Děkuji, paní předsedající. Já bych vám chtěl za to, pane doktore, vaším prostřednictvím, poděkovat, pane poslanče, protože tak jak to říkáte, ano, je to pravda. Jenom historicky, a teď vysvětlím, proč nemůžete, já jsem také byl lehce v omylu, proč nemůžete mít ta data. Musíme se vrátit do historie. Zdravotnické prostředky, jak oba víme, jsou pro použití pacienta, aby to chápal kdokoliv, kdo není zdravotník, tak zdravotnický prostředek, který používám jenom sám pro sebe, tak to je ten, co je pro použití pacienta. To znamená, mám-li například přístroj na měření tlaku, který si sám pro sebe koupím, je to zdravotnický prostředek k použití pro pacienta. A pak tento prostředek byl v té nižší daňové sazbě nebo v té střední, protože to vycházelo ze směrnice Evropské unie, která byla přijata, teď bych si vymýšlel kdy, je to třeba 12 let, 15 let. A druhý typ zdravotnického prostředku, který byl k použití pro více lidí, typickým příkladem, by zase byl ten tonometr, který si koupí do ambulance doktor a měří s ním tlak všem, tak byl v té vyšší kategorii. Nebylo to rozhodnutí žádného z ministra financí, ale byla to aplikace evropské směrnice. Tak to prostě technicky bylo. Tehdejší Ministerstvo zdravotnictví, zase bychom se dostali třeba osm let zpátky, rozdělilo ty zdravotnické prostředky takto do dvou kategorií. Ta směrnice už neplatí, my jsme se dohodli, že všechny zdravotnické prostředky budou v té nejnižší kategorii. Všechny. To znamená, jakýkoliv zdravotnický prostředek, jedno, jestli je k tomu individuálnímu využití, nebo k tomu kolektivnímu využití. Takhle zní dohoda. To znamená, nemá smysl se teď bavit o jakémkoliv zdravotnickém prostředku. A protože ty prostředky byly takto rozděleny, tak my jsme si udělali vlastní analýzu, kolik jsou náklady zdravotnických zařízení a tak dále na nákupy prostředků, a pokud se to všechno zohlední v DPH a to snížení se zohlední v ceně, tak to ta úspora bude ještě vyšší pro zdravotnická zařízení.