Nechtěl jsem, aby fotky mohly být na webu školky, v obecním časopise ani na sociálních sítích. Učitelky se na mě sesypaly s otázkou: Proč, když to podepsali všichni? Moje reakce byla jednoduchá: Protože jsem si ten papír přečetl.

Reakce školky na odmítnutí souhlasu se zveřejňováním fotografií našeho syna pokračovala tak, že mi učitelky nepodepsaný papír vrátily. Několikrát jsem vysvětloval svůj postoj, že mám právo omezit pořizování a zveřejňování fotek a videí našeho syna. Nakonec jsem proškrtaný souhlas poslal do školky datovou schránkou, abych měl formální potvrzení, že jsem skutečně s fotkami na Facebooku nesouhlasil.

V souladu se svými právy, s nimiž mě sama školka seznámila ve svém „Poučení o právech subjektu osobních údajů“, jsem nesouhlasil s uvedeným účelem „...informování veřejnosti o dění ve škole a propagace Správce...“. Mateřská školka totiž nemá v tomto smyslu vůči veřejnosti nemá žádné informační povinnosti. Pokud by takové potřeby skutečně nastaly, může je školka naplnit bez zásahu do soukromí dětí, a tudíž je požadovaný souhlas bezpředmětný. Navíc propagovat mateřskou školu v době, kdy je nedostatek míst pro všechny spádové děti, je zcela zbytečné. Nepředpokládám, že by zrovna naše školka musela bojovat o nové přihlášky s jinými organizacemi obdobného účelu.

Souhlas jsem tedy omezil a paní ředitelce jsem postoj vysvětlil v dopise. Zatím Honzíka ze školky nevyhodili, na což samozřejmě školka právo nemá. Fotky dětí na webu už nejsou, nicméně všechny sociální sítě jsem nekontroloval. Ostatně to není ani mým cílem. Přál bych si, aby školka místo zbytečné propagace na hraně zákona působila edukativně a vzdělávala rodiče malých dětí, že takzvaný sharenting může být nebezpečný.