Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vládo. Nastudoval jsem si pečlivě navržené znění novely tzv. pandemického zákona.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Česká republika nepotřebuje speciální zákon na jednu diagnózu. Pandemický zákon je sám o sobě podivný. Zavádí na našem území dlouhodobě, tedy bez jakékoliv revize v čase stav pandemické pohotovosti, tedy na rozdíl od nouzového stavu, který musí revidovat pro jeho výjimečnost každý měsíc Sněmovna, dává bianko šek ministru zdravotnictví s mírnou nadsázkou k čemukoliv, co ho v danou chvíli napadne. Tedy stav pandemické pohotovosti, pro který navíc nejsou stanoveny žádné podmínky, např. počty nemocných či hospitalizovaných, by za platnosti daného zákona na našem území trvale byl, i když už de facto nebyl. Žádný podobný nouzový stav, ať by byl nazván jakkoli, nesmí být zaveden na dobu neurčitou bez podmínek, bez kontroly oprávněnosti, v určitých časových úsecích, a už vůbec nemá být zaváděn trvale přímo zákonem. Zákon, a to zákon o veřejném zdraví, ne speciální zákon na jednu diagnózu, má stanovovat jen podmínky, za kterých je možné jej vyhlásit. Je to podobná právní absurdita, jako by byl na dobu neurčitou zákonem deklarován stav povodňové pohotovosti, i když už dávno neprší.
Je třeba se ptát, proč tedy nemáme speciální zákon na chřipku, když v České republice byl někdy i milion nemocných. Tedy pandemický zákon už v době svého přijetí jiné cíle než ochranu zdraví. Jeho cílem bylo kumulovat moc v rukou jednoho člověka, politika, který by začal rozhodovat o vážných omezeních lidí bez hygieny, jako k tomu oprávněného orgánu státní správy. Pandemický zákon byl přijat po zrušení nouzového stavu, který už tehdy přišel zákonodárcům příliš tvrdý. Nicméně pandemickým zákonem, kterým byl tehdy operativně podsunut, se zavedlo paradoxně něco mnohem horšího, včetně svěření obrovské centrální moci nad celým územím republiky do rukou jednoho politika, ministra zdravotnictví. Novela tento okruh osob ještě rozšiřuje, a to na ministra obrany a ministra vnitra. Postupně se tedy moc přesouvá do rukou úzké trojice lidí, která zcela mimo parlament může nakládat s právy občanů, jak se jí zachce. To vše bez patřičné kontroly soudu, Sněmovny či kohokoliv jiného. Takový přesun pravomocí tady ještě nebyl. Připomeňme desítky zrušených nezákonných opatření, ovšem těmi se museli naši občané řídit, než je soudy zrušily. Tedy běžný se zde stal nezákonný stav. Podobným nezákonným stavem je nyní diskriminace neočkovaných lidí.
Bývalá ministryně financí dokonce prohlásila, že opatření vydávaná na základě pandemického zákona se vydávají proto, aby znepříjemňovala neposlušným občanům život. Jeden z ministrů dokonce na kameru bezelstně přiznal, že o nezákonnosti vědí, ale proč by opatření nevydali, když jim to pandemický zákon umožňuje. Soudní obrana proti nezákonnostem, v uvozovkách, páchaným podle pandemického zákona je neúčinná. Na soud se sice můžete obrátit, ale pro ubíhající čas je to k ničemu. Možnost právní obrany je tak totiž nastavena, než Nejvyšší správní soud rozhodne, je jeho rozhodnutí, jakkoliv správné, zcela k ničemu, protože opatření dávno neplatí a je vydáno nové a často opět nezákonné. Často jsme tedy byli svědky povinnosti řídit se nezákonným opatřením, na které navazovalo další nezákonné opatření, a možnost se tomu bránit tu teoretická byla, ale v praxi naprosto selhávala, tedy jako by nebyla. Nelze tolerovat, aby proti jakémukoliv zásahu státu nebylo možné se právně bránit. V České republice máme dva miliony právních předpisů a právní řád zaplevelujeme dalšími. Pandemický zákon je jednou z těchto plevelných norem, a protože zvyšuje počet zákonů o další kousek, který vnáší do dané oblasti, kterou upravuje, takový chaos, že s jeho pochopením a především aplikací mají problém i zkušení právníci, advokáti i soudci.
Proč? Danou oblast má upravovat zákon 258 o ochraně veřejného zdraví a ne právní norma, která se jednou aplikuje přímo, jindy na zákon o veřejném zdraví odkazuje a k tomu mění mnoho dalších zákonů. To vše je zneužitelné vůči lidem, protože zákony a všechny právní kroky na jejich základě mají být především srozumitelné, jasné a určité. Pandemický zákon je vše, jen ne srozumitelný, a opatření, která na jeho základě spatřila světlo světa, pokud vůbec byla zákonná, tak tedy o srozumitelnosti nelze mluvit vůbec. Konec citace.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
