Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na tohle já musím reagovat. Já nevím, jestli je to jako, nebo doopravdy, ale každý, kdo si dal jenom trošičku práci a sledoval vývoj těch událostí a případně se třeba i zaměřil na to, co k tomu říká Ministerstvo zahraničí, tak musí velmi dobře vědět, že to, že se nedělá nic, je prostě to, čemu se říká v angličtině flat lie. To prostě není pravda.
Já se důrazně ohrazuji proti tomu, že Ministerstvo zahraničí k tomu nezaujalo žádný postoj. My jsme to odsoudili mezi prvními. A já odmítám nějaké ideologické závody, kdo bude čtvrtý, třetí, druhý nebo osmý, ale byli jsme mezi prvními, kdo to příkře odsoudil, kdo vyjádřil Británii naprostou solidaritu, a děkoval nám za to jak ministr pro brexit David Davis, který byl v minulých dnech v Praze, tak včera v Bruselu Boris Johnson, a to veřejně i mně potom osobně. Tam se draftovalo také společné prohlášení ministrů zahraničí Evropské unie a my jsme byli ti, nebo já jsem byl ten, který se přimlouval za ostřejší dikci. Nakonec jako vždycky došlo ke kompromisu, ale řekněme, že to prohlášení není úplně bezpohlavní.
Naše stanovisko je v tomto ohledu jasné. Reagovali jsme jak na ten sám fakt, tak potom na to nařčení z toho, že snad to má pocházet od nás. Proč asi jsme tam byli takhle označeni? Právě proto, že to naše první prohlášení přišlo tak rychle a bylo tak explicitní, jak bylo.
Čili já se proti tomu důrazně musím ohradit. Zítra je pozván velvyslanec. Také jsem někde zaslechl, že když Švédové pozvali velvyslance na zamini, tak jak to, že ne my. No přátelé, ale takovéhle závody skutečně nemají žádný smysl. Každý stát se rozhoduje podle svého, také podle toho, jak se vyjádřil. Kdybychom to brali takhle, tak Švédové tu Británii podpořili později než my, ale přece nebudeme hrát tyhle dětinské hry. Důležitý je ten fakt. My jsme se vůči němu vymezili a nemáme se za co stydět.
Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Psali jsme:
autor: PV
