Dámy a pánové, přiznám se, že přistupuji trochu v rozpacích k mikrofonu, protože skutečně asi nejen já, ale řekl bych, že celá země nutně očekává vyjádření pana premiéra, které kdyby tady neřekl, kdyby jej k tomu nevyzval předseda poslaneckého klubu sociální demokracie, tak myslím, že z logiky věci je, že by měl vystoupit po té diskusi, která byla ráno, sám. Nicméně nestalo se a jak říká klasik, římský klasik, mlčí a tím tedy křičí. Myslím, že si to každý vyloží po svém a zejména česká veřejnost.

Dámy a pánové, já musím reagovat na vystoupení ještě při druhém čtení a také částečně na vystoupení pana ministra financí teď, byť bylo velmi stručné, na vystoupení pana premiéra a pana ministra financí ještě při druhém čtení, protože prostě poslanci kromě podrobné debaty neměli tu příležitost a v závěru se pokusím v určitém návrhu shrnout své vystoupení.

Myslím, že ta debata o rozpočtu na rok 2011 má v mnohém shodné rysy s jednáním o rozpočtu roku 2009. Ministerstvo financí a vláda tehdy v závěru roku 2008 očekávaly růst hrubého domácího produktu 4,8 %, dopadlo to ale poklesem. Rozdíl mezi prognózou a skutečností byl 9 %. Do té doby Ministerstvo financí vždy odhadlo budoucí vývoj dost přesně. V závěru roku 2008 tedy rozhodovalo jinak než odborně, rozhodovalo politicky. Bylo třeba ukázat, že reformy tehdejší vlády přinášejí určitý výsledek alespoň na papíře. Když to nevyšlo, svedlo se vše na krizi, jejíž vliv se ještě při projednávání státního rozpočtu na rok 2009 ovšem popírá, bagatelizoval. Fantazírovalo se o ostrůvku uprostřed moře krize, tedy o České republice. Pak se ovšem ten ostrůvek začal rychle potápět.

Také pro rok 2011 Ministerstvo financí očekává růst hospodářský. Má otázka zní. Je to opravdu reálné? Vláda přistoupila ke škrtům ve výdajích státního rozpočtu. Vedle těch redukcí rozpočtových výdajů, které dávají smysl, jsou ovšem i takové, které nejen že smysl nemají, ony budou dokonce kontraproduktivní. Nemluvím jen o nesmyslnosti z politického hlediska. Tam je to věcí vlády, kam až chce dojít v sebedestrukci své pozice. Jsem politicky na druhém břehu, proto kvůli trvalému poklesu důvěry ve vládu pánů Kalouska a Nečase a ve strany, které vládu tvoří, plakat nebudu. Je to jen jejich věc, každý svého štěstí strůjcem.

Jde mi ale o českou ekonomiku. Ministerstvo financí a vláda očekává v roce 2011 růst HDP o 2,3 % a kladný deflátor HDP 1,3 %. Zapamatujme si tato dvě čísla. Znamenají růst hrubého domácího produktu nominálně o 3,6 %. To vše v situaci, kdy vláda sahá na mzdy veřejných zaměstnanců a chce je snížit o 10 %. Když tedy ne jejich průměrné platy, tak tedy jejich počty. Vláda je tak mezi Skyllou a Charybdou, v národohospodářského hlediska mezi špatným a špatným řešením. Hůře placení či dokonce nezaměstnaní veřejní zaměstnanci a jejich rodiny nepochybně neposílí koupěschopnou poptávku v zemi. Pokles mezd veřejných zaměstnanců má povzbudit také zaměstnavatele v soukromém sektoru v odporu proti růstu platů jejich zaměstnanců. V každém případě očekávat růst spotřeby obyvatelstva jako jednoho z faktorů ovlivňujících pozitivně HDP může za této situace příští rok jen fantasta. Ke stimulaci spotřeby širokých vrstev včetně střední třídy nepřispěje jistě ani růst nejrůznějších výdajů, například na veřejné i jiné služby. Mám na mysli růst nájemného, doplatků za léky, růst poplatků za pobyt v nemocnici a další výdaje.