Vážený předsedající, vážené paní senátorky,

já jsem si dokonce stihl odskočit na vládu, která postupuje mílovými kroky k finální dohodě o konsolidaci financí, za což jsem rád. Dnes tedy se zde setkáváme nad projednáním věcné novely nového stavebního zákona. Poslanecká sněmovna projednala tento tisk jako sněmovní tisk č. 330. A 24. března letošního roku ji jednomyslně přijala. Tedy trochu jinak, než jsme měli u rekodifikaci stavebního práva a bývalé ministryně Kláry Dostálové, kdy s nimi ona poslala tu rekodifikaci s tou čistou stavební správou a s Nejvyšším stavebním úřadem sem do Senátu. Velmi rozporuplně, pomocí hlasů SPD, KSČM a Senát ji vlastně téměř jednohlasně odmítl, včetně senátorů právě z vládních stran. A sněmovna potom přehlasovala ten návrh.

My jsme deklarovali v tom předchozím volebním období, že toto, s tím nesouhlasíme. Že chceme, aby stavební úřady zůstaly v území, aby nevznikal nejvyšší stavební úřad. A aby ta přenesená působnost byla zachována. Pojďme se o tom bavit jako o celku, nikoliv o tom, že si vybereme specifickou věc a vyjmeme ji z toho standardu, na který jsme zvyklí. Zejména i s ohledem na jakousi subsidiaritu, která je i pro mě, s mým politickým zázemí, je poměrně zásadní prvek řízení tohoto státu. Ostatně se to projevuje v celé řadě tisků. A jsem v tuto chvíli zodpovědný za Ministerstvo pro místní rozvoj, které na principech subsidiarity vlastně staví regionální politiku.