Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu dnešního programu, který má název Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky. Pozorně jsem poslouchal své předřečníky, kteří toto téma pojali opravdu hodně široce.

Chci v prvé řadě upozornit na první problém, který s tím mám, a to je v tom názvu, první vlna. My víme, že přijdou nějaké další vlny? My se na to připravujeme nebo dokonce tušíme? Víte, co je největší problém při takovýchto pandemických efektech? Ne, že umírají lidé. Bohužel, lidé umírají každý den, ale největší problém je panika. Panika, která vzniká při těchto aktivitách a kterou uměle mnohdy povzbuzujeme. Že to dělají média každý den, to asi všichni tušíme a víme. Ale že to děláme i v této Sněmovně, je velmi na pováženou.

Co považuji za velice negativní znak situace, která nastala a který tento bod svým způsobem zarámuje, je to, jak nakládáme s odbornými daty. Každý, kdo se snaží trošku se mediálně prezentovat a má přístup k neveřejným datům, statistickým datům, cítí nutnou potřebu je zveřejnit, pokud možno na Facebooku, pokud možno pod svým jménem a pokud možno tak, aby co nejvíc společnosti zaujal. Mnohdy zveřejňuje ale data, která jsou absolutně irelevantní vůči průběhu a pouze dokumentují určité výsledky a stavy situace, která konkrétně někde nastala, a v tom kontextu vytváří i nějaký dojem. Proto, pokud máme k něčemu dospět a nějaké vyhodnocení dělat, měli bychom se velice silně oprostit od volání po větší komunikaci, volání po více informacích, ideálně pro nás, pro poslance, ať máme úplně všechno, ať můžeme. Co ať můžeme? Ať můžeme šířit paniku? Ať můžeme vzbuzovat v lidech obavy, co přijde a co čeká? Je to opravdu náš úkol, politiků a poslanců, abychom tuto paniku šířili dál a dělali? Anebo je náš úkol řešit problémy, které s touto pandemii přichází?