Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Na úvod mi dovolte jenom zlehčení. Stojím tu před vámi poprvé. Chtěla bych moc poblahopřát nově zvolenému panu předsedovi i vám, kteří tu dnes sedíte na této první vaší schůzi také poprvé. Nyní mi dovolte, abych vás seznámila s návrhem novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který dnes projednáváte.

V minulém volebním období prošel bez připomínek sněmovnou i Senátem můj pozměňovací návrh, který v rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi zavedl povinný způsob výplaty části nejméně 35 % a nejvýše 65 % příspěvku na živobytí u příjemců, kteří jej pobírají déle než 6 měsíců, v posledních 12 měsících prostřednictvím poukázek opravňujících k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Toto opatření je účinné od června 2017, ale do praxe vstoupilo až v prosinci 2017, kdy se ukázalo v některých ohledech jako problematické. Zavedení těchto poukázek dopadlo na některé zranitelné skupiny příjemců příspěvku na živobytí, například klienty sociálních služeb nebo osoby hospitalizované ve zdravotnických zařízeních a přineslo to některé praktické problémy. Problémy se týkají hlavně osob využívajících zdravotnické nebo sociální služby, kdy tyto osoby mají problém uhradit stravu a základní potřeby v těchto zařízeních, protože mají část dávky ve formě poukázek, které v některých zařízeních nelze použít. Každý měsíc je tak nutné řešit způsob poskytování poukázek těmto klientům. Rovněž je zbytečně náročné vyplácení části příspěvku na živobytí prostřednictvím poukázek v situaci, kdy je dávka v nízké výši. V tomto případě je finančně dražší výplata poukázek příjemci než samotná výše vyplacené dávky. Na základě těchto skutečností je nutné tento zákon o pomoci v hmotné nouzi opět změnit. Nikoli ale povinné vyplácení části příspěvku na živobytí zcela zrušit, jak bylo navrhováno v Poslanecké sněmovně. Úřady práce totiž potvrzují, že je i přes drobné nedostatky toto opatření efektivní a to považuji za zcela zásadní.