V poslední době snad není týdne, aby se v tisku, na facebooku  či v jiných médiích neobjevil nářek na špatně dostupnou zdravotní péči, především pak na chybějící praktické a dětské lékaře. Ministerstvo zdravotnictví nám již roky tvrdí, že je si tohoto problému dobře vědomo, a opakovaně informuje, že situace se zlepší, jen co se uplatní nové programy na podporu vzdělávání mladých lékařů a jejich směrování tam, kde je jich nejvíc potřeba.

Jedno z těchto opatření již bylo od ledna letošního roku uplatněno, ale naše ministerstvo zdravotnictví se jím zcela pochopitelně nijak nechlubí. V letošním roce byl totiž snížen rozpočet, určený na dotační programy předatestační přípravy mladých lékařů, o 200 milionů korun. Samozřejmě v dnešní době, kdy vláda rozhazuje miliardy jako opilec na maškarním bále konfety, se to leckomu může zdát jako zanedbatelná částka, avšak takové zdání je klamné.

Snížení objemu prostředků na rezidenční místa totiž nevyhnutelně znamená jednak snížení jejich počtu, jednak snížení částky, kterou stát poskytuje na vzdělávání jednotlivých lékařů, nepřímo tedy na udržení mladého lékaře-absolventa v oboru.

Pro osvětlení problému: Absolvent lékařské fakulty, který chce dosáhnout specializace např. v praktickém lékařství nebo v pediatrii, musí projít několikaletou předatestační přípravou. Její trvání i náplň jsou přesně určené (to je také tragédie, ale námět pro jiný článek - dnes se nám to sem nevejde). Samozřejmě musí být takový mladý lékař zaměstnán. Pro jeho zaměstnavatele, často praktika nebo pediatra, podotýkám, že tyto segmenty zdravotní péče jsou dnes prakticky výhradně soukromé, to znamená zaměstnat člověka, kterého musí školit a samozřejmě také platit.

Mimo platu je třeba hradit povinné pobyty na předepsaných pracovištích – interně, chirurgii, gynekologii, atd. Většina těchto pracovišť musí být tzv. akreditována, neboli musí být držitelem glejtu od Ministerstva zdravotnictví, že může školit. Samozřejmě, že si školení tyto instituce nechají zaplatit, přestože stážující mládenec či slečna jsou zde jen levnou námezdní silou. A nechají si je zaplatiti i státní, případně fakultní nemocnice, přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví.