Čau lidi, tak jsem úplně přišel o hlas, musel jsem si koupit Vincentku. Kde se to stalo, se dozvíte, když tohle dočtete.

Tak. Nejdřív hrozně moc děkuju vám všem, kdo jste přišli k volbám.

Ani jsem se vás nestačil zeptat, jak se vám vlastně líbily naše volební videa a plakáty? Vypadá to, že jo, jak jsem tak koukal na lajky. Dneska jsem si dal chvíli volna, jak jste mi mnozí doporučili, vlastně mi to doporučujete vždycky, když koukáte na moje fotky. Akorát tu sedím a ťukám sem úpravy, doplňuju, co mě ještě napadne, ještě obvolávám lidi, co mi připravují podklady. Je sice víkend, ale oni jsou zvyklí. Tak jako každý, kdo se mnou spolupracuje. Pak to pošlu na korekturu, kde doplní háčky a čárky a jde to ven. Často u toho sedím s kolegy a koukáme na první komentáře a lajky a nahlas si je čteme. Vždycky je nejdřív pár a pak se to rozjede tak, že to už ani nezvládneme číst.

Končí květen. Končí kampaň. Začalo být hezky. Jinak to byl hrozně vyčerpávající měsíc. Všichni se soustředili, jak nám sestřelit co nejvíc procent na poslední chvíli. A jeli kontinuální kampaň. Nepodložené spekulace a informace vytržené z kontextu. Vždyť jste to viděli. Antibabiš jel na plný pecky. A já se mezi tím obden scházel s naší paní ministryní financí Alenou Schillerovou a hledali jsme zdroje pro rozpočet na příští rok. Až uvidíte, co všechno se nám do něj podařilo nacpat a přitom dál snížit státní dluh v procentech vůči HDP, možná se budete divit. JE TO CELKEM BRUTÁL. Naši kritici tvrdí, že to nezvládnem, ale děláme maximum pro to, aby to vyšlo. Tak si radši sedněte, předtím teda ještě uvařte kafe a jdem na to.

Tohle všechno náš rozpočet lidem přinese.