Chápu, že od vstupu do politiky odrazuje schopné lidi to, že kde kdo, třeba i neschopný, začínající, neznámý, do nich bude moci kopat... O tzv. rádoby nezávislých novinářích nemluvě.

Dopřála jsem si trochu krásné profesní nostalgie... Zvláště když čtete někdy ty hrubé urážky, například od mladých novinářů, kteří o vás nic neví, nebo i uměle vytvořené stížnosti na komoru, dokonce ojediněle, ale i z řad samosprávy - když víte, že důvody jsou zcela jiné... Je vám to líto... Za dvacet let se přece náhle nezměníte... Navíc když během posledních tří let jsem opět dvakrát uspěla v běžných kauzách u Ústavního soudu, a výrazně pomohla jednomu svazku a jedné obci... Tedy asi o svém oboru opravdu něco vím... Budovaná nenávist k lidem vlastních názorů sebou dnes přináší bohužel cílenou dehonestaci, lidskou i profesní, a to i tehdy, když jsou ty názory vyslovovány civilizovaně, bez urážek, v klidu... Jenže někdo nemůže ustát, že vůbec ty názory máte, nedej bože říkáte... To, co kvůli své otevřenosti a postojům musím o sobě někdy číst v titulcích a textech článků, bych tak nepřála ani nepřátelům... 

A jak se to tak stane, že z "úspěšné, známé, populární..." advokátky je náhle "dezinformátorka", "dezolátka", o vulgárních výrazech novinářů nemluvě?

Do jasné profesní linie, popsané v rozhovoru, zasáhla za pár měsíců od jeho otištění doba co.idová, kde jsem zcela samozřejmě a automaticky spolu s kolegy začala hájit základní lidská práva, opět proti státu, jak jinak. Už to vyvolalo vlnu hrubých urážek, protože to nezapadalo do masivní propagandy... I když jsem dělala jen svou práci.... A navíc ty soudy ta opatření skutečně rušily... 

Následně jsem si dovolila ještě víc - nezávislou kandidaturu do Senátu, protože už jsem se na ignorování českých zájmů v rozhodování vlády v přímém přenosu prostě nemohla dívat...