Krásné odpoledne, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.
Možná v úvodu svého vystoupení si trošičku povzdechnu, protože důvěra vládě i nedůvěra vládě je vždycky v Poslanecké sněmovně brána jako svátek demokracie. Máme tady toto hlasování vlastně podruhé, poprvé jsme si říkali o důvěru, dvakrát jsme hlasovali, nebo na váš návrh se projednávala nedůvěra. Mně přijde, že je nedůstojné to, že svolavatelé tohoto hlasování nebo vyslovení nedůvěry naší vládě tady vlastně jsou přítomni pouze v takto zanedbatelném počtu. Pokud jste chtěli slyšet naše vyhodnocení programového prohlášení a nebo toho příslušného roku, kdy působíme v našich resortech, tak proč tady nejste? Měli jste báječnou příležitost nás tady slyšet, dělat si poznámky, ve chvíli, kdy dojde na rozpravu, tak následně s námi o tom diskutovat. A vy tady nejste. Vy si svoláte nedůvěru a pak nepřijdete do práce. Styďte se! (Výkřiky: Fuj! Potlesk v řadách koalice.)
Přestože jsem jako ministryně obrany hned z kraje roku 2023 předkládala svoje roční působení na Ministerstvu obrany, měla jsem k tomu svolánu tiskovou konferenci, chtěla jsem o tom dnes informovat vaše kolegy na výboru pro obranu, který byl svolán, ale musel ustoupit této schůzi, materiál Rok na obraně, který vypadá takto (ukazuje), je k dispozici na stránkách resortu Ministerstva obrany, takže každý z vás, kdo touží vědět, jak plním programové prohlášení, má jedinečnou možnost.
Dámy a pánové, když mě Petr Fiala v neděli, respektive v sobotu 18. prosince 2022 uváděl do funkce ministryně obrany, tak jsem věděla, že chci jako ministryně obrany v prvních dnech představit desatero pro obranu a obranyschopnost České republiky. Dovolte mi tedy jednotlivé kapitoly toho desatera rozebrat a sdělit i vám, jakým způsobem jsou tyto kapitoly plněny.
Jak jistě víte, bez rozpočtu není armáda. A za rok 2022 jsme prosadili rozpočet Ministerstva obrany s výdaji ve výši 89,1 miliardy, což je 1,35 % HDP. V programovém prohlášení máme, že chceme mít 2 % HDP do roku 2025. Také víte, protože už vás o tom informoval i pan premiér Fiala, že v těchto dnech připravujeme update našeho programového prohlášení právě z důvodu války, která probíhá v bezprostřední blízkosti naší země a které musíme přizpůsobit některé kapitoly.
Jednou z těch kapitol, kterou musíme přizpůsobit, je samozřejmě i obrana, a to konkrétně, že bychom byli rádi, kdybychom 2 %HDP již dosáhli v roce 2024. Máme k tomu slušně našlápnuto, protože v tuto chvíli vy už víte, že v souladu s prohlášením, stávajícím prohlášením naší vlády máme ve schváleném rozpočtu částku 111,8 miliardy korun. To je 1,51 % HDP pro rok 2023. Takže opravdu směřujeme tak k naplnění cíle 2 % HDP na obranu v roce 2024, které podporuje jak pan premiér, tak všichni ministři Fialovy vlády. A já bych jim za to chtěla poděkovat, stejně, jako bych chtěla poděkovat všem kolegům v Poslanecké sněmovně, kteří nás v tomto navyšování rozpočtu resortu Ministerstva obrany podporují.
Mgr. Jana Černochová
Zároveň bych vás chtěla ubezpečit, že takové ty věty o tom, že nebudeme ten rozpočet umět vyčerpat, protože v minulosti to nikdy žádný ministr nedokázal, tak tady bych vám chtěla kratičce představit naše hospodaření na resortu Ministerstva obrany za rok 2022. Ačkoliv jsme loni v roce 2022 hospodařili na resortu Ministerstva obrany s nejvyšším rozpočtem v novodobé historii, podařilo se nám vyčerpat téměř všechny přidělené peníze. Jasně tím ukazujeme, že současná obrana umí efektivně čerpat rozpočtové prostředky, že tyto investice do obrany směřují k posílení bezpečí nás všech, tak jak jsme si předsevzali. Resort obrany v roce 2022 hospodařil s celkovou částkou 92,7 miliardy korun, což jak už jsem říkala, je historicky nejvyšší částka. Navíc zkraje roku vypukla válka na Ukrajině, na kterou bylo nutné bezprostředně reagovat z hlediska obranných akvizic a posilování obrany naší země. Pamatujete si i to navyšování rozpočtu.
Potýkali jsme se samozřejmě s dalšími dopady, neboť konflikt na Ukrajině rozkolísal globální trh s vojenským materiálem, což mělo za důsledek prodloužení dodacích lhůt a bohužel někdy i navýšení cen, protože samozřejmě že i toto vyvolává válka, že jak se vlastně další země, které se obávají nějakého možného konfliktu, tak se snaží dohnat modernizaci svých armád, tak vlastně v tuto chvíli probíhají závody ve zbrojení mezi jednotlivými zeměmi. A já o tom hovořím vždycky jako o frontách, kdo se dříve do nějaké fronty na nějaký vojenský materiál postaví, tak ten má šanci, že ho samozřejmě získá za levnější peníze a dřív než ostatní.
Přesto všechno se z celkové částky 92,7 miliardy korun do dalšího roku převádí pouze 1,9 miliardy, což je o 0,3 miliardy, 0,3 miliardy méně než v roce 2021, kdy tento resort vedl můj předchůdce. Klesá také procentuální podíl těchto nespotřebovaných výdajů na celkovém rozpočtu, který ještě v roce 2016 tvořil bezmála 8 %. Největší částka více než 700 milionů korun z nespotřebovaných výdajů připadá bohužel na špatně na chystané projekty. Mým předchůdcem v rámci Evropské unie, které bohužel tedy se nevyčerpaly, ale které budou pokračovat i v letošním roce, protože samozřejmě že o ty dotace přijít nechceme. Na druhou stranu v tom rozpočtu nám to zůstalo viset.
Chcete, aby Danuše Nerudová zůstala v politice?Anketa
U dalších více než 300 milionů jde o problémy na straně dodavatelů, které souvisely s bezpečnostní situací, případně také ještě s pandemií covid-19. 283,7 milionů korun tvoří úspory. Slyšíte dobře, úspory z akvizičního procesu a prostředky, které do konce roku nebyly z objektivních důvodů fakturovány. Dále jde o 280 milionů neakvizičních běžných výdajů vzniklých z devizových plateb v době výhodného směnného kurzu koruny vůči dolaru a euru, to jde de facto o úsporu státních prostředků. Dalších více než 200 milionů připadá na úsporu v oblasti mandatorních výdajů. Tady se konkrétně jedná o příplatky za službu v zahraničí, a to z toho důvodu, že na zahraničních misích ve finále sloužil nižší počet vojáků, než s jakým se původně počítalo a jaké položky prostředky byly rozpočtovány. Výsledek hospodaření za rok 2022 podtrhuje maximální úsilí vlády naplňovat její programové prohlášení, ve kterém se zavázala k urychlení modernizace armády, navyšování výdajů na obranu a jejich efektivnímu vynakládání.
Tolik první kapitola z mého desatera. Pod čarou ještě dodávám, že jsme i ohledně financování a budoucího financování zpracovali zákon o financování obrany státu, který zajistí stabilní plánování a financování víceletých strategických projektů armády, které také v tom dlouhodobém horizontu postrádáme. A nejenom my jako politici. Postrádá je hlavně ta armáda, ti vojáci, protože ti potřebují plánovat i s ohledem na to, v jakých mezinárodních uskupení jsme, tak samozřejmě, že, jak se mění bezpečnostní prostředí, mění se i některé bezpečnostní strategie. A my se nově musíme přizpůsobovat těmto hrozbám.
Dále tedy zákon o financování obrany státu by měl zakotvit povinnost státu vydávat na obranu tedy minimálně 2 % HDP a definuje další výdaje státního rozpočtu, které lze do obranných výdajů započítat. Asi nás všechny toto napadne, nebo vás to možná napadlo i v minulosti, je škoda, že to neděláme dávno, protože obrana není totiž pouze záležitostí Ministerstva obrany, ale i dalších státních institucí, dalších resortů. A je tedy škoda, že jsme některé položky nezapočítávali už dřív.
Chtěla bych tady zmínit dvojku z mého desatera, a tou je realistické plánování a snazší akvizice. Kdyby tady seděl můj předchůdce pan bývalý ministr Metnar, určitě by se se mnou shodl, že to je obrovský problém vlastně naší armády. Proto jsme předložili legislativní návrhy na zjednodušení obranných akvizic a pracujeme na úpravě vnitřních akvizičních a plánovacích procesů na Ministerstvu obrany. Chceme i vlastně zahájit, a už v tom udělal některé kroky i můj předchůdce. Teď vlastně jsme se snažili to posunout zase dál i z úrovně náměstků nebo ředitelů sekcí, revize plánování akvizic, a hlavně zajištění životního cyklu. To je totiž něco, co trápilo všechny mé předchůdce, a já pevně věřím, že v tomto volebním období se nám podaří nastavit to, že když budeme pořizovat nějakou významnou akvizici, takže to bude zajištěné, včetně právě toho životního cyklu.
