Veselý (ČSSD): Prosím, abyste se zamysleli, jak má naše země vypadat

20.11.2020 0:39

Projev na 69. schůzi Poslanecké sněmovny 19. listopadu 2020 k zrušení takzvané superhrubé mzdy

Veselý (ČSSD): Prosím, abyste se zamysleli, jak má naše země vypadat
Foto: archiv O. Veselý
Popisek: Poslanec Ondřej Veselý
reklama

Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové, v tuto pozdní takřka až nekřesťanskou hodinu dobrý večer. Dovolím si vás připoutat k mému příspěvku, který bude na rozdíl od mé předchůdkyně více ideový. Navážu na kolegu Dolejše a zaměřím se tímto směrem. Předem avizuji kolegům z ODS, že jejich značku budu používat ve své řeči poměrně často, ale to je logické, pokud mluvíme o ideovém střetu, tak právě vymezování je tou součástí vůči návrhům ODS, nikoli osobní, ale opravdu ideové.

Jednáme o zákoně, který původně tak nemusel úplně vypadat, ale podle mého názoru jde o nejdůležitější zákon, který jsme v tomto volebním období zatím projednávali a zřejmě i budeme projednávat, protože to je zákon, jehož výsledná podoba může zásadním způsobem ovlivnit podobu naší země, to kam se posune, kam se bude vyvíjet, na řadu dalších let do budoucna, v případě, že si připouštíme, že daňová politika by měla být předvídatelná a nějakým způsobem stabilní.

Také vás jistě nepřekvapí, že jako levicový politik budu zastávat jasně levicový názor, tedy názor, že stát má být silný, tzn., že má mít silnou veřejnou službu. Službu, která se postará o jeho občany, která bude kvalitní a která bude také dostupná. Zároveň jsem si vědom toho, a to jistě my všichni, že v současné době covidová krize dopadá na většinu obyvatel naší země velmi negativně, ale tou skupinou, na kterou dopadá nejhůře a nejdrtivěji, jsou nízkopříjmoví, možná středněpříjmoví zaměstnanci, z mého pohledu zaměstnanci, kteří mají příjmy do 1,5násobku průměrné mzdy. A dále nízko a středněpříjmoví živnostníci, OSVČ a drobní zemědělci, za které považuji ty, kteří mají příjem nebo obrat do jednoho milionu korun ročně. Z toho pohledu taky budu hodnotit jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly dány k daňovému balíčku a které mají tendenci jej změnit naprosto zásadním způsobem proti tomu, jak byl původně navrhován. Pohříchu je nutno říct, že některé pozměňovací návrhy vyšly přímo z Ministerstva financí.

Jaké návrhy já tedy považuji za ty, které mají mít řekněme vyvážený mix k tomu, abychom podpořili ty, na které dopadne covidová krize nejhůře a zároveň nemají úplně zničit veřejné rozpočty. Samozřejmě už to tady zaznělo a já to znovu připomenu, nebavíme se pouze o rozpočtu státu, ale bavíme se i o rozpočtech krajů a obcí. Podle mého názoru je zrušení superhrubé mzdy správným krokem. Je to paskvil, který zde byl kdysi zaveden, který vytahoval lidem naprosto absurdním způsobem peníze z peněženky a vlastně jejich příjem danil jakoby dvakrát.

Dalším návrhem, který bude jistě také z hlediska veřejných financí bolestný, ale potřebný právě proto, že pomáhá zejména nízkopříjmovým skupinám obyvatel, jsou návrhy na zvýšení odpočitatelné položky daně a tady avizuji předem, že budu podporovat všechny tyto návrhy a doufám, že aspoň nějaký z nich bude přijat.

Pokud jde o výši danění, tak za tu správnou považuji logicky návrh mého stranického předsedy Jana Hamáčka, tedy daň z příjmu ve výši 19 a 23 procent, protože v kombinaci s odpočitatelnou položkou pomohou zásadně nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva, ale nebudou nadměrně pomáhat těm, kteří jsou vysokopříjmoví. A řeknu ještě jednu věc, která tady zmíněna zatím nebyla, a to je věc, která asi nemá velkou šanci na úspěch, ale je to snížení spotřební daně na naftu pro zemědělce. Ten výpadek proti těm ostatním není tak obrovský, byť by byl dřív považován za obrovský, ale pomoc zemědělcům, zvláště pokud zde mluvíme o potravinové soběstačnosti, považuji také za velmi důležitou.

