Děkuji za slovo.

Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, je mi líto, že tu krátkou sirku si vytáhl pan ministr průmyslu, obchodu a dopravy, protože mám konkrétní dotazy na pana ministra zdravotnictví a nemohu očekávat odpovědi pana ministra, tomu rozumím. Nicméně v jedné části svého vystoupení mám i dotazy na ministra průmyslu a obchodu, protože se to týká jeho rezortu.

Já bych začal tím, že zkusím zhodnotit ta dvě první vystoupení. Pan premiér nám vlastně neřekl vůbec nic. Nejsem úplně překvapený a pan ministr zdravotnictví tady definoval cíle, které má na příští týdny a měsíce a ty cíle jsou v pořádku. Myslím si, že nikdo z nás nemůže protestovat nebo zpochybňovat cíle dostat to pod kontrolu, snížit reprodukční číslo, zachovat funkční systém českého zdravotnictví a podobně. Co debatu ovšem vyvolává, jsou navržené kroky a navržená opatření a otázka, zda vychází z ověřených faktů. Já když jsem doposud poslouchal mediální vystoupení členů vlády, tak jsem si vypracoval dvě pracovní hypotézy, podotýkám hypotézy, nemusí být pravdivá ani jedna. První hypotéza je, že vláda má k dispozici čísla, o kterých nevíme ani my, ani veřejnost a jedná na základě těchto čísel, která jsou veřejně neznámá. Druhá hypotéza je, že žádná taková čísla neexistují, že čísla, která jsou zveřejněna, jsou vlastně všechna, teď se můžeme bavit o míře podrobnosti, ale myslím si, že čím víc podrobnější data dostáváme, tím je ta debata pak zmatenější. Nemyslím si, že bychom museli procházet jednotlivé nemocnice a počty hospitalizovaných v jednotlivých nemocnicích, počty lůžek a podobně. A ministr zdravotnictví to zkouší na slepo - ta opatření. Pokusím se to ilustrovat na jednom konkrétním případu, kdy mám nějakou sérii otázek na nepřítomného ministra zdravotnictví.

Obecně chci říct, že tento formát je velmi nešťastný. My jsme včera byli spokojeni, když jsme se na grémiu dohodli, že vláda bude rozhodovat po rozpravě v Poslanecké sněmovně. A kam jsme se dostali? Na začátku byla vystoupení mimo bod, to znamená ta zásadní vystoupení pana premiéra a pana ministra nezazněla v tom bodě 1, na kterém jsme se shodli na grémiu, ale vlastně ještě předtím, než jsme vůbec rozhodovali o legislativním stavu nouze a vláda zasedala od jedné, teď pravděpodobně už rozhodla, nebo rozhoduje a my tady mluvíme, mluvíme, dáváme dotazy, snažíme se být konstruktivní, ale mluvíme jenom k panu ministrovi průmyslu a vláda mezitím rozhoduje. Tak si sami odpovězte na otázku, jak vstřícný postup vlády, už zase slyším ta slova, která jsem slyšel v březnu a v dubnu: musíme všichni tahat za jeden provaz, jsme na jedné lodi, demonstruje průběh dnešního jednání. Ale to berte jako takový povzdech, není to to nejdůležitější. Nejdůležitější je, aby vládě a krokům, které připravuje vláda, věřila veřejnost, ne opozice. Tu debatu nevedeme proto, abychom dostali nějaké exkluzívní informace jako členové Poslanecké sněmovny, ale aby jasné a srozumitelné informace dostala veřejnost, aby věřila, že vláda má dobrý plán, dobře promyšlené kroky a aby věděla, na co se má případně připravit.

Ve svém vystoupení pan ministr zdravotnictví upozornil na skupinu středoškoláků a říkal, že v této chvíli je to nejvíce riziková skupina, mluvil o nějakém procentu, které z nově nakažených tvoří středoškoláci. Současně přiznal, že k těm opatřením, která chystá spolu s ministrem Plagou na středních školách, nepotřebuje nouzový stav, že stačí ten stávající legislativní prostor, který trvá ještě dnes. Já mám k dispozici čísla z ÚZISu, kdy jsou rozděleni nově diagnostikovaní pacienti podle věku. A je tady věková kategorie 16 až 19 let, což si myslím, že je přesně ta kategorie středoškoláků. Ano, na jaře se v této kategorii počet pozitivně diagnostikovaných nebo nově indikovaných pohyboval 2,8, 2,3, 2,9 - necelá 2 % v červnu, v červenci ovšem 7,5 % - neprobíhala výuka, byly prázdniny, v srpnu 5,2 % a v září zatím 9,1 %. Takže když porovnáme čísla za září a červenec, rozdíl je poměrně minimální a když si vezmu tento týden, tak to bylo 8,6, 9,8, 9,4 a 6,2. To znamená není tady žádný dramatický rozdíl mezi prázdninovým měsícem a měsícem, kdy už probíhá standardní výuka na středních školách. Slyšíme tady pohádky o tom, jak bude probíhat distanční výuka, jak všichni středoškoláci budou sedět doma u počítačů a účastnit se distanční výuky. Tak za prvé chci vědět, kdo tomu fakt věří a kdo ví, jaký je reálný život. A otázka pro pana ministra zdravotnictví. Skutečně věříte tomu, že v těch dopoledních hodinách se ti středoškoláci nebudou potkávat? Já tomu nevěřím. Místo toho, aby se potkávali ve třídě, kde výuka probíhá za přísných hygienických podmínek, tak se budou potkávat úplně někde jinde, kde s vysokou pravděpodobností budou mnohem méně přísná hygienická pravidla, nebo možná vůbec žádná. Takže k čemu to vede?