Urychlili jsme také pořízení nové techniky a zbraní pro armádu tím, že jsme předložili novelu zákona o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic. Díky tomu dojde k odstranění hlavních překážek a nedostatků zákona. Tady klademe důraz na to, aby zpracování specifikací obranných akvizic navazovalo na zpracování průzkumů trhu, přičemž starší průzkumy trhu jsou před jejich odevzdáním na akviziční pracoviště aktualizovány. Tady si asi vybavujete, zejména kolegové z výboru pro obranu z minulého volebního období, že se vlastně v minulém volebním období uzavíraly kontrakty podle vlastně průzkumů trhu, které byly někdy až 6 - 7 let staré. A pak jsme se hrozně divili tomu, proč ten nárůst těch cen je nějakých padesát, šedesát procent. To by se v budoucnu dít nemělo. Proto tedy jsme dali nějaký časový rámec pro to, abychom průzkumy trhu měli aktuální a neodkazovali se k průzkumům trhu starým šest let.
Modernizace armády - o ní bych tady mohla hovořit možná celé tři dny. Ale zkusím to ve zkratce. Trojka v mém desateru. Na základě armádního doporučení a rozhodnutí vlády, jednáme tedy s vládou USA o nákupu nadzvukových letounů páté generace. Vyjednávání bude probíhat do září 2023. Následně výsledky tohoto vyjednávání předložíme vládě, předložíme samozřejmě oběma výborům a budeme o tom diskutovat, protože tady jsem hovořila o těch frontách. A je skutečně zapotřebí toto rozhodnutí učinit co nejdříve, protože nákup a pořízení nadzvukových letounů zvažuje řada okolních zemí kolem nás. Některé už, některé ty země už v té frontě jsou. A my bychom tedy měli toto rozhodnutí učinit co nejdříve.
V tuto chvíli opravdu to není o tom, že bychom říkali jasně, jdeme tedy pouze do tohoto kontraktu. Není to jediná cesta. Proto je vlastně to vyjednávání časově ohraničené tak, abychom měli případně další prostor k vyjednávání i o nákupu třeba s některými jinými subjekty. Ale jak říkám, jednání v tuto chvíli probíhají intenzivně a v září se všichni dozvíme výsledky tohoto vyjednávání.
Bojová vozidla pěchoty - kdo jste tady delší volební období, opakované další volební období, tak víte, že toto výběrové řízení bylo tady skloňováno i v tom minulém, možná i v předminulém. Protože vlastně když se podíváme do historie debat o pořízení bojových vozidel pěchoty, tak ty sahají, ta historie sahá, toho tendru, až někam k roku 2010, kdy se vlastně poprvé zmínka o bojových vozidlech pěchoty objevila v Bílé knize o obraně, kterou předkládal jeden z mých předchůdců, pan Alexandr Vondra.
No a máme rok 2023 a stále ještě bojová vozidla pěchoty nemáme, byť jsme snad našli světlo na konci tunelu a ta vyjednávání, tedy s tou švédskou stranou, probíhají velice dobře. Mimochodem v pátek jsem omluvená z případného jednání Poslanecké sněmovny, protože máme tak zvanou Rammstein Group. A na okraji tohoto jednání v Rammsteinu budu mít i velmi důležitou schůzku, bilaterální schůzku právě ze švédským ministrem obrany, kde zmíníme i toto téma.
Takže nejdřív jsme se museli vypořádat s tím, co tedy v minulosti kolem bojových vozidel pěchoty bylo. Museli jsme tedy zrušit ten neúspěšný a bezvýsledný tendr, který ještě tedy vypisoval můj předchůdce. A se souhlasem vlády tedy jednáme se švédskou vládou o nákupu vozidel CV90. Abychom co nejrychleji pořídili tuto potřebnou těžkou techniku a naplnili svoje vlastní závazky, nejenom závazky NATO na vytvoření těžké brigády, ale právě těžká brigáda je i v těch všech našich strategických dokumentech a bez těžké brigády se neobejdeme. Ostatně i válka na Ukrajině ukazuje to, že konvenční způsoby vedení boje jsou stále aktuální. Ale vedle těchto konvenčních způsobů bojů, tedy tou těžkou technikou, samozřejmě přichází nové prvky, ať už to jsou bezpilotní prostředky nebo i vlastně různé letecké údery.
Jednání o pořízení bojových vozidel pěchoty jsme koordinovali a stále koordinujeme se Slovenskem, které se vydalo stejnou cestou, čímž dosáhneme výhodnějších podmínek. A skutečně bych byla velmi ráda, abych vám tady v brzké budoucnosti mohla říct, že ta cena nebude vyšší než vlastně byla ta cena plánovaná v nějakých odhadech a děláme pro to všechno, co můžeme. Byť samozřejmě zmiňovala jsem i to, že vojenský materiál po vypuknutí ruské, vypuknutí války na Ukrajině způsobené ruskou agresí, tak se vojenský materiál bohužel každou hodinu zdražuje.
Mimochodem také s vládou Spojených států amerických jsme se dohodli a jsem za to velmi ráda. Byla to, bylo to předmětem těch mých jednání s panem ministrem obrany Austinem jak ve Washingtonu DC, tak v Praze. Dohodli jsme se, že k těm pořizovaným dvanácti americkým vrtulníkům systému H-1 získá armáda darem dalších osm těchto strojů zdarma.
Možná by vás mohlo zajímat, dozvěděla jsem se to včera, asi si vybavíte tu půlmiliardovou pokutu, kterou panu Metnarovi za tu akvizici nadělil Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Pan ministr Metnar podal žalobu. Tak teď konečně v tomto nebo v příštím týdnu dojde k projednání té žaloby. A bude tedy otázkou, jestli se podaří získat těch půl miliardy zpátky a jestli se tedy prokáže, že Ministerstvo obrany pod vedením mých předchůdců ten tendr zpackalo nebo nezpackalo. Každopádně pro armádu je podstatné to, že bude mít vrtulníky. A já jsem ráda, že se mně podařilo společně s mým týmem na resortu Ministerstva obrany vyjednat těch dalších osm kusů Vipery Venomi. Držíme tu platformu, která samozřejmě byla tehdy ještě panem premiérem Babišem a panem ministrem obrany Metnarem vyjednána s americkou stranou.
Aktivně na resortu obrany řešíme problematiku přelomových technologií a umělé inteligence. V rámci sekce plánování schopností Ministerstva obrany například vznikne Hub pro implementaci přelomových technologií do prostředí armády. Také pracujeme velmi intenzivně na urychlení nákupu nových a modernizovaných starých kolových obrněných transportérů Pandur pro čtvrtou brigádu rychlého nasazení, tak zvanou BRNku. Modernizujeme sedmou mechanizovanou brigádu dodávkou tanků Leopard 2A4 darovaných z Německa.
Tady mi dovolte, abych ještě i touto formou poděkovala odcházející paní ministryni Spolkové republiky Německa, která vlastně se mnou a s mými kolegy, s panem premiérem na úrovni kancléře - se tato dodávka, tento dar patnácti tanků Leopard vyjednal. Vlastně naši premiéři se na tom dohodli a my s paní Lambrecht jsme vyjednaly další podmínky. A určitě jste zaregistrovali, že v prosinci těsně před vánočními svátky už jeden tank Leopard 2A4 přijel do Přáslavic. A musím říct, že si velmi vážím toho, že skutečně se tady podařilo touto formou i ocenit Českou republiku za podporu Ukrajině.
Zmiňoval to tady pan ministr zahraničních věcí, že ty země, které možná i přecházejí na jiné modernější platformy, mají teď i vůli darovat něco zemím, které jako Česká republika ještě stále používají sovětskou techniku. A teď je i příležitost se této techniky zbavit tím, že na Ukrajině odvede svoji službu, ale my si polepšíme v tom, že budeme mít modernější stroje. Mimochodem tanky Leopard - a teď mě mrzí, že tady není Vlastík Válek, protože to je jeho nejoblíbenější tank, vy určitě víte, že pan ministr zdravotnictví rád hraje tankové hry, takže já mu interně říkám Leoparde (úsměv v sále), tak Vlastík Válek je naprosto nadšený z toho, že právě tento tank bude ve výbavě naší armády. A musím říct, že tady opět i on mě ubezpečil, nejenom vojáci a nejenom odborníci, ale i lidé, kteří mají rádi tankové bitvy, že je to přesně ten model, který se dá modernizovat právě až do té sedmičky, což je přesně to, co chceme a potřebujeme.