Určitě se shodneme, že už tyto změny v daních znamenají výpadek veřejných rozpočtů zhruba sto miliard korun ročně. Samozřejmě přesné číslo nevíme, musíme vycházet ze statických dat, o kterých se tady říká, ale zhruba takový výpadek to bude. Pohříchu, a to mne velmi mrzí, je v návrzích i v pozměňovacích návrzích velmi málo, velmi málo návrhů, které naopak příjmy státu zvyšují. Jsou to už zmíněné kolegyní Nevludovou, například, návrhy na zdanění tabáku nebo zahřívaného tabáku a jsou to některé návrhy v oblasti hazardu, ale to je dohromady velmi málo.

Vedle těchto mnou zmíněných návrhů, které logicky podporovat budu, protože vytvářejí mnou zmiňovaný vyvážený mix, tady však máme i návrhy, které podle mého názoru jdou naprosto proti vyváženému mixu a jednoznačně navrhují vyvážit daňovou politiku ve prospěch vysokopříjmových obyvatel na úkor obyvatel nízkopříjmových. Budu zmiňovat i ty návrhy, které už jsme přijali a které už nějakým způsobem běží, ale podle mne je třeba je zmínit v nějakém logickém kontextu. Nicméně první ten návrh je návrh pana poslance Babiše na zavedení daně z příjmu ve výši 15 a 23 %.

Už tady bylo řečeno mnohokrát, že to není nic jiného než tzv. rovná daň. To znamená sen ODS. Já chápu, že ODS je z něho nadšená, protože je to její dlouhodobý sen. A je až absurdní, že i v dobách, kdy ODS měla přes 80 poslanců, se jí něco takového nepodařilo prosadit. A dnes, když má ani ne třetinu, tak má obrovskou šanci, aby na její sen konečně došlo. No, kolegyně, kolegové, je to logické. On už to tady říkal kolega Dolejš. Prostě tato Sněmovna má většinu z konzervativní pravice. Lídr hnutí ANO se nikdy netajil tím, že myšlenky konzervativní pravice jsou mu zcela nejbližší. Ostatně také po volbách se snažil sestavit první koalici právě s ODS, ale to mu nevyšlo. Nicméně tyhle myšlenky neopouští. Je tedy jednoznačné a ANO to tady jasně na tomto návrhu ukazuje, že je konzervativní pravicovou stranou, která samozřejmě mixuje prvky těžkého populismu, díky kterému se jí absurdně, absurdně daří oslovovat zejména levicové konzervativní voliče, na kterých její volební úspěchy stojí. Nicméně ty návrhy jsou jednoznačně konzervativní.

Pak tady máme loss carryback, zrychlení odpisů majetku, zrušení daně z převodu nemovitostí resp. z koupě, daňový paušál a stravenkový paušál. Když tyto všechny návrhy sečteme, tak k původním 100 miliardám ročně z veřejných rozpočtů přidáváme zřejmě dalších 100 miliard, a to jsem ještě možná velký optimista. A teď si to představme: máme výpadek veřejných rozpočtů 200 mld. korun každý rok. Jak už tady bylo řečeno, tady nějaký původní příslib, že to je na dva roky, něco z toho prostě není, nerealizuje se, je to každý rok výpadek veřejných rozpočtů 200 miliard. Při rozvržení tohoto výpadku nám připadá na stát nějakých 130 mld. každý rok, na obce 50 mld. každý rok a na kraje 20 mld. každý rok. Je asi zřejmé, že se bude muset něco změnit. Prostě země, Česká republika, jak dosud fungovala, s takovými výpadky dál fungovat nemůže. Stane se něco jiného. A já si troufnu načrtnout tři scénáře, které mohou následovat. A každý se prosím zamysleme, jaký z těchto scénářů bychom chtěli. První scénář je scénář řecký. Asi si všichni dovedeme představit, co to znamená. Je to spirála nekonečného zadlužování. Znamená to, že Česká republika si bude na tento dluh 200 mld. každý rok půjčovat.

