Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych rád řekl ještě jednu myšlenku, která tady nezazněla, která mně skutečně vadí. Nejsou to jenom ty tři dny před volbami, dokonce ani nesdílím víru některých svých předřečníků, že když dnes neschválíme tuto novelu, takže tím pádem už se tak nikdy nestane, protože ten automat bude fungovat.

Bohužel před volbami jsme viděli – a nejen před těmito, ale před jakýmikoli jinými, co se říká a dělá pro dosažení lepšího výsledku k zaujetí u voličů cokoliv. Cokoliv. Kdybychom udělali stejný výčet toho, co tady udělal a řekl nám senátor Canov, jaká byla chronologie, co se týká platu ústavních činitelů, tak kdybychom udělali chronologii jenom, co se dělo před každými volbami, co se slibovalo a co se nakonec udělalo, tak by to byla abstrakce až neuvěřitelná.

Nicméně mně na tom vadí jiná věc, která právě míří jen k tomu populismu. Že je-li krize, tak se má snížit státní správa. A my jsme, co se platů týče, její součástí, tak má snížit své odměny, své platy, protože by měla vyjádřit tímto způsobem určitou závislost na tom, co se děje. To je zaprvé. A zadruhé, svou solidaritu a participaci s podnikatelskou sférou, případně s tou nestátní sférou obecně.

Jestli si vzpomenete, když jsme tady schvalovali – a hlavně vládou byly navrženy, možná tak je to lépe řečeno, ty balíčky opatření k ošetřování člena rodiny, kdy ošetřovat člena rodiny znamenalo mít víc peněz. Tzn. nebýt v práci a být s tím členem rodiny, to znamenalo víc peněz, než chodit do práce. Já jsem to tady počítal, měl jsem ty údaje. Ne že bych to já počítal, ale ty údaje jsem si vzal ze mzdových účtáren. V kombinaci, která nakonec nastala, kdy někteří na pár dní šli do práce, zbytek dní přes soboty a neděle měli ošetřování člena rodiny, tedy čtvrtek, pátek, sobota, neděle, pondělí, úterý atd.