Zahájili jsme akvizici taktického bezpilotního prostředku, který může být vyzbrojen v rámci urgentních nákupů, doplňujeme stále pravidelně munici, děla, kolová vozidla a další systémy - jak jsem říkala, mohla bych tady o tom hovořit tři dny. V rekordně krátké době jsme uzavřeli smlouvu na patnáctiletý pronájem exkluzivního satelitního pásma UHF, což umožní armádě bezpečnou komunikaci na vzdálenost až 10 tisíc kilometrů. To je mimochodem také něco, co jsme postrádali a co jsme prakticky v rekordním čase s mými kolegy dokázali pořídit.
Víte, já tady představuji vlastně úspěchy naší v uvozovkách nejenom vlády, ale úspěchy celého našeho rezortu. Tohle nejsou úspěchy ministryně nebo náměstka. Tohle jsou úspěchy celého týmu na těch rezortech. A dovolte mi, abych i touto formou mým kolegům na Ministerstvu obrany poděkovala, protože skutečně to období, které si tam prožívají od toho loňského roku, kdy vypukla válka na Ukrajině, se snažíme dohnat věci, které byly dlouhodobě zanedbávané - a nejenom tedy mými předchůdci z minulých let, ale dlouhodobě zanedbávané. Tady skutečně si musíme všichni politici, kteří v politice působíme delší dobu, jsme zástupci různých stran, různě se ty vlády střídaly, skutečně posypat popel na hlavu a říct, že ta modernizace armády je zanedbaná díky všem vládám, které tady v posledních letech vládly.
V tomto roce mimochodem oslavíme 30 let Armády České republiky, protože když se rozdělila federace, vznikla Armáda České republiky a skutečně za těch 30 let jsme jí toho moc nenakoupili, a to, co jsme nakoupili, bylo předmětem různých polemik, spekulací, někdy i trestních řízení, soudních pří. A já bych si moc přála, aby skutečně se nám podařilo teď nejenom vojákům nakoupit to, co si zaslouží, ale i ten proces zpřehlednit, ztransparentnit, aby bylo jasné, že když vojáci říkají - víme, co chceme - tak že to tak opravdu je a budou na tom trvat, nebudou třeba i nuceni k tomu, aby museli z některých těch věcí ustupovat, protože ty strategické dokumenty, ať už to je KVAČR nebo jiné dokumenty, které vytváří Ministerstvo zahraničních věcí a my tam tvoříme tu složku, která se týká obrany, tak tam to nejde tak jednoduše změnit, že z toho něco vyčleníte, změníte a pak najednou v dalším rozpočtu se to objeví. Je to bohužel velmi složitý proces a nějakým způsobem se s tím vypořádáváme a myslím si, že docela dobře a že snad ani opozice nás nemůže kritizovat za to, že bychom se z naší strany nesnažili ty věci, na které dlouhodobě naráželi moji předchůdci, vaši ministři, zejména tedy v těch posledních etapách, kdy tam více než osm let byli ministři za hnutí ANO, tak se s tím potýkali. A myslím si, že sami vidí, že některé věci tedy řešit jdou a jdou řešit i poměrně rychle.
Výzkum, vývoj, inovace. Další bod z mého desatera. Tady prohlubujeme spolupráci státních podniků s českým obranným průmyslem, s univerzitami, s vysokými školami. Vojenský výzkumný ústav v roce 2022 výrazně zvýšil investice do vlastní výzkumné a vývojové infrastruktury a zahájil přípravu dvou velkých infrastrukturních investic. Jedná se o rozšíření a modernizaci laboratorního objektu, sekce chemické, biologické, radiační ochrany, ale i výstavbu multifunkční skladovací a výrobní haly. Jen tak na okraj, v roce 2022 činil objem zakázek spolupráce VVÚ s českým obranným průmyslem cca 1,5 miliardy korun. Velmi úspěšně - a jsem za to ráda - se také rozvíjí spolupráce mezi Univerzitou obrany, VVÚ a dalšími subjekty. Vojenský technický ústav na počátku roku 2022 přijal celkem pět interních výzkumných a vývojových projektů k rozvoji a podpoře nejnovějších zbraňových technologií ve prospěch armády. Můžu za všechny zmínit projekt Řídící systém pro bezpilotní terč s vysokou rychlostí letu a ten už by měl být tedy úspěšně dokončen v těchto dnech.
Dále bych chtěla také představit to, jak plníme v našem programovém prohlášení podporu obranného průmyslu. Dámy a pánové, to je zaklínadlo, které říkají všichni ministři obrany, které říkají všechny vlády, říkáte je i vy, že je zapotřebí, abychom ty těžce nashromážděné finanční prostředky neposílali pouze do vojenského materiálu, který je dodáván v zahraničí. Chceme tedy, aby skutečně na tom profitoval i český obranný průmysl, aby z toho z toho profitovala Česká republika, protože ve chvíli, kdy český obranný průmysl zaměstnává naše občany, platí tady daně, má tady fabriky, ti lidé tady žijí, tak to samozřejmě má tu přidanou hodnotu další ekonomickou, že se ty finanční prostředky násobí. Není to pouze o daních, ale je to i o tom, že vlastně tady tyto podniky poskytují nějaké další zázemí pro zaměstnanost. Upřímně řečeno bychom si asi všichni přáli, aby možná míra té nezaměstnanosti byla trošku jiná, protože máme nouzi o zaměstnance. A jsem proto i velice ráda, že se nám podařilo se zástupci ukrajinské strany v rámci toho našeho společného klastru tak domluvit i zaměstnávání některých ukrajinských inženýrů, techniků, lidí, kteří se mohou podílet a mohou participovat i na některých vývojových projektech. A toto se už děje, takže jsme i rádi, že je možné využít i tyto lidi pro to, abychom se v naší vlastní obranyschopnosti, potažmo i v obranyschopnosti jiných států, posunuli dál.
Tady bych chtěla zmínit, co se nám už podařilo v té podpoře obranného průmyslu. Podařilo se nám prosadit novelizaci zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který umožní podporu exportu českého obranného průmyslu prostřednictvím smluv G2G, vláda-vláda. Ten pozitivní dopad na obranný průmysl bude mít i ten zákon o financování obrany státu. Tam jsem už o něm hovořila, nechci to opakovat. Potenciální dodavatelé se budou moci lépe připravit na plánované projekty, protože jak jsem říkala, armáda ty věci plánuje dlouhodobě, má je ve svých strategických dokumentech a nemění se z minuty na minutu.
Jak jsem také zmiňovala, s Ukrajinou je uzavřena dohoda o vzniku společných česko-ukrajinských podniků, takzvaného klastru na výrobu a dodávky vojenského materiálu, což je opět zase něco, co velmi zásadním způsobem pomůže našemu českému průmyslu, protože nejde jenom, pouze o ty lidi, ale samozřejmě jde i o nějaká know-how a o to, abychom my si v naší zemi vytvářeli větší míru soběstačnosti v těch otázkách, které vlastně teď se ukazují, že možná v minulosti měly být řešeny jinak, že třeba některé podniky se neměly převádět ze státu, že měly zůstat ve vlastnictví státu, protože po vzoru i některých zemí jako je třeba Polsko, které těch zbrojařských státních podniků má poměrně hodně, tak vidíte, jakým způsobem oni jedou. Oni nejenom že pomáhají Ukrajině, ale oni samozřejmě posilují i svoji vlastní obranyschopnost, protože mají Rusa na hranicích.
Finalizujeme dohodu s Ghanou na podporu dávek pušek CZ BREN 2 a dalšího vojenského materiálu od společnosti Česká zbrojovka, a. s. Obdobná dohoda se připravuje i s Filipínami a tam to je na podporu exportu letadel L 410 NG pro pobřežní stráž. Když jsem byla před vánočními svátky prakticky na jeden a půl dne ve Vietnamu, tak i ve Vietnamu jsme vyjednávali prodej letounů, které vyrábí české firmy. Vyrábí je AERO Vodochody a myslím si, že to je to nejlepší, co můžeme jako ministři dělat, propagovat firmy, naše firmy, dobré firmy, které mají dobré renomé i v zahraničí, tak, aby v zahraničí skutečně znova se kladl důraz na to, že Česká republika je zemí, která má velmi schopné lidi, má velmi dobré i know-how na různé věci, které se týkají nejenom výroby.
Ale nechceme být tedy jenom nějakými montážníky, ale chceme samozřejmě vymýšlet nové technologie a myslím si, že se nám to daří. A je to skutečně o tom, že je tady celá řada lidí, kteří mají co nabídnout nejenom nám jako resortu Ministerstva obrany v rámci České republiky, ale firmy, které jsou konkurenceschopné, a my bychom je měli podporovat, což se snažíme dělat. Novelizací zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou byla vytvořena speciální kategorie podpory pro takzvané vývozně orientované podniky. Mezi tyto podniky patří většina hlavních národních výrobců vojenského materiálu.
Usilujeme také o rozšíření finančních možností České exportní banky k podpoře exportu vojenského materiálu. Taky jenom zopakuji, protože bilancuji ten rok, jak jste si to přáli. V dubnu 2002 při té návštěvě, mojí první návštěvě Washingtonu D. C. jsem společně s americkým ministrem obrany Austinem uzavřela mezivládní dohodu o vzájemném pořizování materiálu a služeb pro účely obrany, která také usnadňuje firmám českého obranného průmyslu proniknout na americký trh. Takže není pravda to, že ten směr je pouze jeden a že pouze v tom zahraničí nakupujeme. Naopak. My se snažíme, abychom do toho zahraničí i exportovali, aby to nebylo pouze o tom importování vojenského materiálu do naší země, ale aby export měl lepší podmínky, než tomu bylo v minulosti, a změnou té legislativy se nám to podařilo.
