Vážený pane Vaníčku a také vážený pane Pácho, protože majiteli Žofína je třeba vzdát úctu, dámy a pánové,

dnešní téma má zajímavou historii. Asi před tři čtvrtě rokem mě pan Vaníček oslovil, zda bych nechtěl vystoupit na Žofínském fóru na téma český národní zájem. Téma mě zaujalo a začal jsem o něm přemýšlet. Poté se pan Vaníček polekal, říkal, co asi ten prezident na toto třaskavé téma řekne. A pak mně navrhoval, abych promluvil na poměrně nudné téma patnáct let v Evropské unii. Nenechal jsem se odradit a pravil jsem, že jednou dohodnuté platí a že tedy budu mluvit na téma český národní zájem.

Budu mluvit velice stručně a prosím pana Vaníčka, kdybych se trochu rozpovídal, aby mě tak po třetí hodině mého vystoupení přerušil. Nicméně doufám, že se vejdu do kratšího časového úseku, aby bylo více času na diskusi, protože diskuse bývá často zajímavější než vlastní projev.

Tak tedy, co je společným jmenovatelem jakéhokoli, tedy i českého, národního zájmu. Je to suverenita. Suverenita, která znamená, že národní vlády a národní parlamenty rozhodují o osudu svých občanů. Někdy se tomu říká sacro egoismo, to znamená nesklonit se před jakýmkoli vnějším tlakem, což některé země dělají více, některé méně a téměř žádná to nedělá vůbec.

Pokud jde o Českou republiku, kdysi, asi před třemi lety, jsem pronesl kacířskou poznámku, že existuje určitá podobnost, nikoli ovšem totožnost, mezi Brežněvovou doktrínou omezené suverenity a doktrínou sdílené suverenity v Evropské unii. Když se mě zeptáte, v čem tuto podobnost vidím, tak v tom, že Brežněvova doktrína vedla k umístění spřátelených vojsk, a sdílená suverenita málem vedla k umístění migrační vlny. Ale protože Evropská unie je víceméně demokratická, a to musím uznat, tak při tvrdém vyjednávání, které vedla Visegrádská čtyřka, se nakonec migrační kvóty podařilo zrušit. Nicméně ptáte-li se mě, v čem tuto podobnost vidím, tak právě zde. Mimochodem ještě jsou jisté dozvuky, například že bychom měli být pokutováni za to, že nepřijímáme migranty, a podobně. Čím silnější budeme v odolávání vnějších tlaků, tím silnější bude i národní hrdost, národní sebevědomí a tím silnější také bude snaha, abychom nesváděli všechno na Evropskou unii a dokázali si některé své problémy řešit sami.