Robejšek (Realisté): Realisté a skutečna elita

Ale jelikož čtu podobné názory občas i na sociálních sítích, došel jsem k závěru, že bych se měl jednoznačně vymezit vůči elitě, se kterou nechci mít nic společného a popsat vlastnosti elity, ke které bych si považoval za čest náležet.

Kdo patří k elitě

Píši esej, a proto nebudu čtenáře nudit politologickou teorií. Mluvím-li o elitě, tak míním převážně sociálně-vědně vzdělané lidi, zastávající významné pozice v politice, v médiích a v akademické oblasti. Na podnikatelskou a uměleckou elitu, se následující úvahy vztahují jen částečně.

Významná pozice je taková, která umožňuje lidem měnit společnost buď tím, že jí vládnou nebo ji svými myšlenkami ovlivňují. Obojí jsou formy moci. Max Weber definoval moc jako možnost donutit lidi dělat i to, co je proti jejich vůli. Politik je k tomu přinutí a vzdělanec je přemluví. Řekl bych, že takovou možnost má v České republice zhruba čtvrt milionu lidí. Jejich přesný počet však není pro moje úvahy rozhodující.

Kdo patří ke skupině politicky mocných a názorově vlivných Čechů? Příslušníci elity mají některé shodné vlastnosti. Na prvním místě se obvykle uvádí vzdělání. Ale vzhledem k tomu, že vysokou školu absolvovalo v naší zemi velmi mnoho lidí, tak ani MBA nedostačuje k tomu, aby se mohli počítat k elitě.

Další vlastnost, která umožňuje rozpoznat příslušníka elity, je jeho pozice. Každý z nás však zná řadu lidí na významných místech, jejichž výkon tomu neodpovídá. Spolehlivější nástroj k rozpoznání příslušnosti k elitě je proto kvalita toho, co dělají. Ale jak ji měřit?

Když jde o něčí příslušnost k elitě chirurgů, tak je účelné zeptat se, co o něm říkají ostatní chirurgové. Podstatně lepší je ale poslechnout si, co o něm říkají jeho pacienti. To jsou ti, kteří jeho schopnosti poznali na vlastní kůži. A když tedy jde o to, posoudit politická rozhodnutí a politické myšlenky, tak je jistě dobré zeptat se ostatních politiků a myslitelů. Ale zdaleka nejlepší je zeptat se občanů.

Dva různé světy

Paul Watzlawick kdysi řekl: „Svět je takový, za jaký ho považuje většina lidí.“ Většinové vnímání světa se prosadí prostě proto, že se podle něho většina lidí chová. A tak v každé společnosti převládají určité názory ohledně toho, jak věci fungují, co je správné a co je chybné, jak nejlépe dosahovat cílů, co je v životě důležité a co bezvýznamné.

Proto je třeba hledat hlavní důvod současných rozporů mezi elitou a většinou obyvatel v tom, že politici a myslitelé žijí v jiné společnosti než většina občanů, které chtějí řídit a poučovat. Politici a myslitelé vnímají svět v mnoha ohledech stejně, ale téměř vždy úplně jinak než většina těch, kterým chtějí vládnout.

Elity přeceňují vlastní názory a zájmy a určují podle vlastních měřítek i to, kdo k nim náleží. Zatím se jim přesto daří zůstat na svých mocenských pozicích, ale zároveň se stále více odcizují od většinové společnosti. Je nejvyšší čas, aby politici a přední intelektuálové přestali vnucovat lidem svá vlastní osamělá rozhodnutí a iluzorní nápady a místo toho raději začali pečlivě pozorovat a pozorně pečovat o to, v čem a čím většina jejích občanů skutečně žije.

Elita totiž potřebuje národ více než národ elitu, protože může svůj nárok být tím nejlepším z národa oprávnit pouze mírou služby, kterou mu prokáže. Mimochodem, právě to je společenská funkce elity a jediné oprávnění jejího mocenského nároku.

Pouze národ posvěcuje svou elitu. Občané jsou zákazníci a zaměstnavatelé elity a její výkon se proto měří tím, je-li schopna sloužit jejich zájmům a reprezentovat jejich postoje. Bohužel jen málokdo z těch, kteří se považují za ty nejlepší z celého národa, chápou, že jejich privilegiem a povinností je sloužit jeho občanům. V etablovaných elitách se totiž velmi zřídka vyskytují vlastnosti, bez kterých je skutečná elita nemyslitelná; skromnost a pokora.

Již jsem zmínil, že etablované elity a většinová společnost žijí v rozdílných světech. Tato názorová propast je prostorem pro nové myšlenky a nové politické strany. Není vůbec náhodou, že dnes mnoho občanů věří spíše někomu, kdo je mimo mocenskou pyramidu, ale za to se stará o to, co jim dělá starosti. Není vůbec náhodou, že vznikli Realisté.