Dámy a pánové, další bodík z mého desatera je nábor pro jednadvacáté století. Tím jsem vlastně - a teď si to trošku vyčítám - možná měla to desatero začít, protože lidé jsou to nejdůležitější, co pro to, abychom plnili všechno to, co máme v těch dalších bodech, potřebujeme. A pokud nebudeme mít kvalitní lidi, pokud nebudeme schopni naplnit naše cíle, které jsou také podle strategických dokumentů do roku 2030 třicet tisíc vojáků, deset tisíc příslušníků aktivní zálohy, tak to bude špatné, protože budeme mít sebelepší modernizovanou techniku, ale nebude, kdo by nám na té technice létal, kdo by na ní jezdil, kdo by ji obsluhoval - a to je taky špatně.
Proto prakticky první krok, který jsem na resortu Ministerstva obrany musela udělat, bylo znovuoživení náborů, protože z nepochopitelného důvodu nebo možná pochopitelného důvodu, vždyť jsem tady seděla, tak vím, že kolegy z ANO tady vydírali zástupci Komunistické strany ohledně navyšování rozpočtu, a můj předchůdce musel někde škrtat. Ty zdroje hledal bohužel v těch lidech, takže zastavil nábory a my jsme ty nábory museli obnovit, protože jinak bychom nikdy těch třiceti tisíc vojáků v roce 2030 a deseti tisíc příslušníků aktivní zálohy v roce 2030 nedosáhli.
Takže tím, že v roce 2021 došlo ke snížení náborových cílů, jak jsem říkala, bohužel tedy v tomto ohledu můj předchůdce ustoupil tomu tlaku, tak jsem v březnu 2022 musela zvýšit náborové cíle z jednoho tisíce sto na jeden tisíc osm set, nově tedy přijatých vojáků z povolání. Snažíme se - a pořád na tom pracujeme - zlepšovat i materiální zabezpečení náborových středisek armády, umožňující mimo jiné online komunikaci. A také bude zahájena postupná revitalizace prostředí jednotlivých pracovišť, protože upřímně řečeno, dnešní mladí lidé fungují i tak, že chtějí pracovat v prostředí, které je nějakým způsobem moderní, kde když vejdete do kanceláří, tak si tam nepřipadáte jako v Tankovém praporu. A bohužel to také ještě úplně všude není.
Takže pokud chceme rekrutovat mladé lidi, a to nejenom vojáky, nejenom zpravodajce, nejenom vojenské policisty, ale i úředníky na náš resort, tak jim musíme nabídnout i odpovídající prostředí. A tohle je také velké téma, protože bohužel i ty stavby, které sice možná zvenčí vypadají honosně, se přežily. Některé budovy, které používá armáda, skutečně jsou někdy staré více než sto padesát let a pořádně se do nich neinvestovalo. A ještě tam vidíte někde pozůstatky socialistického realismu, kde se přes nějaké fresky přemalovávaly nějaké... dávaly se tam nějaké olejové nebo jiné malby a skutečně to prostředí působí nepěkně a mladého člověka do takového prostředí prostě neseženete. Takže to je to materiální zabezpečení, o kterém jsem hovořila. ***
Během léta chceme spustit náborovou kampaň, která bude vlastně pod virtuálním střediskem, které tvoříme. Už v tuto chvíli běží náborová kampaň - například spojař nové generace. To virtuální středisko je už v nějakých obrysech, je to možná trošku složitější, než jsme si na začátku mysleli. Tady budu doufat, že až budu skládat účty za rok 2023, tak budu moci říci, máme funkční náborové středisko, protože skutečně ta problematika IT věcí není vůbec jednoduchá. A bohužel tedy náš rezort v některých technologiích a v některých systémech také zaostává a v náborovém středisku všechno musí být kompatibilní s tím, co už vlastně na rezortu máme. Jinak nábor v on-line prostředí by měl zahrnovat, a možná si myslím, že to právě může bavit tu mladou generaci, může zahrnovat tréninkový program, může zahrnovat 3D simulace, videohovory právě s těmi náboráři. Protože když se třeba bavíte s těmi lidmi, kteří na začátku měli vůli vstoupit do armády a pak si to rozmysleli, proč si to rozmysleli, tak víte, co vám řeknou? Nám se tři měsíce, pět měsíců, šest měsíců nikdo neozval. My jsme tam psali nějaký e-mail a nám na to nikdo nereagoval. A vy o ty lidi přijdete, protože ti lidé už se vám možná, pokud nejsou vytrvalí a urputní, tak už pak se vám znovu neozvou. Kdežto přes to virtuální náborové středisko vlastně ta komunikace bude moc probíhat on-line, takže budou ti lidé mít proti sobě někoho, kdo jim bude odpovídat na to, co oni potřebují. A já si od toho slibuji, že nám to skutečně pomůže naplnit ty cíle 30 000 vojáků.
Tady také víte už o tom, máme to tady někdy v prvním čtení na příští schůzi snad, předložili jsme novelu zákona, která přináší nové benefity pro vojáky v aktivní záloze, protože aktivní záloha je dnes nedílnou složkou naší armády. Ostatně potřebnost aktivní zálohy se ukázala i třeba teď, když aktivní zálohy aktivně spolupracovaly v rámci ostrahy hranic z důvodu migrační krize, která se k nám valila ze zemí balkánskou cestou. Tak jenom pro vaši informaci, podařilo se nám vystřídat a nasadit, ostře nasadit kolem 700 příslušníků aktivní zálohy. To není málo. A když jsem měla možnost s těmi vojáky, a byl tam se mnou i pan poslanec Flek, když jsme měli možnost s těmi příslušníky aktivní zálohy, vojáky hovořit, tak oni říkali, to je poprvé, kdo nás takto vyvedl. Takže musím říct, že jsme za to byli rádi a že i vlastně tohle je něco, na čem si chceme vyzkoušet právě nasaditelnost příslušníků aktivní zálohy. Ale protože příslušníků aktivní zálohy je také málo a chceme, aby jich bylo víc, tak musíme přidávat benefity.
Pro příslušníky aktivní zálohy dáváme náborový a stabilizační příspěvek, dáváme tam možnost využití materiálu a služeb armády mimo povolání, proplácení nákladů spojených s nasazením a tak dále. Už teď jsme vlastně nějakým rozkazem ministryně a náčelníka Generálního štábu dali možnost, aby vojáci v aktivní záloze využívali rezortní a armádní sportoviště, což se doteď také nedělo. Jsou to možná pro někoho maličkosti, ale pro ty lidi, kteří mají normální civilní povolání a prakticky ve svém čase se věnují tomu, že se chtějí vycvičit pro to, aby byli nedílnou součástí armády České republiky, aby skutečně v případě, že bude zapotřebí, tak byli nasazeni a pomáhali, tak já to beru, že je naše povinnost těm lidem zajistit nějaké důstojnější prostředí i podmínky pro to, aby tedy, když už jsou dvakrát občany, tak aby z toho měli nějaký benefit.
Spustili jsme, a také si od toho slibujeme, že se možná někdo rozhodne po absolvování, že bude vojákem z povolání, tak jsme spustili stipendijní program pro středoškoláky zaměřený na profese, které armáda dlouhodobě postrádá. Zatím se tedy jedná o pilotní projekt, který po vyhodnocení budeme rozšiřovat. Také pracujeme na stipendijním programu pro studenty vysokých škol. A vůbec i téma vysokého školství, které je pod naším rezortem, vy víte, že máme Univerzitu obrany, máme školu v Moravské Třebové, střední školu a vyšší odbornou školu, máme střední a vyšší odbornou školu v Sokolově. A tady samozřejmě také chceme získávat studenty do těchto našich škol a chceme hlavně, aby ti úspěšní absolventi skutečně do té armády nebo k ozbrojeným silám nastoupili.
Příprava občanů k obraně státu - ta hrozná zkratka POKOS, možná už jste si na ni zvykli, jak už tady jsem s humorem několikrát říkala, armáda zkratky miluje a má je prakticky všude. Myslím si, že každý nový ministr první měsíc neví, o čem jeho kolegové hovoří, protože oni hovoří právě v těch zkratkách, takže pak si necháte udělat nějaký poznámkový blok, kde je máte popsané. Takže POKOS je příprava občanů k obraně státu. Je to projekt, který také už má nějakých deset, možná už dvanáct let za sebou. A trošku i díky covidu, tady rozhodně z toho neviním mého předchůdce, byl upozaděný, protože prostě tak jak celkově náš stát stagnoval v hodně věcech, ve školách se normálně neučilo, tak ani POKOS nemohl fungovat. Znovu jsme nastartovali systém přípravy občanů k obraně státu. Tak jenom teď za poslední rok 2022 máme o 85 % větší nárůst prezentací POKOSu na školách. Ale ano, to číslo je zavádějící, protože v minulých letech nemohlo být prezentováno nic, protože přece jenom na POKOS ta on-line výuka úplně nejvhodnější není.