Ze začátku to samozřejmě půjde poměrně dobře, protože stav veřejných financí v České republice v této chvíli je poměrně slušný a dá se půjčovat za nízké ceny a můžeme teď říkat, že pokud jde o veřejný dluh, jsme na tom lépe než Rakousko, Německo a vlastně téměř kdokoliv další. To ale bude trvat poměrně krátce. Pak už to půjčování tak snadné nebude, ale my budeme pořád říkat, že jsme na tom ale pořád líp než Francie, Itálie, Španělsko a Řecko. To bude trvat taky pár let. Ale pak už řekneme, ale pořád jsme na tom ještě lépe než Řecko a pak skončíme. Zadlužení státu a veřejných financí by bylo tak veliké, že lidé přijdou o své úspory a všichni si jistě pamatujeme na řecký scénář, který znamenal, že lidi prostě nebyli schopni z bank vybírat své peníze, protože jim (je) banky nemohly vydat, bankomaty nefungovaly a přišel celkový kolaps veřejných rozpočtů.

Anketa

Kdo byl lepší ministr zdravotnictví?

hlasovalo: 12061 lidí

Myslím, že se shodneme na tom, že tento scénář si nikdo z nás, co jsme tady, nepřeje. Nicméně jej zmiňuji proto, že vůbec není nepravděpodobný. Proč? Protože řecký scénář znamená, že se neudělá nic jiného. A vzhledem k tomu, jak těžko se hledá dohoda na čemkoliv, Poslanecká sněmovna je roztříštěná na řadu stran, tak řecký scénář je pravděpodobný ve chvíli, kdy se na něčem jiném nedohodneme, tak na něj prostě dojde. Proto ho zmiňuji a považuji to za druhou nejpravděpodobnější variantu.

Druhý scénář je scénář skandinávský. Já mu říkám scénář odpovědnosti, prosperity, spravedlnosti a solidarity. Je to scénář, kdy bohatí přispívají do společného daleko větším podílem svých příjmů a ti nebohatí, ti se středními a nízkými příjmy přispívají také, ale podle svých možností a tak, aby je to neobralo, a společně potom vedou stát, který má bohatou síť, dostupnou síť, kvalitní síť veřejných služeb jako jsou zdravotnictví, sociální síť, jako je kultura, jako je životní prostředí. Tento model, který mně je logicky nejbližší - a já jsem přesvědčen, že opravdu pro obyvatele naší země je nejprospěšnější - je bohužel nejméně pravděpodobný. Jednoduše proto, že v Poslanecké sněmovně v tuto chvíli zbývá posledních 29 levicových mohykánů, kteří toho prostě mnoho proti zbytku nezmůžou, byť tedy uznávám, že jsou i jiné strany, které se k těmto myšlenkám přidávají, a jestli se naplní pro levici černé predikce dalších voleb, tak to lepší prostě nebude. Tento model totiž znamená naprostou změnu daňové struktury tak, aby bohatí přispívali více a aby ti chudí byli lépe chráněni. Takže takový návrh tady prostě není a i kdyby padl, tak je při současném složení Sněmovny naprosto neprosaditelný.

