, již nedostávají nálepku pravicových extremistů a xenofobů. Snahy situaci řešit již začaly. Na základě kompromisní dohody mezi spolkovou vládou a spolkovými zeměmi například dosavadní automatický nárok na podporu vznikne až po 36 měsících namísto 18 měsíců. I přes tuto bude Německo ve srovnání s jinými zeměmi EU dál poskytovat nejvíc zejména pro osoby, které mají nemají šanci na udělení azylu.
Další změnou je to, že se zatím v pilotních projektech místo hotovosti zavádějí speciální platební karty. Reakce po zavedení potvrzují jednu z okolností, proč je Německo atraktivní. V Durynsku jsou totiž zaznamenané případy, kdy žadatelé o azyl odcházejí po zavedení karty jinam, protože chtějí hotovost. Proč? Nemohou posílat peníze do zahraničí.
Existuje řešení?
Poslechněme německé politiky. Na úrovni EU musí dojít k sjednocení sociální podpory na standardizovanou, evropskou úroveň, která bude jenom na nutné úrovni, bez nesmyslného vyrovnávání s občany hostitelské země. Jednotlivé státy musí udělat také své domácí úkoly a zjednodušit a zkrátit azylové řízení.
Zmíněný Wolfgang Schäuble byl v letech 1992-93 jedním z otců tzv. azylového kompromisu, zásadní změny azylové politiky, vynucené neúnosným nárůstem počtu žadatelů o azyl, přijaté v konsensu tehdejší koalice a opozice. Tato jedna z nejkontroverznějších reforem v dějinách Spolkové republiky Německo se dnes zmiňuje v souvislosti s nutností změny přinejmenším stejně odvážné.
Tenkrát, 26. května 1993, se vládní čtvrť pokusilo zablokovat 10 000 demonstrantů, policie musela poslance eskortovat přes zátarasy, dalších museli přijet lodí a přiletět vrtulníkem. Levicoví demonstranti se pokoušeli zabránit schválení změn, bez nichž by dnes bylo Německo na kolenou.
Takové změny budou nutné i nyní, a nejenom v Německu, ale v celé Evropské unii. Zvládnou je jenom odvážní politici, kteří se nezaleknou hlasu ulice a toho, co z něj těží novináři. Především nesmí převážit politici, zlobbovaní neziskovkami, v nichž se „pomocí azylantům“ živí tisíce lidí tím, že pomáhají zneužívat benevolentní systém a čerpat donekonečna generózní dávky.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Bc. Tomáš Kubín
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