Zahájili jsme pilotní projekt v Moravskoslezském kraji, to určitě může zajímat kolegy z tohoto regionu, na zapojení externích pracovníků z řad vojáků v aktivní záloze a bývalých vojáků z povolání, včetně vojáků se statusem válečného veterána do POKOSu a plánujeme rozšíření tohoto projektu do všech krajů. Musím říct, že skutečně Moravskoslezský kraj je v tomto ohledu naprosto ukázkový region ohledně náborovosti, ohledně zapojení i škol a všech institucí do těchto projektů. Já za to moc děkuji. Myslím si, že to je na nějakou hlubší sociologickou studii, proč tomu tak je. Jestli prostě tím, že to byl region, kde bylo hodně horníků, havířů, kteří když se zavíraly doly, pak ti lidé přecházeli třeba sloužit státu v rámci armády, nevím. Každopádně skutečně, když studuji náborové cíle v jednotlivých regionech, tak Moravskoslezský kraj má vždycky největší úspěšnost v náborech. Asi dobrá práce. Děkuju.
Armáda ve spolupráci s rezortem obrany v roce 2022 zorganizovala bezmála stovku branně vědomostních soutěží s účastí kolem 6 000 žáků. Zajistila přes 130 projektových dnů na školách s účastí přes 16 000 žáků. A vyškolila, prosím, tomuto číslu věnujte pozornost, protože je ohromné, vyškolila v oblasti POKOSu přes 1 200 učitelů. Taky naši vojáci se snaží i ve svém volném čase i během svého zaměstnání navštěvovat letní dětské tábory. A musím říct, že tady jich jenom prostě v rámci POKOSu bylo na tři desítky. Myslím si, že je to fajn. Na jednom z nich jsem se v létě byla podívat. A i za tuto aktivitu děkuji.
Posilujeme pracoviště zaměřující se na POKOS, připravujeme další opatření pro ještě užší spolupráci resortu se spolky a zájmovými svazy. To je vlastně i také nějakým předmětem našich debat v rámci chystané legislativy a určitě v tomto ohledu také ještě máme co dohánět Samostatnou kapitolu mého desatera tvoří veteráni a tradice. Vy víte, že ještě jako komunální politička, jako starostka Prahy 2 jsem spouštěla projekt oslava Dne válečných veteránů 11. listopadu, protože mě vždycky hrozně mrzelo, že probíhají v naší republice akce jenom na některých místech v tento den a jenom pro zvané. Já jsem si vždycky strašně moc přála, aby ty akce měly nějaký spontánnější charakter. Aby opravdu i mladá generace, lidi, kteří vlastně nepamatují záklaďáky, nepamatují základní vojenskou službu, kdy bylo úplně běžné potkávat vojáky v ulicích - žiju celý život v Praze, tak v ulicích Prahy - tak vlastně mají jedinečnou možnost se právě s těmi vojáky nebo obecně s příslušníky ozbrojených sil na těchto akcích setkat.
A tehdy jako starostka jsem vlastně začala dělat Den válečných veteránů na náměstí Míru. Ostatně, kde jinde by se měl slavit Den válečných veteránů, než na Náměstí Míru. A musím říct, že ta akce má každý rok vyšší a vyšší návštěvnost. Já bych chtěla poděkovat všem ministrům obrany, kteří vždycky buďto přišli oni nebo jejich náměstci, takže i vlastně z resortu Ministerstva obrany to mělo dlouholetou podporu. A tady bych chtěla moc poprosit třeba i vás poslance z různých regionů: Zkuste v tomto smyslu motivovat vaše hejtmany, vaše starosty, vaše primátory. Protože Vítkov je určitě úžasné místo, úžasné pietní místo, kam všichni hrozně rádi chodíme. Na druhou stranu na ty pietní akty se tam nedostane úplně každý. A pokud vlastně máme v mladé generaci vychovávat a budovat v tom pozitivním slova smyslu nějakou úctu k tradicím, nějakou úctu ke stáří, nějakou úctu k lidem, kteří něco dokázali, tak si myslím, že to je jedinečná příležitost. Pak by se možná nestalo, že by na billboardech bylo to, co tam je.
Připravujeme zřízení nového komunitního centra pro válečné veterány v Táboře a plánujeme rozšíření těchto center do dalších regionů. Trošku mě mrzí, že tady nesedí teď pan kolega Metnar, který je z Moravskoslezského kraje, a se kterým jsme ještě při mém nástupu do pozice diskutovali otázku právě vybudování toho komunitního centra v Moravskoslezském kraji. Ještě on vlastně vyjednával nějaký objekt, který ale bohužel ta finanční náročnost toho objektu, rekonstrukce toho objektu je obrovská, takže tady bych chtěla ubezpečit, že rozhodně jsem nezapomněla na slib pana bývalého ministra vybudovat v Moravskoslezském kraji komunitní centrum. Tento kraj si to bezesporu zaslouží jako jeden z prvních už vzhledem k tomu, co jsem tady říkala před malou chvílí, ale jdeme tedy jinou cestou, snažíme se tam najít nějaké prostory třeba k dlouhodobému pronájmu. Pokud některý ze starostů hejtmanů, poslanců bude o něčem vědět, tak budu za to velice ráda moji kolegové teď intenzivně tedy hledají a jednají prostřednictvím krajských vojenských velitelství o tom, abychom tedy nějakou možnost těchto prostor měli. V budoucnu bychom chtěli, aby byla v každém kraji, ale teď tedy se nejsnadnější zda ten Tábor a hned jak to půjde a najdeme nějakou možnost v Moravskoslezském kraji, tak chceme být i tam.
Pracujeme na revizi systému péče o válečné veterány a vytvoření chybějících sociálních programů, zejména pro novodobé válečné veterány, jejichž počet roste. Zrovna dneska měl být výbor pro obranu, kde jsem měla představovat vlastně novou vizi nového ředitele odboru pro válečné veterány pana plukovníka Spejchala. Měl připravenou velmi kvalitně udělanou prezentaci, včetně nějakých časových úseků, kdy co chceme udělat. A bohužel tedy tím, že nejednáme, nemohl jednat výbor, protože jedná Sněmovna, tak se to musí odložit. Každopádně o to nepřijdete. Já to beru jako velké téma, protože je zapotřebí pečovat nejenom o ty druhoválečné veterány, kteří nám bohužel odcházejí prakticky každý týden, ale i o ty novodobé válečné veterány, kteří naopak přibývají. Zase alespoň tak to vidím, i když to podepisuji.
Tady také moje představa by byla, že třeba lidé, kteří odcházejí z armády, tak dostanou jasný seznam toho, na co mají nárok, co mohou, oč mohou žádat. Protože bohužel jsem zjistila, že to tak nefunguje, že vlastně oni tu informaci při tom, když jim dávají ten v uvozovkách výstupák, tak nemají informaci o tom - pokyvujete, takže taky to je i vaše zkušenost - že vlastně nedostanou tu informaci, že by měli požádat o to, aby měli status válečného veterána, že by mohli třeba i být součástí aktivních záloh a nemuseli by opakovat nějaké zdravotní testy a jiné věci. Tohle prostě všechno jsou věci, které chceme taky udělat a vlastně zvýšit těm lidem nějakou informovanost. Chceme udělat i apku, protože teď odešel Ivan Bartoš, ale určitě by to rád slyšel v rámci digitalizace - protože i třeba věci, které jsou spojeny s nějakými sociálními fenomény, bohužel spojenými s tou náročnou službou, kterou vojáci mají, jako je posttraumatický syndrom, který si odnáší i z některých misí, nebo rozpadající se rodinné vztahy, tak chceme vlastně, aby i pro tyto lidi jsme my byli servisní organizací pro to, aby se měli, kam obrátit, dostali jasné informace a vlastně my jsme těm lidem tímto způsobem mohli vrátit to, že skutečně přísahali na to, že jsou za nás za nás všechny tady připraveni nasadit i svůj vlastní život. A že po těch letech, které si odsloužili v armádě České republiky, tak že na ně ten stát nezapomene a že je nehodí přes palubu. Tohle je ten náš hlavní cíl s panem plukovníkem Spejchalem, který chceme realizovat.
Zřídili jsme, protože o ty veterány se musí někdo starat a vy víte, že je poměrně složité sehnat lidi do sociálních služeb, sehnat lidi vůbec do služeb, takže to, že se snažíme i v tomto ohledu nějakým způsobem motivovat naše zaměstnance, to je prostě holá nutnost - takže jsme zřídili i nový druh ocenění pro ty, kteří se dlouhodobě věnují péči o válečné veterány a určitě ti lidé si to ocenění beze zbytku zaslouží.
