Článek byl převzat z Profilu PhDr. Karel Sládeček, MBA - Uloupené Kosovo a česká křivda.

Včera tomu bylo na den již 17 let, kdy byla vyhlášena jednostranně nezávislost Kosova na Srbsku, což byl výsledek dlouhodobého snažení o amputaci Kosova Srbsku. Nechci se pouštět do historických výkladů a polemik na téma historie Kosova, na to máme u nás v hnutí SPD člověka velmi důkladně znalého tématu a mého kamaráda Jardu Foldynu. Já bych svou úvahu chtěl nasměrovat trochu jinam.

Napadlo mě to, když jsem na sociálních sítích zachytil postoje některých našich občanů, z nichž jsem pochopil, že pro mnohé je to téma v podstatě nezajímavé nebo alespoň ne tolik lákavé, tak proč vlastně dělat nějaké demonstrace? Proč se tedy naši kolegové a kamarádi nejen od nás z hnutí scházejí rok co rok na Václaváku a vyjadřují svou podporu Srbům na Kosovu? Obzvláště včera, když nám tak docela přituhlo?

Srbský a český národ jsou historicky spjaty po dlouhá léta. Byli to již naši národní buditelé, kteří se s v Rakousko-Uhersku s nadějí upínali mimo jiné k bratrům Jihoslovanům.  Před začátkem a v době první světové války utíkali Češi z Rakousko-Uherska kromě Ruska také právě do Srbska a mnoho Čechů bojovalo následně na straně Srbska. Krátce po vzniku ČSR byla ustanovena tzv. Malá dohoda, což bylo spojenectví nově vzniklých států ČSR a Jugoslávie doplněných o Rumunsko. Cílem bylo zajistit stabilitu nově ustanovených států v neklidné poválečné době. Hlavně šlo o zajištění proti tehdy nevyzpytatelnému Maďarsku.