Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Ani já nebudu mluvit dlouze, protože jsme se o tom bavili v rámci prvního čtení, druhého čtení, na rozpočtovém výboru. Potvrzuji slova pana poslance Munzara, že jsme o tom velmi věcně debatovali. V podstatě, kdybych to zúžila, tak předmětem těch debat zejména bylo rozšíření povinnosti zpracovávat zprávy o udržitelnosti na všechny velké podniky, ale také samozřejmě na střední a malé, na které by to dopadlo zprostředkovaně. To zavedení, o kterém hovořil pan poslanec, povinného ESG reportingu, považujeme za složité, nákladné. Jsou to různé výkazy - pro vaši představu - o environmentálních, sociálních, správních dopadech podnikání. Znamená to navýšení administrativní náročnosti podnikání. Ve svém důsledku to také zvyšuje náklady pro firmy a ceny produktů pro konečného spotřebitele. Takže to je něco, co je pro nás nepřijatelné.

Já jsem o tom mluvila s x podnikateli. Velké firmy mi uváděly, že by si musely na to najmout deset, patnáct, možná dvacet lidí, ale vyžadovat vlastně ty informace i od svých subdodavatelů, od menších firem, středních. To znamená, tam by se vyplňovaly stovky dat o zastoupení jednotlivých... (Kýchnutí.) - omlouvám se, je to pravda - o jednotlivých pohlaví ve vedení firem až po rizika, která představuje podnikání pro životní prostředí.