Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já můžu začít stejně jako pan kolega Šimetka, že jsem z toho dnešního projednávání nešťastný. Za chvilku vysvětlím, proč.

Na začátku ale ještě jednou chci zdůraznit, že skutečně je to tak, že tím, že byla zadána notifikace, nikdo Senát neobešel, žádným způsobem nebyl jakkoli Senát ujmut na svých právech. Tohle opakuji i s veškerou odpovědností toho, co říkám, neboť jsme to několikrát prověřovali, neboť je velmi důležité to tady ještě jednou znovu zopakovat, protože to obvinění tady bylo velmi důrazně ze strany pana senátora Michaela Canova tady řečeno, tak je potřeba ho stejně důrazně vyvrátit.

Proč jsem nešťastný? Ten důvod spočívá v tom, že ten zákon je nešťastný. Jsou tam dvě věci. Jedna, kterou v naprosté většině podporujeme, a myslíme si, že návykové látky by neměly být dostupné. Ti, co předložili návrh zákona, který zamezuje dostupnost návykovým látkám, si zaslouží za to pochvalu a potlesk. Všichni rozumíme tomu, že to chtějí udělat co možná nejrychleji. To, čemu vůbec nerozumím, té druhé části, proč součástí toho zákona je zároveň změna kompetencí mezi Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a hygienickými stanicemi nebo hygienou, slangově řečeno.