Byl 27. listopad 1989. Ve věži kostela svatého Prokopa zněl zvon, z celého města valily se proudy lidí na Velké náměstí. Tam projevy a cinkání klíčů. Generální stávka ukončila nejistotu reálsocialistických diktátorů o tom, na čí stranu se postaví dělníci.

I já cinkal klíčema. Byl jsem krátce po vojně, plánoval svatbu, život před sebou. Ani jsem nemohl uvěřit tomu, že systém, v němž jsem vyrostl a který, chtě nechtě, formoval mé názory a můj charakter, je minulostí.

Zpočátku se zdálo, že se situace vyvíjí slibně. Komunisti opustili své funkce, otevřely se hranice, přestala fungovat cenzura, obchody se plnily nedostatkovým zbožím. Vystoupili jsme z Varšavské smlouvy, RVHP přestala existovat úplně. Ale už na začátku devadesátých let se objevovaly signály, které nevěstily nic dobrého. Vzpomínám na jeden inzerát, asi dva roky po listopadu, ve kterém jeden nejmenovaný podnik hledal manažera. Mezi podmínkami bylo i to, aby měl praxi z vedení minimálně pět let. To bylo pro tu dobu signifikantní. Komunističtí nomenklaturní kádři, estébáci a udavači zůstali ve vedení podniků, privatizovali za hubičku, vždyť jim ti samí lumpové z bank dávali nenávratné půjčky. Veksláci z Václavského náměstí se téměř přes noc stali milionáři a celebritami. Československo se rozdělilo, všechno zboží zdražilo a do našich luhů a hájů vplížil se kapitalismus verze 19. století. Neudrželi jsme neutralitu a místo do Moskvy začali jsme si jezdit pro instrukce do Washingtonu a do Brusele.

Pohled na současnost je více než tristní. Většinu podniků vlastní Němci, Francouzi a další. Armáda byla zlikvidována takovou měrou, že větší tlupa imigrantů naše vojáky utluče čepicema (nebo mobilama). Nejsme zemědělsky ani průmyslově soběstační, každou maličkost musíme dovážet. A přestože máme téměř nulovou nezaměstnanost, pořád se staví nové a nové průmyslové zóny, do kterých se lifrují lidé cizích národností, zvyků, kultur, náboženství. Z občanských průkazů jsou plastové kartičky, do kterých se nepíše národnost, zaměstnání, děti. Z cikánských příživníků se stali vážení romští klienti úřadů práce.