Jádro elity

Úkolem elity je zajistit rámec pro to, aby co největší množství občanů mohlo utvářet svůj život podle svých vloh a rozhodnutí co nejsamostatněji a v co nejstabilnějších podmínkách. Skutečné jádro elity, které v této eseji hledám se tedy vyloupne teprve tím, když národ většinově uznává hodnotu jeho služby pro zemi. Lidé měří výkon elity tím, co nejlépe znají, tj. svými vlastními životy a jenom v tom světě, ve kterém žije většina z nich a na který dosavadní elity jen pohrdavě shlížejí.

Hledáme-li tedy skutečnou politickou a myslitelskou elitu, tak nás na stopu přivede to, kdo má jak silnou odezvu ve společnosti. Často vidíme, že na jedné straně stojí ti, kteří mohou díky své pozici prosazovat svou vůli anebo rozšiřovat své názory bez ohledu na to, kolik občanů o ně má zájem. Na druhé straně jsou ti, po jejichž politických rozhodnutích a myšlenkách je silná společenská poptávka, kteří se však pohybují převážně mimo etablovanou elitu. Toto odlišení již naznačuje, v čem je rozdíl mezi domnělou a skutečnou elitou národa a také to, ke které bych rád náležel.

Od mnohých politiků a intelektuálů se liším v názoru na úlohu elity. Ti nejlepší z nejlepších jsou ti, kteří nechtějí technokraticky poručníkovat anebo moralizovat, nýbrž ti, kteří jsou připraveni doprovázet svůj národ na malém kousku jeho cesty dějinami a sloužit mu, jak nejlépe umí. Abychom si dobře rozuměli. Nepředepisuji politické a intelektuální elitě, co si má myslet, ale trvám na tom, jak se má ke své práci pro společnost postavit.

Realistická elita

Tento týden začínáme přijímat členy naší strany. Realisté se od ostatních stran liší tím, že nenabízejí pouze nějakou další mutaci opotřebované tradiční politiky, nýbrž zcela novou metodu politické práce. Z toho plyne, že potřebují i nově myslící členy.

Jsem mentorem Realistů a mým cílem je, abychom se s pomocí členů strany zařadili do národní elity. Jak už jsem popsal, příslušnost k národní elitě lze dokázat hlavně tím, jak se ke své práci pro společnost postavíme. Od této skutečnosti se odvozují vlastnosti člena strany Realistů.

Realista myslí tak, jak se nazývá, tedy vnímá a respektuje věci tak, jak jsou. Ví také, že jeho hlavním úkolem je to, aby co největší množství občanů mohlo utvářet svůj život podle svých vloh a rozhodnutí, a to co nejsamostatněji a v co nejstabilnějších podmínkách.

Ví, že jakkoliv výjimečnou kariéru má za sebou anebo před sebou, tak své sebevědomí může odvozovat především od toho, že smí doprovázet svoji zemi na malém kousku její cesty dějinami a má tu výsadu, že jí smí sloužit. Jeho typické vlastnosti jsou skromnost, píle, obětavost a nezištnost.

Ano, to připomíná náboženský řád, pospolitost těch, kteří sdílí jak chápání své role ve společnosti, tak i jedinečnou metodu politické práce. Realisté budou mít politický úspěch a historickou zásluhu pouze tehdy, když většině občanů dokáží, že žijí v jejich světě, a ne ve světě odcizené politické kasty anebo mudrujících blouznivců.

Shrnutí

Příslušnost většiny současných politiků a publicistů k elitě země se odvozuje spíše od pozice, kterou zaujímají, než od kvality práce, kterou odvádějí.
K elitě patří ten, kdo má díky své mocenské pozici možnost prosazovat svou vůli nebo své názory. Otázkou je, jak dobře a s jakým oprávněním to dělá.
Nespokojenost obyvatel s elitami je výraz nesouhlasu s tím, kdo a jak vykonává ve společnosti moc.
Politická a intelektuální elita žije myšlenkově a svým chováním v jiném světě než většina společnosti.
Mezi těmi, kteří se společnost snaží řídit svou politikou a svými myšlenkami, je větší část domnělé elity a pouze malé množství těch, kteří patří ke skutečné národní elitě.
Domnělá elita je ta, která má pozici v úřade nebo v redakci. A skutečná je ta, kterou uznávají občané země.
Mnohým z těch, kteří podle své pozice patří k elitě národa, se nedostává toho, co skutečnou elitu vyznačuje, totiž skromnost a pokora vůči většinové společnosti.
Privilegiem a povinností těch, kteří se považují za ty nejlepší z celého národa, je sloužit mu.
Právě to jsou vlastnosti, které očekávám od členů naší strany. Realisté chtějí být součástí skutečné národní elity.

Dr. habil. Petr Robejšek zakladatel a mentor Realistů