Ti z vás, kteří ještě jste neměli možnost navštívit Armádní muzeum na Žižkově, které je pod Vojenským historickým ústavem, tak to prosím, udělejte, vezměte tam svoje rodiny, děti, vnuky. Je to opravdu úžasné. Ta stavba vyhrála v roce 2022 Stavbu roku a expozice obsahuje přes 7 000 exponátů. Je i interaktivní, takže vedle toho, že tam velmi rádi chodí učitelé se svými žáky, tak si tam vlastně najdou svoje i ostatní milovníci historie. Nejenom té vojenské, protože je to tam skutečně velmi přehledné a vlastně tam, když procházíte tím muzeem, tak si uvědomíte, kolik toho máme za sebou, Že opravdu to, že se nám někdo snaží namluvit, že jsme malá nevýznamná země, že jsme neměli hrdiny, tak není v žádném případě pravda. Tam ty hrdiny uvidíte. Běžte se na ně podívat a běžte se jim poklonit.
Celý rok jsme důsledně pečovali o připomínání významných výročí osobností naší vojenské historie, udržování vojenských tradic, symbolů. Víte, že v loňském roce jsme si připomínali 80. výročí operace Anthropoid. Tady vlastně bych chtěla poděkovat i kolegům z Ministerstva kultury, protože speciální celoroční projekt Atentát 80 let na webu Vojenského historického ústavu jsme právě dělali společně s panem Lukešem a s panem ministrem kultury Baxou. Dělali jsme celou řadu akcí, výstavu Nikdy se nevzdáme v Národním muzeu, dělali jsme právě tu rekonstrukci a znovuotevření Národního památníku, kterou jsme směřovali k tomu výročí a celou řadu pietních aktů. Dokonce jsme i měli, ne v Resslově ulici, protože tam by to moc nešlo, ale v blízkých Zídkových sadech jsme měli i symbolický seskok parašutistů, pak samozřejmě zádušní mše v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. A to si myslím, že také je zapotřebí pořád opakovat a pořád i mladé generaci připomínat, kdo byli ti muži z Operace Anthropoid. A nejenom muži, protože těmto mužům, kteří samozřejmě byli stateční a odnesli to ztrátou svého života, pomáhala celá řada dalších lidí. Byli to lidé, muži, ženy ze všech koutů naší republiky a tam si myslím, že ani jejich odkaz nesmíme zapomenout. Nejenom ta jména, která teď známe, ale vždycky jsem se snažila, abychom pátrali po dalších osobnostech z této éry, abychom jim třeba dělali i pamětní desky a nějakým důstojným způsobem si je připomínali.
Při příležitosti 105. výročí bitvy u Zborova - víte, kde je Zborov; Zborov je na Ukrajině a vlastně to výročí připadá na konec června a my jsme se rozhodli s mými kolegy, že ve velmi úzké skupině do Zborova pojedeme, protože bylo 105. výročí a chtěli jsme i tímto symbolickým aktem vyjádřit úctu našim legionářům, lidem, kteří tam padli a lidem i na Ukrajině, kteří se o ten náš památník starají. Pevně věřím, že i vlastně ten nový ředitel Odboru pro válečné veterány dá i trošku nový směr péči o ta pietní místa, o válečné hroby, protože skutečně na Ukrajině těch pietních míst a válečných hrobů máme celou řadu a je tedy zapotřebí o ně pečovat a budeme doufat, že je Putinovi fanatici nezničí, pokud už některé nezničili. Takže jsme byli u Zborova, uctili jsme tam památku legionářů a chceme v tomto ohledu se starat tedy intenzivněji o hroby v zahraničí, které máme a které připomínají odkaz našich hrdinů, vojáků. Rozšiřujeme a prohlubujeme péči o válečné hroby, památníky nejen v České republice, ale i v zahraničí. Podařilo se nám konečně po více než deseti letech opravdu vyjednat to, že máme všechna potřebná razítka, papíry pro Památník Sokolovo. Sokolovo, myslím, že 8. března teď ve 23. roce bude slavit vlastně 80. výročí a tady je velmi dobré říct, že děkuji zástupcům ukrajinské strany, ministrovi kultury Ukrajiny i ministrovi obrany Ukrajiny za to, že po té naší návštěvě s panem premiérem v Kyjevě prakticky bezprostředně začali pomáhat s vyřizováním všech těch potřebných povolení a ten památník se tedy bude moci začít stavět.
Převezli jsme ostatky pana generále Františka Moravce z USA zpět domů do jeho rodné Čáslavi. Určitě právě v roce výročí Operace Anthropoid to rezonovalo ještě mnohem více, ale říkáme všichni díky bohu, říká to i rodina. Ta americká rodina nás na té poslední cestě pana generála ze Spojených států doprovázela a samozřejmě kolegové z výboru pro obranu byli na tento pietní akt pozvaní a myslím si, že to bylo velmi důstojné a že i takovéto věci, byť po tolika letech, jsou potřebné. A jsou potřebné nejenom pro tu symboliku, ale i proto, abychom skutečně mohli říkat, že jsme jako země civilizovaná v tom, že se staráme o odkaz našich předků a lidí, kteří za naši zemi bojovali a zemřeli.
NATO, Evropská unie, zahraniční spolupráce. Hodně věcí z našeho předsednictví už tady řekl pan ministr zahraničních věcí Lipavský. Já se tedy budu věnovat okrajově Alianci, což je další bod v mém desateru. Tady finalizujeme bilaterální dohodu o spolupráci v oblasti obrany s USA, takzvanou DCA(?), která umožní intenzivnější spolupráci mezi českými a americkými ozbrojenými silami. V průběhu našeho českého předsednictví v Evropské unii se podařilo ustavit a spustit vojenskou zahraniční misi na podporu Ukrajiny. Zároveň jsme se aktivně podíleli na jednáních o zajištění finančních prostředků na vojenský materiál pro Ukrajinu skrze Evropský mírový nástroj. Mimochodem, také občané to málo vědí, zmíním to, že vlastně ta naše pomoc Ukrajině, ta se nám bohatě vrací, protože skrze právě ten Evropský mírový nástroj dostaneme zpátky celou řadu finančních prostředků za vojenský materiál, který jsme na Ukrajinu poskytli.
Co se nám ještě povedlo v rámci českého předsednictví z toho ranku oblasti obrany. Tak tam se nám podařilo vyjednat kompromis členských států, na jehož základě bude ustaven program společných nákupů za účelem náhrady urgentních vojenských potřeb vynaložených na pomoc Ukrajině. Zase opět zkratka, zkratku nemilují jenom naši vojáci, ale asi vojáci z celého světa, protože ta zkratka je EDIRPA, název vlastně té dohody. A Česká republika posunula jednání směrem, který by měl v rámci tohoto nástroje zajistit i prostor pro nákup ze třetích zemí. Takže to nebude zase, že si tady dvě velké země budou řešit svoje zakázky, ale že se vlastně do toho projektu může zapojit těch zemí více, po čemž jsme volali a bylo to vlastně i v naší prezentaci. Když jsme se stávali předsednickou zemí, tak vlastně na všech těch jednáních jsme říkali, že to je ten cíl, kterého chceme dosáhnout. Úspěšně jsme také pokračovali v implementaci takzvaného Strategického kompasu Evropské unie, který byl schválen v březnu 2022. Po velmi náročném, a tady bych opravdu chtěla moc a moc poděkovat mým kolegům z rezortu Ministerstva obrany zejména Tomáši Kopečnému, Radce Konderlové a Aleši Vytečkovi, po náročném vyjednávání tedy nám konečně schválila Rada Evropské unie pod naším předsednictvím finální podobu takzvaného hybridního Toolboxu Evropské unie. Je to zastřešující nástroj určený na pomoc členským zemím čelícím nepřátelským hybridním aktivitám. Ty mohou mít podobu dezinformačních kampaní, kybernetických útoků, zpravodajských a vlivových operací, ekonomického nátlaku či jejich kombinace.
Už skoro jdeme do finále. Teď jsem v rámci desatera vlastně u zahraničních operací. Zmiňovala jsem tu ukrajinskou. Vy víte, že vlastně jsme schvalovali mandát jednak v rámci Evropské unie, ale že jsme schvalovali i výcvik ukrajinských vojáků na území České republiky.
Ten první turnus proběhl velmi úspěšně. Ti lidé jsou skutečně velice motivovaní. Byl se tam s námi podívat i pan hejtman Olomouckého kraje, za což mu děkuji. Myslím si, že ta spolupráce mezi těmi samosprávami v tomto ohledu se velmi osvědčila, že na počátku, kdy tady prostě probíhala šílená dezinformační kampaň, co se tam děje, tak se to všechno vysvětlilo a ta situace se opravdu zklidnila. Já za to všem zástupcům samospráv i těm poslancům z příslušných regionů děkuji, protože skutečně se tam nedělo vůbec nic než to, co se běžně děje ve vojenském výcvikovém prostoru.
