Vážené dámy, vážení pánové,

předložený zákon, který reaguje na neexistující presumpci nároku České televize a Českého rozhlasu na zvyšování jejich rozpočtu, je podle našeho názoru aktem politické korupce. Přichází totiž těsně před volbami do Poslanecké sněmovny a představuje zásadní zvýšení rozpočtu dvou médií, která mají ambici hrát důležitou roli v předvolební veřejné diskusi. Vláda Petra Fialy, která je nejméně oblíbeným kabinetem v našich porevolučních dějinách v čele s premiérem, který se těší nejmenší důvěře svého národa ze všech světových lídrů, ale jak vidno, hraje zcela vabank. 

Kurzy sázkových kanceláří na pokračování tohoto neúspěšného kabinetu jsou neúprosné, průzkumy veřejného mínění také nelichotivé a stále více občanů už má vládní ideologické propagandy doslova plné zuby, takže jakákoliv pomoc spřízněných médií se může hodit. Přestože všichni okolo, dokonce bezesporu i samotní členové vlády a její poradci, mají o skutečné povaze této transakce celkem jasno, zkrátka a dobře rozhodnutí vlády posvěcené většinou Parlamentu nikdo jako korupci stíhat nebude, a protože vládní reputaci už více poškodit nejde, může neúspěšný kabinet jedině získat, alespoň si to evidentně myslí. 

Mám ale s předloženou novelou jeden zásadnější problém, který souvisí s vestavěnou progresí. Součástí zákona je totiž indexace rozpočtu těchto médií tak, že při kumulativním překročení 6% inflace dostanou opět 6 % přidáno, tedy každé 2, 3 roky. Tady se už bohužel dostáváme do zcela objektivního konfliktu s řádnou správou veřejných financí, protože indexace daňové zátěže občanů s sebou nese hned několik klíčových problémů, které zhoršují efektivitu fiskální politiky, snižují flexibilitu rozpočtu, zvyšují podíl mandatorních výdajů a vedou k dlouhodobým nerovnováhám.