No a pak je ten scénář třetí, který já v tuto chvíli považuji bohužel za nejpravděpodobnější a jsem přesvědčen, že přesně k tomu tím, pokud schválíme ty vysoké výpadky ze státního rozpočtu, směřujeme. Já mu říkám britsko-americký scénář. Ten scénář spočívá v tom, že stát má relativně nízké daňové výnosy, ale všechno, všechno je v uvozovkách privatizováno. Ta privatizace je příliš paušální pojem, ale v podstatě to vyjadřuje poměrně přesně. Znamená to, že veřejná služba nebude dostupná pro všechny a dokonce bych řekl, že téměř pro polovinu obyvatel bude takřka nedostupná. Už jsme tady zažili ty pokusy o zavedení placeného zdravotnictví formou zdravotnických poplatků, ovšem teď už bychom se nebavili o nějakých desetikorunách, ale spíše stokorunách pro obyvatele. Už jsme tady slyšeli pokusy o zavedení školného, už si dovedeme představit daleko vyšší platby na sociální služby, řekněme babičku v domově důchodců, další, dovedeme si představit vysoké platby na, řekněme, amatérskou nebo dobrovolnickou nebo volnočasovou činnost jako jsou kroužky, jako je kultura. Všechny tyto služby se pro tu skupinu nízkopříjmovou, to znamená, dnes do průměrné mzdy stanou prakticky nedostupnými, protože prostě na ně nebude mít. Pro ty středněpříjmové se stanou velmi drahými a dostupnými za cenu velkého zchudnutí.

Když si představíme například model, americký model školství, tak vysoké školství pro většinu Američanů znamená, že se velmi zadluží pro to, aby jejich děti mohly studovat, anebo studenti se zadluží na dlouhá léta dopředu. Když si představíme britské školství, tak to vypadá tak, že ty veřejné školy, v uvozovkách, jsou velmi, velmi nekvalitní a poslední, kdo chce se vzděláním a s jakoukoliv svou budoucností postoupit dál, musí si už od základních škol platit drahé soukromé základní školy.

Představme si zdravotnictví v tomto modelu. Vidíme to jak v Británii, tak zejména ve Spojených státech v tuto dobu, kdy přichází pandemie, že ti chudí prostě na tu službu zdravotnickou nemají, nedostanou se k ní a umírají na ulicích. Jenom tím, že máme masivní zdravotní systém, tak u nás se nic takového neděje, ale tím můžeme, změnou daní u nás tak, jak ne navrhována v těch nejextrémnějších případech, pustit žilou. Jedná se prostě o privatizaci veřejných služeb, které přestanou být dostupné pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

Co se stane s veřejnými rozpočty, pokud bude přijat ten nejhorší scénář? V příštím roce se na výdajích státu zřejmě nic neprojeví, protože Ministerstvo financí a nemyslím teď na státní rozpočet tak, jak je předložen teď, ale na jeho změnu, která bude nuceně muset přijít už v prvním kvartálu příštího roku, tak projde řeckým scénářem, to znamená, že Ministerstvo financí udělá na příští rok řecký scénář (nesroz.), že si peníze mohutně půjčíme a ve výdajích státu to vidět nebude. Takovou možnost ale už nemají obce a kraje, ty si to už nebudou moct dovolit, to znamená, že tam začne platit ten mnou zmíněný britsko-americký model. Ty kraje a ty obce budou muset razantně seškrtat své výdaje. Nebude to jenom o tom, že opraví nebo neopraví chodník, protože opravený nebo neopravený chodník ty lidi v prvním, druhém ani třetím roce trápit nebude, ale všichni, co jsme v komunále a co jsme na krajích, víme, že kraje i obce mohutně podporují oblast kultury, oblast amatérského sportu, oblast sociálních služeb, v případě krajů i oblast zdravotnictví a tam už se to začne projevovat. Ta veřejná služba bude daleko nedostupnější už v příštím roce.

Na závěr uvedu, že to jsou všechno důvody, které mě vedou k tomu, že pokud projdou scénáře, které poškodí veřejné rozpočty o stovky miliard korun, tak takový návrh nemohu podpořit a vás prosím o to, chápu, že ODS se splní letitý sen a tam (nesroz.) nic neočekávám, ale všechny vás ostatní prosím o to, abyste se zamysleli, jak má naše země vypadat. Jestli má být postavena na skandinávském modelu, jestli má být postavena na řeckém modelu, anebo jestli má být postavena na britsko-americkém modelu nedostupných veřejných služeb.

Děkuji.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Majerová Zahradníková (Trikolóra): Jeden nelogický krok střídá další

21:21 Majerová Zahradníková (Trikolóra): Jeden nelogický krok střídá další

Komentář na facebookovém profilu k vládním opatřením