Dámy a pánové, předložili jsme novelu Ústavy České republiky, která umožní vládě krátkodobé vysílání vojáků do zahraničí za účelem ochrany života a zdraví, či v případě ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky a to při zachování kontrolní role Parlamentu. Vy víte, že o tom tady v pátek probíhala obsáhlá debata. Já jsem skutečně připravená v rámci výborů, v rámci druhého čtení, tady ten návrh podrobněji s vámi diskutovat, včetně důvodů, které vlastně vedly k předložení toho návrhu pana ministra Stropnického, vašeho ministra i vlastně dalších ministrů vaší vlády, kteří vždycky tento návrh podporovali.
To, že se teď k němu otočili zády, si spíš vysvětluji tím, že se tady blíží nějaké prezidentské volby, druhé kolo prezidentských voleb, a že prostě některé věci bohužel tedy teď proto, abyste získali některé voliče z konkurenční SPD, tak musíte upozadit. Tak to prostě je. Jsem člověk, který vždycky říká věci na rovinu a nazývá věci pravými jmény. Takže budu jenom doufat, že po těch prezidentských volbách, ať už dopadnou, jak dopadnou, tak se v klidu vrátíme k projednání návrhu této normy, dáme tomu náležitou důstojnost, protože se jedná o Ústavu a budeme o tom diskutovat. Předem vám děkuji za věcnost té debaty a jsem připravena tu debatu moderovat.
V mimořádně krátké době jsme vysíláním vojáků také reagovali na potřebu posílení východní hranice NATO a vytvoření nového mezinárodního bojového uskupení na Slovensku, kde jsme se zároveň ujali významné role velící země. Tohle jsem si mimochodem uvědomila dneska, když jsem dávala tiskovou zprávu, že se nám podařilo vyjednat pro pana generála Koláře, že on se vlastně stává velitelem MFO, což je ta mise na Sinaji, kde také dlouhé roky máme naše zástupce. Takže tady je opět další Čech, který je schopen se prosadit v těch zahraničních operacích jako velitel a to považuji za obrovský úspěch.
Za obrovský úspěch považuji i to, že jsme ve velmi složité situaci, která je v Sahelu, zvládli odlídrovat misi Evropské unie, EUTM, že jsme tam byli schopni i prostřednictvím našich speciálních sil působit v rámci operace Takuba, která skončila v červnu loňského roku. Mise EUTM tedy odchodem našich vojáků a předáním velení Španělům skončila na konci loňského roku.
Tady si jenom povzdechnu a budu doufat, že se opět tedy situace v tom regionu nějakým způsobem zklidní. Protože my se teď zaměřujeme všichni hodně na tu východní část od našich hranic, ale bohužel ten svět není bezpečnější nikde a speciálně v Sahelu vidíme, že padají jednotlivé vlády, že skutečně ten region je velice nestabilní. Jestli někdo z nestability toho regionu profituje, tak to je Čína a Rusko, ať už prostřednictvím Wagnerovy skupiny nebo samozřejmě i díky tomu, že se tam vedou i nějaké dohady s Číňany.
Jak jsem říkala, po důsledném uvážení jsme ale museli ukončit působení vojáků v té výcvikové misi EUTM v Mali, protože tato mise se proměnila v něco jiného, než proč jsme tam šli. Měli jsme za to - a já jsem vám to slibovala, když jsme tady schvalovali mandát - že když budeme posílat naše vojáky do zahraničních operací, tak je budeme posílat tam, kde to má nějaký efekt. Tady prostě v tuto chvíli jsme tu efektivitu neviděli, protože ta mise pod Evropskou unií byla v roce 2022 trošku jiná, než před těmi lety, kdy ještě můj předchůdce navrhoval, abychom do této mise šli.
Také děkuji za to, že už jste mi tady dvakrát schvalovali mandát. Jednou to byl ten velký, pak to byl ten malý. V tom velkém mandátu na působení sil a prostředků resortu v zahraničních operacích do roku 2024 máme jednak tedy prostředky na posílení východního křídla NATO a usnadnění krátkodobého pobytu spojeneckých vojáků v České republice.
Tady bych se na chvilinku ráda zastavila, protože skutečně jsem měla možnost opakovaně navštívit naše vojáky ve slovenské Lešti a jsem na ně hrdá. Jsem hrdá na to, že i v těch podmínkách, které nebyly úplně ideální, už jsme i se slovenskou stranou vyjednali to, aby tam byly důstojné unimobuňky, aby bylo zajištěno ubytování, abychom se skutečně posouvali i v nějakém - a teď nechci říkat - komfortu. To není o komfortu, jsou to vojáci, ale je o tom, aby skutečně měli ty podmínky důstojné jedenadvacátého století. Moc děkuji slovenské straně, že nás upřednostnili a teď už vlastně i naši vojáci bydlí v těch našich nových ubikacích.
Určitě tato mise posilování východního křídla bude předmětem i jednání v rámci Severoatlantické aliance. My vlastně před sebou máme v rámci Severoatlantické aliance velký summit ve Vilniusu, kde budeme doufat, že třeba už Švédsko a Finsko bude součástí Severoatlantické aliance. Ale uvidíme, protože ještě pořád tam chybí ten podpis maďarský a turecký. Mimochodem tureckého pana ministra obrany jsem měla dneska na návštěvě Prahy, byl na rezortu. Vedli jsme bilaterální jednání. Samozřejmě jsme se dotkli i tohoto tématu, které je pro ně velmi senzitivní, protože je čekají volby, jak sněmovní, tak parlamentní.
Byl schválen i takzvaný malý mandát na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích do konce roku 2024 a na pobyt příslušníků ukrajinských ozbrojených sil na území České republiky za účelem výcviku do konce roku 2023. Tady je tedy hlavním účelem tohoto mandátu zvýšení podílu České republiky na výcviku ukrajinských vojáků a naše zapojení do nově zřízené výcvikové mise Evropské unie pro Ukrajinu. Jak jsem říkala, první turnus odjel, žádné problémy tam nebyly.
Na okraj, v tom malém mandátu jsme ještě schválili také pokračování české účasti ve výcvikové misi NATO v Iráku. Také - a to je novinka - posilujeme účast vojenské policie v misi KFOR v Kosovu. Kdo z vás sleduje trošku tento region, tak mi dá určitě za pravdu, že je důležité, abychom tady měli své zástupce, protože vlastně i přes tuto oblast je poměrně početný příval migrantů právě tou balkánskou cestou. Cílem této mise vojenských policistů by byl i monitoring těch tras, zamezování různého pašování čehokoliv, zbraní, drog, ale i samozřejmě obchodování s lidmi.
V rekordním čase jsme byli schopni prodloužit nasazení našich stíhačů, vyslaných na obranu vzdušného prostoru pobaltských států v momentě, kdy to nejvíce potřebovaly, Air Policing se vždycky schvaluje na nějaké období, pak se tam vlastně točí ty další země, které v tom projektu Air Policingu jsou, tady se prostě některé země dostaly do nějakých problémů, že měly více vojáků třeba v jiných operacích a opět jsme tady ukázali, že jsme jako NATO jednotní a že si pomáháme, že spolupracujeme, že jsme si vědomi toho, že ta situace není jednoduchá v žádné z našich zemí a že si budeme vycházet vstříc i v těchto potřebách.
Stejně tak jsme vyšli vstříc potřebě Slovenska o dočasnou pomoc s ochranou vzdušného prostoru a od září 2022 do konce roku 2023 hlídáme společně s Polskem jejich vzdušný prostor.
Zmiňovala jsem příslušníky aktivní zálohy, takže tady bych zmínila, že kromě hranic nově příslušníci aktivní zálohy se stále více a více zapojují do operačního nasazení v zahraničí. Tady bych zmínila Litvu a zmínila bych Slovensko.
Dámy a pánové, to bylo moje desatero. Vlastně v té publikaci, kterou jste si měli možnost přečíst a možná, kdybyste si ji přečetli, tak byste nekritizovali naši vládu, že vám neskládá účty z programového prohlášení, protože já jsem skutečně ty účty složila veřejně a chtěla jsem je složit veřejně i dnes na výboru, vy jste mi to znemožnili svoláním této schůze, tak aspoň ty účty skládám tady a vůbec mi to nevadí, tak vlastně jedenáctým bodem mého desatera je pomoc Ukrajině, protože když jsme dávali dohromady programové prohlášení, tak jsme samozřejmě nevěděli, co se stane z 24. na 25. února a snažíme se a snažit budeme uzpůsobit té pomoci i některé další věci, které na resortu děláme. Takže jsme zvládli pomoci Ukrajině nejen materiálně, dodávkami munice a zbraňových systémů za více než 4,5 miliardy. A tady znovu zmíním a prosím, aby to opravdu bylo vámi slyšeno, že z této částky 4,5 miliardy velkou část získáme zpět jako kompenzaci právě z fondů NATO a Evropské unie v rámci toho takzvaného Evropského mírového nástroje.
Samozřejmě o tom, že jsme poskytli přístřeší statisícům ukrajinských uprchlíků, především ženám, dětem, dávali jsme další humanitární pomoc, o tom tady hovořili moji předchůdci, nechci vás tímto dál zatěžovat a opakovat se. Každopádně patříme k předním poskytovatelům vojenské pomoci Ukrajině, naše dodávky zbraní a vojenského materiálu mají velký podíl na tom, že ruská armáda byla na řadě míst, díky bohu, nucena k ústupu.
