Vážení přátelé, čtu si tak před spaním časopis Epocha a do oka mi padne článek o smrti anglického vladaře Karla II. Abych to shrnula. Jednoho rána se králi udělá zle a okamžitě „na pomoc“ přispěchají jeho lékaři. První věc? Pustí mu žilou. Jenže králi se líp neudělá, a tak ho nechají krvácet znovu. Panovník je na tom čím dál hůř, tak se doktoři rozhodnou přitvrdit. Nasadí projímadlo z „oranžové infuze z kovů rozdělaných v bílém víně,“ poté vitriol, klystýr a odvar z… Ne nebudu pokračovat, prostě medicína 17. století. Jak si asi domyslíte, král se už nevzpamatoval. Článek to shrnuje slovy: „Karlova odolnost, vystavena jejich péči, slábla.“ Vydržel to tři dny.

Teď si představte, že lékař z roku 1685 a Fialův ministr financí z roku 2023 jsou na tom stejně. Jaký je Stanjurův recept na chřadnoucí ekonomiku a stále tragickou inflaci? Zvýšení daní, zrušení evidence tržeb, zaškrcení investic, školství, vědy a zdravotnictví. Jestli Vám to připomíná královský klystýr, vitriol a pouštění žilou, tak se nemýlíte.

On totiž trik královského lékaře není v tom, že o svém řemeslu něco ví, ale v tom, že se tváří zasvěceně a ani mrknutím oka neprozradí, že absolutně netuší, co se stane. Je to vysoká hra. Když pacient díky vlastní síle přežije, dostane se Vám pocty a peněz, když ne, přijdete o hlavu.