V dnešní geopolitické i řekněme duchovní situaci lidstva je příznačné, že o jeho budoucnosti a vlastně i bytí či nebytí se rozhoduje před Damaškem, kde nejvyzbrojenější křesťanské státy dějin, vedoucí podivnou proxyválku, právě uzavřely příměří za účelem likvidace agresivních teroristů vysmívajících se lidskosti i niternému poselství křtu vodou, tedy dvojzrození.

Ano, rabín Šavel, pronásledující dvojzrozence - konvertity, v jeho očích a perverzní mysli však odpadlíky od judaistického farizejství, dle svého vyprávění právě před syrským městem prý "potkal z mrtvých vstalého Ukřižovaného" a obrátil se údajně na "víru v něj". Krista však pokřtil Jan.

Vetřel se mezi pronásledované apoštoly, začal si říkat Pavel a s drzostí "theologického vzdělance" vůči "prosťáčkům rybářům" převyprávěl a překroutil příběh dvojzrození tak, aby vyhovoval boji judaistů proti Senátu a lidu římskému (SPQR), tedy Římu.

V podstatě šlo o to, že všelidské, demokratizační úsilí a poselství dvojzrozenců, radostnou zvěst o logos-nús (rozumu), nahradil sektářskou hierarchií a radost ze "života věčného", strachem před zachmuřeným Demiurgem. Z moderních badatelů, filologů, už Šavlovi jeho "Damašek" samozřejmě nikdo nevěří a se slovy "Dobře lháno!" jej odkládají do říše řekněme "volebních podvodů".

Povedlo se to až císaři Svaté říše římské

Ve středověku, kdy byla jím vybudovaná ideologie a hierarchie silná, vlivná, rozvrátila už s pomocí hunských barbarů SPQR a provozovala dlouholetou brutální menticidu, intelektuální a duchovní teror - včetně fyzického pro "neposluchy", po celé západní i střední Evropě a okolí, však nebylo tak snadné se proti Šavlovým výmyslům postavit a následovat "radostnou zvěst" Krista a jeho apoštolů.