Vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany, vážený pane náčelníku Generálního štábu, vojáci,

setkáváme se ve složité situaci, o které už mluvil náčelník Generálního štábu, a já bych chtěl v úvodu svého vystoupení poděkovat Armádě České republiky za pomoc, kterou poskytuje v boji s koronavirem. To je první věc, kterou je zapotřebí zdůraznit.

Zadruhé, chtěl bych podpořit úsilí naší armády pro zvýšení své bojeschopnosti, a to za dvou podmínek, které jsem už řekl, když mě asi pět bývalých náčelníků Generálního štábu požádalo o setkání. První je podpora českého zbrojního průmyslu a druhá je skutečná modernizace armády, nikoli kupování starých zbraní, které již téměř dosloužily, ale soustředění se na novou generaci zbraní.

Pokud jde o první bod, vítám, že dochází k dohodám o tak zvaných offsetech, které například v případě amerických vrtulníků dosahují asi třiceti procent. Studoval jsem i italskou nabídku, ale italská nabídka má jednu velkou nevýhodu, neprošla bojovým ohněm. Já bych doporučoval, a ještě se k tomu dostanu, kupovat zbraně, které se osvědčily v boji. To se samozřejmě netýká jenom vrtulníků, týká se to i nové generace zbraní, a to jsou drony. Před několika dny jsem přiletěl do Prostějova a s potěšením jsem vzal na vědomí, že vznikl první prapor dronů v české armádě. Nebudu opakovat to, co už jsem tady několikrát říkal, nejdříve před třemi lety, kdy se můj důraz na drony stal předmětem posměchu některých hloupých novinářů, ale mezitím se ukázalo na základě praktických zkušeností, že drony mají neobyčejné bojové schopnosti, nehledě na to, že nevytvářejí vlastní ztráty. Vzpomeňte jenom na zabití Sulejmáního, vzpomeňte na bombardování ropných polí v Saúdské Arábii, já teď nechci tyto akty hodnotit z politického hlediska, ale z vojenského hlediska byly nesporně úspěšné.