A kromě pomoci státu, a teď se zase vracím k tomu tématu z desatera, podpora českého obranného průmyslu, tak posílají zbraně na Ukrajinu i čeští zbrojaři a občané. Mimochodem, tohle opravdu je kuriozita, že se občanská společnost i tímto masivním způsobem zapojuje sbírkou po stokorunách, tisícikorunách, vlastně do nákupu zbraní pro Ukrajinu. Chtěla bych poděkovat a ocenila jsem zástupce organizací, které to dělají, ocenila jsem je resortním vyznamenáním, že skutečně přišli s touto myšlenkou a dokázali strhnout miliony lidí k tomu, že tam posílají příspěvky. A posílají je dál.
Mimochodem, teď se bude konat dražba některých věcí a výtěžek z této dražby opět půjde na vojenský materiál na Ukrajinu. Náš resort se do toho zapojuje tak, že vlastně uděluje licence a koordinuje ty věci, protože je samozřejmě zapotřebí, aby všechno probíhalo legálně, aby všechno mělo patřičná licenční povolení, je to přece jenom vojenský materiál, nelze s vojenským materiálem nakládat nějak nezodpovědně.
Takže tady jenom abyste měli přehled, tak například ukrajinské ambasádě v Praze poslali dárci opravdu už si myslím něco kolem dvou miliard korun. Česko je asi první zemí na světě, kde se občané České republiky složili na tank, aby ho poslali proti Putinovi. Ten tank se jmenuje Tomáš a pořád na Ukrajině jezdí a pevně věřím, že ještě dlouho jezdit bude, protože i já jsem na něj přispěla.
Export českého vojenského materiálu na Ukrajinu, tohle může zajímat ekonomy, bývalou paní ministryni financí, dosahuje přes 47 miliard korun, což je, jenom pro to srovnání, v roce 2021 to bylo 14 miliard korun. Samozřejmě se snažíme, abychom v tomto ohledu byli jako resort rychlí a vstřícní v tom, že licenční povolení netrvají čtvrt roku, ale trvají v řádech týdnů, což si myslím, že je také důležité pro to, aby to fungovalo rychle a zase se nám to samozřejmě vrátí na daních, na zaměstnaných lidech, na penězích, které budou v regionech, kde ty firmy mají své podniky, fabriky.
V našem resortu jsme poskytovali ubytování stovkám uprchlíků. Dělala jsem si pro sebe takovou statistiku. Na začátku to bylo nějakých, myslím, až tisíc míst, která jsme dávali do toho systému, který byl pod Ministerstvem vnitra. V průměru jsme ubytovávali nějakých 600, 700, když vlastně to bylo v tom nejhorším období začátku války, a teď už to je nějakých stabilně 350, 400 lidí. Jsou to zejména maminky s dětmi nebo staří muži. Tady si myslím, že také jsme se i v rámci našeho resortu ty lidi snažili zaměstnat, takže třeba i řada z těch maminek je někde už dneska zaměstnaná a pomáhá třeba v nějakých jídelnách nebo dělá prostě věci, které můžou tady teď v České republice na ten krátkodobý azyl dělat.
Naše pomoc Ukrajině významně posílila renomé České republiky u partnerů v NATO a Evropské unie, velmi pozitivně ji vnímá také Ukrajina, což nám otevírá cestu pro zapojení našich podniků do poválečné obnovy. O tom tady hovořil pan premiér Fiala a určitě o tom bude hovořit i pan ministr průmyslu a obchodu Síkela, případně další kolegové.
Dámy a pánové, než skončím tady tu vlastně moji bilanční řeč, kterou jsem si původně chystala na dnešní výbor pro obranu, tak mi ještě dovolte využít té příležitosti, že tady dneska s vámi takto můžeme být a takto si užívat svátku demokracie, jakým bezesporu je hlasování o nedůvěře nebo i o důvěře vládě. Já jsem prostě nadšená, zažívám si to tady už asi za těch dvanáct let, co jsem v Poslanecké sněmovně, po desáté, po jedenácté. Vždycky se hrozně těším na ten moment, když pak tady vstávají jednotliví kolegové a říkají "pro návrh", "proti návrhu", líbí se mi na tom i to, že vlastně se znovu poznáme, protože řadu z kolegů, které pak poznávám na těch chodbách, a jsme tady rok, tak tady opravdu ještě se neznáme úplně všichni osobně, tak vlastně jsem mile překvapená, že to je můj kolega nebo kolegyně z Poslanecké sněmovny.
Takže já si to užívám, já jsem tady s vámi ráda, ale dovolte mi využít ještě té příležitosti pro to, abych tady řekla jednu věc, a vůbec prostě se teď nechci pouštět do nějakých komentování nějakých voleb prezidentských kandidátů. Ne. Jenom bych chtěla, a myslím si, že je důležité, aby to tady zaznělo, aby tady zaznělo stanovisko velmi renomovaného ústavního právníka k těm různým spekulacím, kdo, jak mobilizuje, svolává, nesvolává, vyhlašuje války. To, co vlastně teď žije tím veřejným prostorem a co opravdu hraničí nebo je za hranicí dezinformací. Dovolte mi tedy tady před vámi všemi přečíst stanovisko ústavního právníka pana Kysely, který se k tomu poměrně jasně vyjádřil, tak aby to tady jednou zaznělo a všichni věděli, jak to je, aby o tom nikdo nespekuloval, nikdo tady neděsil občany České republiky, že tady prostě po volbách někdo bude mobilizovat někoho. Vždyť je to nesmysl. Proč se straší lidi? Nedělejme to, prosím, veďme ten politický souboj korektně. Můžeme se tady hádat o některé věci, jako jsou dvě procenta HDP, jestli v roce 2024, 2025, 2026, ale prosím, nestrašme občany České republiky nějakou válkou. Nestrašme je mobilizací. Nestrašme je věcmi, které nemůžou nastat, protože byť třeba někdy máme pocit, že by ta ústava mohla být mnohem preciznější, že by některé věci v ní měly být explicitněji napsané, tak ona je dobrá, ona opravdu ty věci obsahuje poměrně jasně. Takže dovolte mi přečíst stanovisko pana Kysely.
Na okraji aktuální debaty o prezidentovi mírovém a války chtivém, to má v uvozovkách, za prvé: Český ústavní pořádek vůbec neobsahuje institut vyhlášení války, takže prezident republiky nás do ní nemůže zatáhnout, žádný.
Za druhé: Česká ústava zakotvuje válečný stav pro případ našeho napadení nebo plnění spojeneckých závazků. O válečném stavu však rozhodují obě komory Parlamentu absolutní většinou hlasů. Je to tedy ta absolutní většina v přepočtu 101 poslanců a 41 senátorů. Prezident republiky v tomto rozhodování žádnou roli nemá. Žádný prezident.
Za třetí: Česká ústava také upravuje možnost vysílat naše ozbrojené síly do zahraničí, respektive i přijímat cizí ozbrojené síly na našem území. Rozhodování o tom však opět přísluší oběma komorám Parlamentu, případně ve vyjmenovaných situacích vládě. Prezident republiky nemá žádnou roli ani v tomto rozhodování. Žádný prezident, ani stávající, ani budoucí.
Za čtvrté: Prezident republiky sice rozhoduje o mobilizaci, avšak jednak na návrh a se souhlasem vlády, jednak jen za válečného stavu, a o něm rozhodl Parlament. Opět samostatně tu pravomoc prezident žádný, ani současný, ani budoucí, nemá. Takže nestrašte lidi.
Za páté: Velitelem Armády České republiky je náčelník Generálního štábu, kterého prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh vlády. Prezident republiky armádu neřídí, byť je vrchním velitelem ozbrojených sil. Větší vliv má pouze prezident republiky, pouze na Hradní stráž, ovšem i tu Hradní stráž řídí náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Takže opět ta pravomoc je úplně jasně daná.
Za šesté: Objem finančních prostředků na provoz a vyzbrojování ozbrojených sil určuje zákon o státním rozpočtu, který připravuje vláda a schvaluje Poslanecká sněmovna. Tady víme, že do Senátu nechodí. Prezident republiky jej může nanejvýš tak vetovat, a i to je poměrně neobvyklé vzhledem k výrazným dopadům na činnost vlády a státu vůbec, ale to se stát může. Ale tak je to standardní veto, které se může přehlasovat.
Za sedmé: Prezident republiky jmenuje a povyšuje generály. Schvaluje základní vojenské řády nebo propůjčuje vojenským útvarům prapory. To však nemá žádný vliv na to, je-li ten prezident stávající nebo budoucí mírotvůrce, nebo válečník.
Shrnutí, dámy a pánové, a prosím, věnujte mi ještě minutu pozornosti. Náš ústavní pořádek ani právní řád jako takový nesvěřuje prezidentu republiky žádné kompetence, jimiž by mohl zatáhnout Českou republiku do války, i kdyby si to nakrásně přál.
Já vám přeju hezký večer dnešního svátečního dne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
